Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
čtvrtek 21. 11. 2019
ISSN 1212-9380
 

 
pátek 25. 1.
HeToo

 
 
čtvrtek 21. 11.
Párky a Babiš

středa 20. 11.
Oslava sametu je za námi
Jak to vidí PvE
Co pamatuju

úterý 19. 11.
Odcházení, které se nekoná

pondělí 18. 11.
Ohlédnutí
A máme zase pokoj
Žasnu

neděle 17. 11.

sobota 16. 11.

pátek 15. 11.
Zataženo
Čekání na konec Spáčilové

čtvrtek 14. 11.
Divný svět

 
 


 
Citát týdne
Muži by neměli nosit bílé košile (prozrazují nedostatek sebedůvěry), jejich košile by neměla mít kapsu (vypadali by jako domovníci) a jejich pásek musí barevně ladit s botami.
The Times, ale autor je DN+U

Párky a Babiš (Poznámka), 21. 11.

Uběhlé 30. výročí Sametu vyvolalo vzpomínání, jaké že to do roku 1989 bylo báječné. Jaký že to je dnes humus, hnus, sračka. Vzpomínání sklouzlo samozřejmě k párkům tehdy a Babišovým dnes. 100 % diskutujících neví, o čem mluví! Ani si etiketu nepřečtou, někteří ani párky nejedí (proč potom píšou do diskuse, nechápu – ale vím...). Ano, předtím báječné byly, zejména na prvního máje, když jsem se jako dítě těšil na průvod a párky po něm. Jak šel čas, šla i kvalita – do háje.
    Mnozí nechápou, že kvalitu párku a cenu určují suroviny a odbyt, nikoli Babiš či Kostelecké uzeniny. Každý výrobce dělá více druhů uzenin, nota bene párků a lidi je kupují jak diví, často bez ohledu na kvalitu a cenu. Kdyby nikdo zmiňované „kostelecké“ párky za 80 Kč/kg nekupoval, ani Babiš s dotacemi by je nevyráběl. Takové jsou na trhu nejen od Babiše. Mají své kupce, objednávají je zejména supermarkety. Horní cenová mez se pohybuje, a sám jsem byl překvapený, nejen daleko nad 200 Kč/kg, ale i nad 300 Kč/kg a blíží se 400 Kč/kg! Včetně těch Babišových.
    Máte-li hluboko do kapsy, nemáte-li párky rádi, je vám jedno, co jíte, hlavně že vám chutná – kupujte low cost párky z drůbežího separátu s 60 % „masa“ za oněch cca 80. Vídeňské, takové eso mezi párky, dostanete od 160 do 280 Kč, podle obsahu masa/(75-92 %) a obchodu. novinka na trhu, frankfurtské (analogie vídeňských) jsou na tom podobně. Vakuově balené jsou, nevím proč, dražší, a to o dost.
    Takže chcete-li se bavit o párcích (obecně o čemkoli), napřed se podívejte, co o nich víte, a pak si pište ta svoje moudra, jaké byly kdysi. A nezapomeňte každou diskusi vtipně ukončit zmínkou o Babišovi (výborné jsou „motýle“) a zmiňte antikosteleckou appku.
Oslava sametu je za námi (Úvaha), 20. 11.

Je otravné opakovat, že hrnout do lidí po týden lavinu vzpomínek není k ničemu. Bez ohledu, o jakou slávu jde. Výchova člověka k čemukoli má jediné pravidlo – nesmí být nárazová. Neustálé pohádky starých zbrojnošů, invenční dotazy „a věděl jste, že k něčemu dojde?“ a stejně pitomé odpovědi „ano, bylo to ve vzduchu“ – k čemu to je? Kecy, nic jiného – vis ve vzduchu není prokazatelný.
    Mejdan na Letné s absurdními požadavky Milionu chvilek ukázal, jak málo lidí chápe společenský vývoj, jeho zákonitosti. Ultimátum Babišovi je směšné z mnoha důvodů, prvním jsou už ty požadavky: odvolat Benešovou a zbavit se Agrofertu. Hurvínek si válku představuje rozhodně líp. I kdyby to udělal, co by se asi tak změnilo? Neslyšel jsem ani náznak odpovědi. ANO by kvůli tomu nemělo 30 %? Rázem by se něco zásadního v politice a vedení země změnilo?
    Babiš je cokoli, ale ne žába na prameni ani Belzebub. Poslanecké a senátorské lavice nebo kandidátky jsou snad plné lepších politiků? A jak vůbec Milion chvilek ví, že odchod Babiše a Benešové je to pravé? Má nějaký politický nadpřirozený věštecký smysl? Naivní prohlášení řady přítomných opravdu důvěru nebudí.
    A vytahovat se počtem demonstrantů kolísajícím od 200000 po 300000 (stačí jedna letecká fotka a z obsazené plochu Letné se dá dost přesně spočítat, kolik lidí opravdu přišlo) opravdu nestačí.


