Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
pátek 20. 7. 2018
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
pátek 20. 7.
Zamlčování není cesta k pravdě ani poznání

čtvrtek 19. 7.
Nedostatečná inteligence

středa 18. 7.
Važte si přezdívek

úterý 17. 7.
Bát se o soukromí na Facebooku je zbytečné

pondělí 16. 7.
Ohlédnutí
V hudbě je i život můj
Neobratnosti?

pátek 13. 7.
Dokonalá nepřesnost

čtvrtek 12. 7.
Příslušnost

středa 11. 7.
Finanční licoměrnost

 
 


 
Citát týdne
Informace, která je v rozporu s naším přesvědčením, je automaticky nesprávná, aniž bychom to museli nějak zvlášť zkoumat.
L. Festinger (+1989), americký sociální psycholog

Zamlčování není cesta k pravdě ani poznání (Glosa), 20. 7.

Čtvrtina maturantů letos propadá z matematiky, tedy čtvrtina z těch, co ji jako maturitní předmět mají. To je takový drobný deficit v interpretaci a velký rozdíl ve výsledku. Zamlčíme-li druhou půlku věty, můžeme dělat úplně jiné závěry. Dřív se tomu říkalo manipulace. Pokud jde o ty maturity, čtvrtina z té čtvrtiny neúspěšných má čtverku a pětku a kritikové maturity z matematiky poukazují na špatný stav výuky a znalostí tohoto předmětu.
    Nemusí mít přece každý maturitu! Z této obecné, leč nic neříkající pravdy ovšem nikterak neplyne, kdo by maturitu mít měl a kdo ne. Takže jsme zase na začátku, protože co odborník, to názor. Co to je vlastně maturita? Jedna z rozšířených definic praví, že „je to zkouška zakončující úplné středoškolské vzdělání“. Takže jsme místo jedné otázky získali další – co to je úplné. Maturity jsou obecně špatně postavené, protože je chceme skoro i po městských strážnících, četl jsem někde. Tím se z problému „maturita proč“ dostáváme do problému „maturita proč ne“.
    Proč by zrovna městští strážníci neměli mít maturitu? Samozřejmě by ji mít měli! Samozřejmě z oborů dostatečně potřebných pro výkon své profese. Zrovna z češtiny a matematiky by maturovat neměli nemuseli. Ale blbí být rozhodně nemůžou, jinak při své práci spočívající v denním řešení řady praktických, právních a rozhodovacích problémů a kontaktů s lidmi skončí v tom, že budou obhajovat své chabé znalosti a mizivou autoritu.
    Psáno pro iHned.cz
Nedostatečná inteligence (Glosa), 19. 7.

Nedávno vystoupila v Praze na akci zvané Týden inovací robotka Sophia. Zatím ještě nebojovala za práva robotů, i když se toho nepochybně nadáme dřív, než se roboti toho hodní vůbec objeví. A bojovat za robotská práva budou lidé. Přišel na to už Karel Čapek, když napsal Válku s mloky. Od člověka nátlak, útlak a ponížení sneseme, od stroje ne.
    Umělá inteligence je jeden z mála pojmů, které vznikly v době, kdy nejen o jeho obsahu, ale zejména o jeho naplnění neměl nikdo ani tušení. Ostatně ho nemáme dodnes. Robotika jako věda s AI související dala lidstvu dar, který doceníme o mnoho let později. Je jím jakási brzda či omezení, které může zabránit nevyhnutelným konfliktům mezi lidmi a stroji. Vymyslel je opět spisovatel, Isaac Asimov, který definoval tři zákony robotiky. Ty, pokud budou nekompromisně implementovány do robotích „mozků“, zajistí jejich nekrvavou koexistenci s lidmi.
    Zákony robotiky je téma samo pro sebe. Nejen kvůli tomu, že se řada lidí i sám autor pokoušely zákony precizovat a doplňovat, ale nakonec se vždycky ukázalo, že jejich zdánlivá nedokonalost je naopak svorníkem, jenž je ochrání proti podobným pokusům. Jsou něco jako ústava, která je taky napsaná minimalisticky a rámcově a neřeší praktickou realizaci.
    Nemá praktický smysl definovat AI jinak než opět rámcově, protože nikdo neví, kudy se cesta k ní bude ubírat, podobně jako nikdo nepředpověděl pécéčka či mobilní telefony. Neznáme-li cestu, neznáme ani cíl, jinými slovy naše představy o AI jsou a budou nadále jen mlhavé. Kacířsky můžeme poznamenat, že AI je inteligence, jíž stvořil člověk, nikoli Bůh. Nemusí být a ani nebude identická s tou lidskou, tedy ve většinovém smyslu. Není vyloučeno, že se její „myšlení“ bude ubírat jinými cestami a že si nakonec neporozumíme. Jak se nám budou hodit zákony robotiky!
    Co umělá inteligence nebude, vidíme na příkladu šachů a Sophie. Počítač sice porazil člověka, ale nikoli inteligencí, ale hrubou silou. Obrovské databáze zahájení a střední fáze hry nahrazené v koncovce enormní výpočetní sílou jednoduše převálcovaly intuici šachisty, takže neměl šanci. Sophia sice odpovídala na otázky, ale ty dostala předem a podle svědků měla v době „rozhovoru“ odpovědi připravené. Na otázku, co říká Praze, podotkla, že jejími ulicemi chodil K. Čapek – dobrá příprava...
    Sophia není samostatná, primitivně kombinuje to, co do ní její tvůrci vložili. To, že dostala občanství v Saudské Arábii, pouťovost celého toho spektáklu jen podtrhuje a občanství je dobré akorát jako turistický tah. Kromě toho, že je to nedůstojné jak pro přirozenou, tak umělou inteligenci.
    Psáno pro iHned.cz
Važte si přezdívek (Glosa), 18. 7.

