Konec dobrý?
(Glosa),
22. 5.
TOP 09 a ODS se nesnášejí už přes míru. Situace v Praze to názorně
dokazuje. Topka nemá ani kouska cti v těle, když jim partner nestojí za
tom, aby mu oznámila svůj úmysl vypovědět koaliční smlouvu. Nechají to
na náměstkovi Hudečkovi primátora Svobody, aby v televizní besedě onen
záměr prokecl.
Následně TOP 09 opravdu smlouvu de facto vypoví
a podmiňuje uzavření nové tím, že získá post pražského primátora. Uvažuje
bezostyšně o spolupráci s opozicí. Bez ohledu na politiku je pro mě takové
jednání nepřijatelné a zklamání z partaje, kde je Schwarzenberg a "čistí"
starostové a nezávislí, bezbřehé. Dlouho to netrvalo a z topky je sračkoidní
strana jako každá jiná.
Takhle se nejedná.
Konopný paskvil
(Poznámka),
22. 5.
Legalizace konopí pro léčebné účely je vskutku povedená taškařice.
Po letech čekání jsme se dočkali dalšího legislativního paskvilu, jehož
jediná hodnota je v samotné existenci. Konopí není a nebude. protože pěstovat
si ho lidi nadále nesmějí a dovézt ho ze zahraničí je nemožné.
On totiž nikdo s údajným dodavatelem, Holandskem
nejednal, jinak by se zjistilo, že tam mají exportní limity, jež by stačily
na procento u nás potřebných. O měsíční ceně ve výši průměrného důchodu
netřeba diskutovat.
Takže chrabří poslanci se budou prsit, jak našim
nemocným pomohli, aniž ti by si konopí jen lízli. Budou muset dál na černo
konopí pěstovat a vystavovat se úspěšně vykázaným zásahům ze strany státu.
Posedlost ochranou lidí je někdy, spíše čím dál častěji, jediné, co od
státu můžeme čekat.
Všechno je jinak
(Glosa),
21. 5.
Sice máme mít jiné starosti, ale věnujme se kozám. Omlouvám se ČT a
nakopal bych iDnes a další do iPrdele. Jde o amputaci prsou A. Jolie.
Originál
jejího článku obsahuje tento odstavec:
Once I knew that this was my reality, I decided to be proactive
and to minimize the risk as much I could. I made a decision to have a preventive
double mastectomy. I started with the breasts, as my risk of breast cancer
is higher than my risk of ovarian cancer, and the surgery is more complex.
Na iDnes
však stojí:
V okamžiku, kdy jsem zjistila, že se tato skutečnost týká
mě, rozhodla jsem se být aktivní, abych co nejvíce minimalizovala vznik
rakoviny. Jelikož je u mne větší pravděpodobnost vzniku rakoviny prsu než
rakoviny vaječníků, rozhodla jsem se pro oboustrannou preventivní ablaci
prsů. Tento zákrok je také mnohem komplexnější.
Takže přeložili mastectomy jako ablaci. Rozdíl je asi
takový jako mezi odstraněním zubního nervu a zubu. Tím se opět potvrdila
bulvárnost tohoto média, které preferuje rychlost a senzacechtivost před
informováním.
A další "seriózní" zdroje se řadí za ní:
-
Hollywoodská hvězda Angelina Jolie podstoupila z preventivních důvodů oboustrannou
mastektomii, tedy odstranění prsů. (Lidovky.cz)
-
Více než 40 let poté, co prezident Nixon vyhlásil válku proti rakovině,
si prominentní herečka Angelina Jolie nechala uřezat prsy. (Blisty.cz)
-
Hollywoodská hvězda Angelina Jolie se dobrovolně rozhodla pro chirurgický
zákrok, při kterém si nechala preventivně odstranit obě prsa. (E15.cz)
-
Hollywoodská herečka Angelina Jolie si nechala kvůli obavě z rakoviny odstranit
obě prsa. (Ceskatelevize.cz – omluvu beru zpět)
-
Poté, co americká herečka Angelina Jolie oznámila, že si nechala kvůli
hrozbě rakoviny prsu odstranit obě ňadra, vzrostl u nás nebývale zájem
o pojištění proti tomuto onemocnění.
-
a další, méně seriózní, o bulváru nemluvě. (Novinky.cz)
Už se ani neptám, jak někdo může s informačními prostředky,
které má k dispozici, páchat takové hovadnosti. Desítky "profíků" píšou
o amputaci prsou, aniž by se podívali na primární zdroj, který mají na
dosah snadněji než kdy jindy. Kdepak, mají ho u prdele.
Pokud v tom ovšem není záměr. Uřezat prsa přitáhne
víc než odoperovat mléčné žlázy. Teď mají AJ vzít vaječníky. A co vaječníky
– vezmou jí i dělohu a pindu jí zašijou a Brad jí bude lehávat u nohou
s vakuovou pumpou...
Vždyť je to úděsné: jsme líní jak vši, máme plnou
hubu toho, jak snadné je žít v informační společnosti, a přitom se necháme
tak snadno tahat za nos.
Co když opravdu Slunce obíhá kolem Země, desce spočívající
to na hřbetech čtyř slonů stojících v obří mramorové míse?
Šest postav hledá autora
(Poznámka),
21. 5.
Ubohé je "pátrání" po tzv. autorovi amnestie. Je jím z definice VK,
který to i prohlásil. LN to sice oslabují tím, že neříká "celou" pravdu,
neboť podle Jakla sháněl prezident argumenty. To samozřejmě jen ukazuje,
že redaktoři LN neznají význam slova autor (samozřejmě znají, ale dělají,
že ne, jen proto, aby se Lidovky mohly vytahovat, že "už" 19. ledna "znaly
pravdu"...). Ostatně také Klaus uvedl, že se o amnestii radil.
Takže jak vznikl mýtus, že neříká pravdu? A co divného
na tom, že se v říjnu loňského roku zajímal o fakta? To si snad máme myslet,
že správně autorsky obsah a text amnestie vzniká prvního ledna dopoledne?
Ohlédnutí
(A týden uplynul),
20. 5.
* Zahájení Pražského jara bylo v režii francouzského symfonického orchestru,
jenž hrál Mou vlast: podle kritika LN úžasně, podle kritičky MfD průměrně
– a teď si vyberte. * Zeman si zase udělal z ostudy kabát, když nechce
jmenovat M. C. Putnu profesorem: sjednotil tím dokonce politické strany
– čekám na jeho kultivovanou výmluvu. * Amputace prsou A. Jolie vyvolala
přirozeně ohlas, jako vždy rozporuplný – holt ňadrům, politice a hokeji
rozumí každý. *
Cestování
(Editorial),
20. 5.
Pondělí. Smolný den. Vlak přes Brno měl 15 minut zpoždění, nestihl
bych DrPr. Vzal jsem to přes Olomouc, kde mezinárodní express měl zpoždění
20 minut. Během čekání sice projely dva vlaky na Prahu, ale jeden byl Regio
Jet a druhý Leo Express. Fakt úžasná nabídka alternativních dopravců, když
nemůžete použít zakoupený lístek na jednoho z nich v jiném. Bral bych i
omezení spočívající v doplatku, samozřejmě ztráty nároku na místenku či
třídu. Samozřejmě se dopravci nedomluví, samozřejmě jediná trať se třemi
dopravci problém nevyřeší. A samozřejmě nebudu jako debil kupovat lístek,
pokud nejedu bez přestupu, navíckrát. To už by nebylo cestování, ale řešení
Gordického uzlu.
Nakonec jsem to stihl s malým zpožděním 10 minut
(o to kratší bylo sezení), jen díky tomu, že onen expres stavěl i v Libni,
odkud jsem to na Jarov měl blíž než z Hlavního. Jinak jsem byl namydlený.
Ozval se OK, putující odpoledne z Prahy do R, tak
jsme se sešli ve vlaku a po návštěvě u něj (a posezení u Uhudleru, "jahodového"
to vína rakouské provenience, u nás neuznané, tudíž v obchodě nekoupitelné
odrůdě) jsme se ještě zastavili v roztocké vinotéce na pár vzorků. Bylo
to zapotřebí, neb cestou jsme minuli naprosto příšerné satelitní sídliště
s domky tvaru a estetiky krabice od bot, v údajné ceně 8 milionů. Tam musí
být radost bydlet – tedy pokud máte profesi bachař.
Úterý. Prošvihl jsem veletrh Vína a destiláty. Vsugeroval jsem
si, že bývá v květnu, nevím, proč. A ke všemu jsem v tu dobu (24.-26. duben)
byl v Praze! Neuvěřitelné. Mrzí mě to proto, že ve čtvrtek byl den rakouských
vín...
Koaliční vztahy v posledních měsících jsou nevalné.
Nevím, komu oč jde, ale vzájemné výpady jsou víc než zbytečné. Po krátkém
klidu to opět začalo. Ministr Kuba na tiskovce komentoval návrh, aby finanční
úřady měly možnost za jistých podmínek odpustit penále pokuty za pozdní
odevzdání daňového přiznání. Nebylo by to šmahem, bylo by to limitované
částkou a projednávalo by se to výhradně na příslušném místním úřadu.
Kuba neodolal, a dvakrát uvedl, že by takto ministr
nemohl odpouštět svým kamarádům miliony. To je podle mého nefér, i kdyby
to Kalousek dělal. Taková jedovatost nepatří na veřejnost, jenže ona by
se v soukromí tak nevyjímala...
Tím jsem dal zprávám na ČT24 vale a o ochomýtání
se doma jsem večer odjel do Prahy. V Bluessklepu hráli Ghost Notes, řecký
kvartet hrající gypsy jazz (dvě kytary, harmonika, kontrabas). Sice začali
o půl hodiny později, ale pak hráli dlouho s minimálními pauzami, takže
jsem si jen tiše lebedil.
Středa. Dopolední cesta na grunt obíhala až k České Třebové,
kde vlak bez zjevného důvodu stál tak dlouho, že do Brna přijel pár minut
po odjezdu spoje na Staré Město, který, jak mi Dráhy napsali, počkat nemůže,
protože v jízdním řádu je napsáno, že nečeká. Tak se stalo, že na gruntu
jsem byl o více než hodinu později. Už je léto, začnu jezdit nočním vlakem
rovnou po koncertě, ušetřím půl dne.
Na gruntu jsem se jen mihl a odjel pod Šidleny.
Potřeboval jsem tam cos udělat, kromě jiného postříkat dominátorem trávu
ve vinohradu. Začal jsem i uklízet, umývat sklo a tak, když se postupně
objevili na čtyřikrát známí a kamarádi, takže jsem v trenýrkách a sandálech
stál hodinu v sedmi stupních a koštovali jsme mé čtyři vzorky. Po osmé
se mi podařilo konečně odjet.
Čtvrtek. Včerejší spěch byl motivován tím, že mě čekaly dva
kšefty u PC, kromě toho jsem potřeboval posekat trávu, natáhnout plachtu
na přístřešek a začít osekávat zbytek omítky ve žlutém pokoji. Vše rámoval
předpokládaný večerní odjezd k Českému Krumlovu, tak jsem se zase nechtěl
tak unavit před jízdou.
Vymalovaný den padl bohužel většinou na práce u
počítače, mezitím jsem sekal zahradu a natahoval ve větru plachtu na přístřešek.
Chvíli trvalo, než jsem přišel na to, jak využít síly větru k tomu, aby
plachta nesjížděla, ale naopak počkala, než ji upevním. DD přijela až večer,
takže jsme odjezd do Jižních Čech odložili na ráno. Naštěstí.
Pátek a víkend. Našel jsem do Dolního Třebonína trasu přes Ivančice,
Dačice, Stráž nad Nežárkou, Třeboň, jednak nejkratší, jednak jsem tamtudy
před lety jezdil. Tušil jsem, že pozapomenu klíčová místa, protože tato
oblast bývalých Sudet je nepochopitelně, v dnešní době, nadále tak idiotsky
značena, že to volá po defenestraci odpovědných úředníků.
Každou vesničku po trase vám ukazatele připomenou,
ale něco jako dálková předzvěst je zde neznámou. Stejně tak čísla silnic,
podle kterých se běžně jezdí jinde v republice. Prostě když jsme byli po
80 km v Pohořelicích a viděli ukazatel Kyjov 59 km, něco nehrálo. Nehrálo
i nadále. Několik objížděk a chybějící značení nás dovedlo nečekaně do
Třebíče a já jsem připravenou trasu vzdal poté, co jsem odmítl jet na Jindřichův
Hradec a sjel do Dačic.
Tam značení bylo už úplně protišpionážní a místní
nás varovali. Takže ač bývalý znalec trasy jsem poslušně jel zase na Jindřichův
Hradec. Tam jsme marně hledali ukazatel na Třeboň, kromě Budějovic největší
město na trase: objevil se poprvé až 15 km před ní! Tak to už je příliš.
Pak jsme ještě zakufrovali v Třeboni, neb odbočka na Borovany (rozuměj
Český Krumlov) byla zakryta větví stromu.
Zbytek trasy už jsem jel po citu, znalosti se bez
problémů vybavily. Výsledek: o hodinu a 80 km delší cesta. Rozumbradům
doporučujícím navigaci bych řekl, že loni jsme to jeli s kamarádem a navigace
byla k ničemu, dopadli jsme sice co do bloudění jinak, ale co do výsledku
stejně.
V DT jsme v pověstném řeznictví Antoni naštěstí
stihli výtečnou dršťkovou, nejlepší v republice. Lahodnou, plnou drštěk,
příjemně zahuštěnou bez nadbytku mouky. Gurmetský zážitek. Odpoledne přijela
starší dcera s rodinou, odložila nám děti a s chotěm odjeli do Krumlova
strávit nerušený víkend.
DD se nadšeně ujala role hodné babičky, já jsem
hrál zlého dědu. Děti byly vyjevené jako každé v jejich věku na cizím místě,
přemíra novot je zaujala, objevovaly zákoutí a novoty. V sobotu jsme měli
výlet do blízkého Římova. Napřed jsme zajeli na hráz místní vodní nádrže.
Těsně před ní na silnici ležela bota a ponožka.
Na tom nic není, kdyby o 200 metrů předtím na hlavní silnici neležela první
bota.
Pak jsme navštívili muzeum mašinek,
kde jsme sklidili taky slušný úspěch. Největší úspěch měl jez na Malši
pod Římovskou nádrží. Házení kamínků do vody, nabírání vody do flaštičky
od Cappi a další sofistikované činnosti prostě táhnou. (Po chvíli házení
kamínků přišla paní z blízkého domu, že tam v létě chodí do vody a po těch
kamíncích se špatně chodí, a tak je musí pracně vyhrabávat, takže aby je
tam děti neházely...)
Tam jsme strávili asi hodinu. Vnučka se jednu chvíli
odebrala vstříc třem husám, které si vyšly na pastvu. Cítily se při jejím
přiblížení ohrožené, jedna natáhla krk a se syčením se hnala na ni. Ta
s vykuleným očima a po mém zavolání prchala
pryč. Tato hra se dětem zalíbila, takže ji nějakou dobu provozovaly, husy
to po čase přestalo bavit a odešly. Večer jsme opékali špekáčky,
akorát páteční nadšení drobotiny se poněkud zmírnilo.
V neděli si odpočatí rodiče děti vyzvedli, my jsme
se zabalili a z bratrancova domu, kde ještě doznívalo věčné dětské "a proč?",
odjeli po jiné trase zpět. Většinou kopírovala tu původní páteční, orientace
díky ceduli "Brno", kteréžto město vzali ceduláři na milost, byla snadná.
No, to jsem poněkud přechválil. V Dačicích jsme se opět ztratili, leč Ivančicím
úspěšně vyhnuli, celkový stav byl 285 km a 4:10.
DD ujel vlak v Kyjově o deset minut, tak jsem ji
zavezl do Kunovic, kde ji vyzvedl syn. Já jsem zašel večer na zkoušku sboru,
i když až po zpěvu. Zato jsme poseděli v hospodě a běžné klábosení vznítila
až má neškodná poznámka, že nad Šidlenami je pěkně černo. Můj směr část
přítomných podpořila, stejně jako konkurenční (a směšný) směr JL. Rozpoutala
se vášnivá diskuse, která neměla řešení. Neměli jsme počítač ani chytrý
telefon. A protože večerní bouřka vyhodila internet, nemůžu se podívat
na mapy ani doma.
Po bouřce a uzávěrce: z obrázku je jasné, kdo měl pravdu, jízlivý komentář je nad jemnost gentlemanů.
Foto na závěr: Některé věci zůstávají, jako nevábný
pohled z křižovatky z Horního do Dolního Třebonína.
Pohoření
(Meditorial),
20. 5.
ČT24 se jako obvykle vrhlo na senzaci dne, jíž bylo oznámení A. Jolie
o preventivním odstranění ňader kvůli velkému riziku výskytu rakoviny.
Tak se stalo, že redaktoři neměli čas si přečíst originál hereččina
prohlášení a zasvěceně mluvili o mastektomii (odstranění mléčné žlázy),
ačkoli šlo o ablaci (odejmutí kompletního prsu).
Na MS naši hokejisté neuspěli. Prý dokonce "pohořeli".
Jak napsala MfD (17. 5. 2013), "poprvé od roku 2009 si nezahrají o medaile".
Poprvé od roku 2009, to je snad nějaký ukazatel propadáku, ostudného neúspěchu?
Kdo bude předepisovat, jak často se má úspěch opakovat?
|
|