Jak to vidí PvE (Komentář), 20. 11.

Z FB přebírám doplňující myšlenky Pjeer van Ecka, které mou úvahu rozšiřují a současně upřesňují:
    Vidím několik variant. MCH představuje jakousi současnou modifikaci OF. Vzletné ideály a mlácení prázdné slámy. Pohled do minulosti se smrsknul na krátký časový koridor kolem aktuálního výročí. Chyba! To byl teprve začátek. To poučnější pro současnost přišlo teprve později. Následná bezradnost OF a jeho rozpad.
    Ovšem zatímco OF a VH zvali zprvu ke spolupráci všechny, bez ohledu na jejich minulost, MCH po 30 letech přichází s McCarthysmem největšího kalibru. Dotační téma pak tvoří bizarní vrcholek, kdy jedna strana závislá na tomtéž, to té druhé vyčítá. Současným revoltujícím ovšem chybí tehdejší nonšalantní kulturnost. Nekonečná ostrakizace úhlavních nepřátel těmi nejlacinějšími způsoby pak vede k opačnému efektu. Preference neklesají, ale dokonce mírně rostou.
    Nabízí se tudíž i varianta, že se jedná o opozici řízenou. Nakonec, aby se Nespokojení párkrát do roka sešli na Letenské pláni za účelem ventilace emočního přetlaku, není až tak špatný plán...
    Naše dějiny jsou plné revolucí, měli bychom tedy být o jejich průběhu dostatečně poučení. Když je revoluce, platí, že se zakládají národní, akční, či revoluční výbory nebo nověji občanská fóra, samozřejmě v příslušné hiearchii od lokálních po centrální, a právě v těchto orgánech nové moci se rozhoduje o budoucím vývoji. Tedy nikoliv ve stafáži na ulici, nověji na Letenské pláni.
    Ona pláň vůbec představuje určitý fenomén. Dějištěm našich revolucí i demonstrací bylo dříve vždy vnitřní město – Staromák a Václavák. A právě normalizační režim koncem 70. přešel ve svém megalomanství na tento prostor, který v posledním roce své vlády, v pokusu o zlidštění, opustil a vrátil tribunu na Václavák.
Pjeer van Eck
Co pamatuju (Vzpomínky), 20. 11.

Je čas, abych věren krédu GD prosmejčil mozkové paměťové závity a napsal, jak to doopravdy bylo. Samozřejmě jsme všichni čekali, že to přijde. Prdlačky, to by disidenti nekulili oči v sobotu večer či v neděli ráno. Připravovalo se tuším něco na 10. prosince (Den lidských práv?), ale to věděli jen zasvěcení a StB.
    Nálada ve společnosti byla uvolněná, ale to už po léta. Všichni byli tím, co panuje, unavení – ti dole i ti nahoře. Byly povolované různé diskusní besedy zakázaných a (polo)zakázaných umělců, koncerty undergroundu, zpětně vzato jsme věděli, co přijde, jako žába v hrnci, v němž se pomalu ohřívá voda. Něco se měnilo, ale tak, že to nebudilo pozornost.
    V rámci odborářských akcí (spolu)pořádal náš centrální podnik nejrůznější výlety. Na jednom z nich byl a zpíval Jarek Nohavica, přednášel Ivan M. Havel (u něj jsem byl pro jakousi odbornou knížku doma, takže asi mám někde nějaký záznam), pobývající tam se svou budoucí ženou Dagmar Lantayovou (při kohoutích zápasech v bazénu mi seděla za krkem – kdo z vás to má!), úžasná byla beseda s režisérem Otomarem Krejčou atd.
    17. listopadu jsem se ničeho nezúčastnil, moje studentská kariéra byla dávno pasé, ale šla tam moje starší dcera. Nikoli proto, že to jak jsem slyšel, mělo „v režii“ SSM, ale proto, že stejně jako před rokem 1968 už režim povolil. Nestíhal. V noci telefonovala z nějakého bytu na Národní, co se děje, že je v pořádku a vrátí se, jak to půjde. Vrátila se tuším v sobotu dopoledne, už nevím.
    V neděli jsme se s dcerou vydali do centra Prahy. Všude hloučky lidí, ale žádné srocení, klid. Tu na Můstku někdo začal zpívat hymnu, postupně se přidalo nesměle asi 30 lidí, nevím, jak kdo, já s nejistým pocitem, kdy se objeví obušky. Na Národní to houstlo, z Nové scény Národního nám kynuli herci, v průjezdu byly kytky. Jinak až komorní nálada.
    Cestou zpátky jsme zašli do divadla Semafor, kde se diskutovalo, s odstupem let mi dochází, že klidně, i když ne vždycky věcně. V žádném případě facebookově. Ředitel divadla, herec a komunista A. Hardt, tam byl a pouze občas nesouhlasně hlavou. Několikrát se nesměle vmísil do diskuse, ale nikdo nepískal ani ho neokřikoval.
    Pak jsme šli ke koni, kolem nás proběhl herec Ondřej Vetchý, na někoho volal, že jde do Činoheráku. Tak jsme šli také, ale to ještě OF neexistovalo. Kde já jsem mohl dnes být. I když zpěvák Vl. Merta při vyprávění o zakládání OF podotkl, že pouze ti z jeviště získali funkce, takže tím, že si po písničce sedl zpátky do hlediště, byl mimo hru.
    Poslední poznámka se týká generála Lorenze. V letech 1972-75 jsme spolu chodili v rámci vědecké aspirantury na angličtinu, dokonce jsme byli u nich na návštěvě. To byl ještě řadový pracovník v jakémsi vnitráckém výzkumáku, dělal aplikovanou kybernetiku. Byl samozřejmě komunista, řekl bych skalní. Nesmírně chytrý, ale s klapkama na očích. Studeně racionální. „Prečo u nás hrajeme folk,“ ptal se zcela vážně nechápaje, o čem mluví.
Odcházení, které se nekoná (Glosa), 19. 11.

M. Čermák na FB napsal k výročí Sametu:
Připomínáme si výročí vítězství „svých“ hodnot ve “svém” světě, který však odchází. Ne hned a ani ne rychle. Ale jistě odejde. A my můžeme buď zarputile odejít s ním, anebo se tomu novému, co přichází, snažit porozumět. Ale v důsledku je to jedno. Neděje se nic mimořádného. To jen pokračují dějiny, o nichž jsme si naivně mysleli, že skončily.
    Myslím, že existuje ještě třetí varianta, která doplňuje poslání těch prvých dvou, a totiž, že nic v našem odcházejícím světě nezměníme. A je fakt dobrá, přestože – opakuju – ani ona nic nezmění. Vlastně změní hodně: náš pocit ze života v onom odcházejícím světě.
    Můžeme totiž svou pravdu, svou víru, své přesvědčení, postoje atd. hájit! Nemusíme zahořknout, nemusíme tomu světu lézt do prdele. Můžeme s ním bojovat tím, že budeme šířit svůj přístup, své vidění. Třeba naše myšlenky někoho zaujmou. Třeba ho trochu změní. A třeba on pak trochu změní ten ještě neuzrálý, nastupující nový svět.
    V každém případě nemusíme jen pasivně přihlížet.



Ohlédnutí (A týden uplynul), 18. 11.