Soud zamítl žalobu Tomia Okamury na týdeník Reflex za používání zesměšňujícího označení Pitomio. Na jazyk se člověku dere komentář, že Okamura dal svou žalobou přezdívce za pravdu.... Je to tak, Okamura nezvládl svou ješitnost a zachoval se obyčejně lidsky – hloupě. Na jeho místě bych propustil poradce, protože student prvního ročníku práv by správně tipnul, jak to u soudu dopadne.
    Přezdívky osobně příliš rád nemám. Ne pro ně samé, ale pro frekvenci, s níž se vyskytují v občanském prostoru. Každý jouda, který nechápe pořádně rozdíl mezi legální a legislativní, ji trousí, kudy chodí, mylně se domnívaje, že invence autora přezdívky dopadne i na něj – jinak řečeno propadne pocitu, že ji vymyslel. Většina lidí nechápe, že přezdívka je něco jako koření – je třeba s ní šetřit a použít jen na pravém místě. Platí to i pro jiné deklasující projevy na adresu neoblíbených osob. Dodnes například stačí napodobit dikci exprezidenta Klause a řada lidí propukne v smích.
    Zásadní chybou je, že přezdívka má mít své místo zejména v neformálním vyjadřování, v žádném případě nepatří do vážně míněného textu či promluvy. Všimněte si, že poslanci při jednání, které přenáší televize, nadužívají frázi „předseda vlády, toho času trestně stíhaný pro podvod“ – bez toho notoricky známého dovětku to prakticky nezazní. Další ukázka sebestřednosti nebo nepřemýšlení, nevím, co je lepší.
    Chudák Okamura. Místo, aby byl rád, že jednak má kvalitní a nápaditou přezdívku, ale že frekvence jejího používání je více než přijatelná, že neotravuje při každé zmínce o něm, jde se jak malý kluk vybrečet soudu pod sukně. Važme si svých přezdívek, pokud jsou dobré, protože nic lepšího nás nepotká.
    Psáno pro iHned.cz
Bát se o soukromí na Facebooku je zbytečné (Glosa), 17. 7.

Facebook vyžaduje po nedávných problémech s ochranou dat schválení nových pravidel. Nechápu tu snahu. Sice o 80 milionech lidí unikla data do společnosti, která jimi prý ovlivnila volby. No a? Lidi v celém světě dobrovolně dávají svá data v plen – ostatně o jaká „data“ to má jít? Jedná se o naprosto běžné údaje bez jakékoli citlivosti. Samozřejmě nechci, aby mi kdejaký hejhula čuměl pod pokličku, jenže tam, kde o něco jde, jako je majetek, zdraví, úchylky, levoty a jiné prohřešky, je žábou na prameni někdo jiný. Státní a nestátní instituce, nemocnice, banky, úřady... Většinu dat jim dát musím, nebo je získají odjinud.
    Zmíněný Facebook nemá se sociálnosti nic společného od doby, kdy začal vydělávat reklamou, kdy mezi “přátele“ pustil kšeft. Kšeft stojí na ovlivňování mas, prodáváním jim produktů, o kterých by se jinak nedověděli. Které sice mají úžasné vlastnosti a přínos pro kvalitu života, ale které vlastně nepotřebujete. Je třeba lidi přesvědčit, že potřebují. Nebo že mají volit toho a toho.
    Proč se tak divíme jakémusi virtuálnímu zneužití Facebooku ve volbách? Volební kampaně jsou přece legálním nástrojem voleb, občas naivně až dětinsky omezované – viz zákaz publikovat předvolební průzkumy těsně před volbami, dělat v té dob předvolební kampaň atd. Kde je byť jen stopa racionálního jádra? Kdo vymyslel, že ve středu mohu ovlivňovat a ve čtvrtek už ne, abych nemanipuloval páteční hlasování. Kampaně vyžadují peníze, tak není nic špatného na tom použít Facebooku podobně jako novin či televize. A to včetně získání „dat“, která ve skutečností žádnými relevantními daty nejsou. Veškerá opatření včetně GDPR jsou jen populistickým gestem nemajícím nic společného s ochranou dat. Data unikají tiše a nenápadně a pokud zloděj není hlupák, nikdy se nikdo o úniku nedoví.
    Data jsou zkrátka démonizovaná. Tisíce kamer nás neustále sledují a nikomu to zdá se nevadí. Data posbíraná o mých zájmech, preferencích osobních, finančních, sexuálních, politických a jiných jsou jako taková k ničemu. Možná k vydírání, ale to se týká politiků a lidí s mocí. Ti ať se podle toho zařídí. Data mohou mít význam k sledování trendů a tendencí ve společnosti, ale přes všechny aplikace jde o využití na úrovni preferencí druhu solených brambůrek.
    Vadit by nám mělo oklešťování našich svobod pod záminkou ochrany našich svobod. Jestli se k datům dostane mafie, ohrozí nás jen mafie. Pokud se k nim dostane stát, jsme v háji. Na rozdíl od mafie je stát něco nekonkrétního a jeho možnosti jsou ve srovnání s upocenou mafií mnohařádově větší. A tady se bojím nežádoucího ovlivnění společnosti. Facebook nikoho neohrozí, ale stát ho využívající ano. A stát sám sebe nepotrestá.
    Psáno pro iHned.cz
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání