Čarodějka, čarodějnice, striga, nebo prostě mágyně. Provdána na sever, žije ve Švédsku, pracuje v Dánsku. I nadále představuje vzpouru vůči každému systému.
Samozřejmě, v klubu potkáváme i jinak motivované páry. Třeba chlapíky a baby, kteří shledali, že mají doma nudnou šeredu /nezajímavého strejce, ale chápou, že se na víc v životě asi nezmůžou, a tak ji/ho aspoň ulámou na to, aby se stali členy klubu v naději, že dostanou příležitost si aspoň chvílemi máknout na něco lepšího.
    Nebo machovité nadsamečky, kteří sobecký vláčí svou poslušnou, leč nezaujatou partnerku do pornografických situaci ve své honbě že vrcholovými výkony. Jednu takovou jsem viděla doslova jen ze slušnosti držet chlapíkovi, jehož partnerku právě prznil její samec, a prohlížet si přitom nehty.
    Nebo diplomatické, energické dámy středního a vyššího věku, kterým ten jejich pasivní bambula už dávno nestačí s dechem, ale ony mu to nechtějí natvrdo říci, protože už si na něj tak nějak zvyklý (a bambulové, kteří to vlastně v jádru vědí, ale radši se o partnerku občas podělí, než o ní nadobro přijít).
    Jsou tam i single swingeři, tedy jednotlivci, kteří si chtějí užívat s více partnery. Dámy jsou mezi nimi v menšině a logicky je po nich výrazně větší poptávka. Motivace těchto lidí je nejspíš zcela upřímná, nic jiného přeci nemají zapotřebí. Ale z pochopitelných důvodů jich klub přijímá méně než páru, jinak by byl každý sraz jen místnost nařvaná nadrženými chlapíky.
    Někteří swingeři jsou vlastně exhibicionisté a chtějí se předvést před ostatními, někteří jsou skoro stydlíni a na společenských akcích klubu si jen diskrétně povyměňují kontakty s těmi, kteří je zaujmou, někteří provozují cokoli s kýmkoli, někteří si pečlivě vybírají, někteří se hlavně mazlí a šmajchluj, někteří jdou rovnou na věc, někteří otevřené a nadšeně hlásají svou příslušnost ke klubu (je tam i jedna malířka, která se de facto živí prodejem svých obrazu zachycujících abstraktní dojmy že společenských hrátek), někteří úzkostlivě tutlají svou pravou identitu.
    Většinou jsou swingeři lidé jako my, i když si to asi tak dobře nepromysleli ohledně té faktické dysfunkčnosti monogamie, protože my jsme přeci jen dva géniové, kteří si důkladně promýšlí a racionalizuji všechno, proto také nemáme žádné potomstvo, nýbrž dvě kočky, které umí samy chodit na splachovací záchod.
    Průměrný švédský swinger je typicky také nudista, milovník přírody a bůhvíproč též často majitel karavanů (tento statisticky výrazný, leč zdánlivě nahodilý jev mi pořád vrtá hlavou).
    Nakonec, co je vlastně tak nepochopitelného na skupině lidí, kteří nevidí sex a mazlení jako nějaké ušmudlané tabu, nýbrž jako společenskou aktivitu srovnatelnou se sportem nebo návštěvou restaurace? Jíst se na veřejnosti nestydíme, potit se na veřejnosti nestydíme, na veřejnosti kouříme, pijeme alkohol či kávu, na veřejnosti pláčeme, křičíme a smějeme se, někdy na veřejnosti umíráme, na veřejnosti se držíme za ruce či líbáme, a samozřejmě byly doby, kdy jsme se na veřejnosti zcela přirozeně i milovali, a než přišla náboženská dogmata, která to prohlásila za něco špatného a špinavého, nikdo na tom nic zlého neviděl.