* Úžasné video: naše neurony v činnosti – Bůh je opravdu šprýmař (neuron vlevo to daleko dotáhne). * Jakýsi slovenský ministr znalecky prohlásil poté, co dorazil na místo nehody autobusu, že na vině je přetížený náklaďák – jasnovidci jsou všude. * Miloš Čermák ve svém pravidelném oznamníku Call It a Day uvedl seznam jeho deseti nejoblíbenějších komiků – hm, neznám ani jednoho... * Ve volbách v Katalánsku s přehledem uspěli „separatisté“: tedy příznivci samostatného Katalánska – proč je touha mít vlastní stát pořád nálepkována jako něco špatného? * Ne že bych kvůli tomu nespal, ale jen tak si přemýšlím – proč tolik lidí dávalo do statutu oznámení, že budou na Letné?!? * „Po čtyřleté pauze vydává Dita Pecháčková svoji třetí kuchařku. Ditě a jejím sestrám Marice a Emmě se mezitím narodilo šest kluků.“ – tolik zbytečných informací.* Ministr Metnar si pochválil koupi vrtulníků z 85 % dílově shodných s původními, což prý usnadní servis –četnost poruch klíčových částí je rozhodně podstatnější. * Ovšem tato bajka využívající P. Kellnera je fantastickou ukázkou propracované fámy – na to naskáčou lidí jako fretky. *
A máme zase pokoj (Editorial), 18. 11.

Z minulého týdne musím zmínit koncert Vl. Redla ve zlínské Malé scéně. Pán se už všestranně usadil, delší epizoda s folkovým Macálkou a sice pohlednou, leč nezapadající Šancovou, je definitivně minulostí. Pouze při avízu ohledně nevhodnosti focení s bleskem jsem se ošil, vzpomínka na jeho hysterickou reakci před lety na Trnkobraní (když to ještě byla příjemná akce středních rozměrů s domáckou povahou) je dosud živá.
    Svérázně vtipný a nádherně muzikální zůstal a zraje jak dobré víno. Koncert znamenitý, bez rušivé přestávky, oželel jsem i „milulášskou“ Hrála mi Julii, která mi chyběla. Skoro šest stovek za koncert ve vyprodaném sále nebyla zbytečná investice ani náhodou. DD si po koncertě dokonce dala víno, což je v poslední době zcela mimořádné.
    Vyřešil jsem problém s vynikající spotřebou auta na plyn, o dva litry/100 km míň je báječné. Do té doby, než se ukázalo, že odešel termostat a plyn se nezapíná kvůli nízké teplotě vody. Je to naštěstí banální zákrok a stejně musím do servisu kvůli výměně pneu.
Problém s vysokým tlakem, bránící mi vydat lékařské potvrzení vyřešil holter měřící 24 hodin tlak. Lítá značně (sys. 89-186, dia. 62-127), ale naštěstí upravená medikace slavila úspěch. Zajímavé je, že kardiologovi změny nevadí, praktikovi ano (horní tlak musí být pod 160) – takže úřad vítězí nad zdravím. Jeden pík byl v době sledování Terminátora, druhý po vzetí léku. Graf je po všech stránkách zajímavý.
    Nu a kromě Terminátora (osm lidí v sále ve Veselí nad Moravou, prý špatná kritika) byl další kulturní událostí tradiční předvánoční koncert FUT v Ratíškovicích. FUT (F. Uhlíř Trio) byl ve čtyřech, na saxofon hostoval Angličan Andy Scofield (zakladatel a šéf vynikajícího big bandu klubu Jazz Dock) a živelného Jirku Růžičku vystřídal proslulý romantik piana Standa Mácha. Tradiční součástí koncertu je úvodní projev v režii obce, který je k pláči. Opravdu nevím, proč máme poslouchat na jazzovém koncertě politická moudra o Babišovi a spotřební společnosti a pseudoapely na občanskou společnost. Naštěstí vynikající hudba dala politickým proklamacím brzo vale.
    A přišel vrchol milockého vinařského podzimu, Martinské Šidleny, jinak otevřené sklepy zasvěcené především mladým vínům. Nejen jim, ale i starším a také kořaličkám, jimiž jsem půl dne oblažoval zprvu vlažnou, ale posléze zdařilou (přes 700 platících) účast. Někteří juchali do popůlnočních hodin, což se mi tentokrát nepovedlo, protože jsem musel zkonzumovat příliš mnoho kuponů, neb DD nebyla při chuti a jen usrkávala. Tím jsem se ovšem uchránil jiných nebezpečenství, jako je opice, a skončil jsem jen s malou opičkou, která člověka včas zabrzdí.
    Oslava Sametu je za námi a je otravné opakovat, že hrnout do lidí po týden lavinu vzpomínek není k ničemu. Bez ohledu, o jakou slávu jde. Výchova člověka k čemukoli má jediné pravidlo – nesmí být nárazová. Neustálé pohádky starých zbrojnošů, invenční dotazy „a věděl jste, že k něčemu dojde?“ a stejně pitomé odpovědi „ano, bylo to ve vzduchu“ – k čemu to je? Kecy, nic jiného – vis ve vzduchu není prokazatelný.
    Mejdan na Letné s absurdními požadavky Milionu chvilek ukázal, jak málo lidí chápe společenský vývoj, jeho zákonitosti. Ultimátum Babišovi je směšné z mnoha důvodů, prvním jsou už ty požadavky: odvolat Benešovou a zbavit se Agrofertu. Hurvínek si válku představuje rozhodně líp. I kdyby to udělal, co by se asi tak změnilo? Neslyšel jsem ani náznak odpovědi. ANO by kvůli tomu nemělo 30 %? Rázem by se něco zásadního v politice a vedení země změnilo?
    Babiš je cokoli, ale ne žába na prameni ani Belzebub. Poslanecké a senátorské lavice nebo kandidátky jsou snad plné lepších politiků? A jak vůbec Milion chvilek ví, že odchod Babiše a Benešové je to pravé? Má nějaký politický nadpřirozený věštecký smysl? Naivní prohlášení řady přítomných opravdu důvěru nebudí. A vytahovat se počtem demonstrantů kolísajícím od 200000 po 300000 (stačí jedna letecká fotka a z obsazené plochu Letné se dá dost přesně spočítat, kolik lidí opravdu přišlo) opravdu nestačí. Ale hlavně že J. Hutka je zase šťastný, hned dvě písničky!
    Foto: Grunt – datel pilně makal, ale najít ho byl oříšek; zapomenutý hrozen ve vinohradu, Martinské Šidleny: upřesňování objednávky kořalek. Zlín – sál před koncertem Vl. Redla. Ratíškovice – Uhlířovo trio ve čtyřech (Franta má oslnivé šediny a pleš, automatika si s tím prostě neporadí), detail St. Máchy a J. Helešice.
Žasnu (Meditorial), 18. 11.

Z toho, že Einstein o jistém jevu mluvil jako o „jakémsi strašidelném působení na dálku“ neplyne, že by ho to „děsilo“, jak napsal webový vědecký bulvár Věda.instory.cz. Maximálně to děsí autora toho článku.
    Podtitulek článku Deníku N, znějící „Kauzy, se kterými je spojen premiér Andrej Babiš, vykazují většinou jeden společný rys – snahu dosáhnout cíle za každou cenu.“, je přesně ten důvod, proč ho nečtu. Jaká je definice „každé ceny“?
    V úterý jsem nevěřil svým očím, když ve zprávách zaznělo, že „dnešní elektronika je založená na elektronech“. Bohužel zpovídaný vědecký pracovník neuvedl, na čem byla založena dřív.
    ČT24 po nehodě busu na Slovensku: „Jak vypadá metoda třídění raněných? Vy jí říkáte triage hasiči START.“ Záchranář: „Jsou to různé věci: triage je označení systému pro třídění, jednou z metod je START.“ Všeznalá pipina zůstala nadále suverénní. U soudu se tomu říká návodná otázka.
    Už je načase vrátit se k písemnému vyjadřování v čitelné podobě, jazyk je totiž primárně prostředkem komunikace. „SPD rmoutí vyschlé penězovody od sponzorů“ – kdo co (SPD) rmoutí koho co (vyschlé penězovody)? Snad naopak! Deník N to vidí jinak.
    „Po čtyřleté pauze vydává Dita Pecháčková svoji třetí kuchařku. Ditě a jejím sestrám Marice a Emmě se mezitím narodilo šest kluků.“ – zvláštní způsob, jak propagovat knížku... Tolik zbytečných informací.
    „Emigroval do zahraničí“, což pronesl znalý reportér na ČT24, není banální nedostatek jeho znalostí, ale tupá kravina.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2020: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání