Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
 
sobota 18. 1. 2020
ISSN 1212-9380
 

 

 
 
sobota 18. 1.

pátek 17. 1.
Třídit, třídit, třídit
Zaslepenost nic dobrého nepřinese

čtvrtek 16. 1.
Ombudsman, jaký byl
Konec dobrý?

středa 15. 1.
(I) takoví jsme

úterý 14. 1.
Za Veselí veselejší

pondělí 13. 1.
Ohlédnutí
Nahoru to jde, dolů je to horší
Soudruzi se vracejí
Hovado

neděle 12. 1.

sobota 11. 1.

 
 


 
Citát týdne
Tam, kde je účast na životě veřejném přezírána a podceňována, vniká do prostoru mezi občanem a státem to nejnebezpečnější: svůdná nabídka příslušnosti ke stádu. Jaký prapor vlaje, není důležité.
V. Havel, první novoroční projev (kráceno)

Třídit, třídit, třídit (Glosa), 17. 1.

Mánie třídění přesáhla už před časem rozumnou míru. Jakmile třídění přesáhne jistou úroveň, má to vliv na jiné výrobní toky, mění se dostupnost druhotných i primárních surovin a produktů. Tím se rozhodí, a už se to např. v Německu zavedením záloh na PET lahve stalo, v USA se snížil odběr tříděný plastů a tříděného papíru, protože Čína omezila odběr (USA exportovaly 70 %, Evropa 67!). Stalo se během loňska.
    A jak to vypadá v domácnostech? Všichni třídí jak o závod, ale je hodně rodin, které si zhoršily životní prostředí. Někdo má doma několik nádob či pytlů, často v kuchyni, předsíni, možná zakrytých víkem, ale pořád jsou to „popelnice“. Ani noviny se dřív takto nepovalovaly po bytě! Někdo dokonce třídí až při vynášení.
    Nejsem na tom líp, a to třídím jen plasty, papír a bioodpad. Mezideponii na plasty mám také v kuchyni, používám plastové pytlíky z obchodů, které po naplnění (vydrží tak den dva) odnesu ven do velkého plastového pytle opřeného vedle popelnice, kam přijde všechen směsný odpad s výjimkou popela, který patří ke stromům. Obsah popelnice svědomitě po každém přírůstku pěchuju. Vyváží se tak jen několikrát do roka. Není u domu, ale deset metrů od něj, což je tak optimální délka. Ale je vidět. Na plastové pytle mám ohrádku z latí, ale ten plný hned neodvezu, ale opřu o ni, takže žádná paráda.
    Bordel přitahuje bordel, takže mezi popelnicí a plastem jsou různé květináče, misky po ně, truhlíky. Bohužel ne jenom tam. Musím jim udělat poličky, ať to trochu vypadá. A popelnici dát do ohrádky.
    Bioodpad je kapitola sama pro sebe. Nehodlám mít v bytě nebo u dveří další něco pro slupky od brambor, banánů, cibule a tropického ovoce. Kontejner je už mimo docházkou vzdálenost, takže moje spotřeba slupek končí v popelnici, stejně jako plechovky (cca jedna týdně). Končí tam i plastový pytli zakrvácený od jater a podobně. Třídím s Mírou, jak velí osvědčené rčení. Tráva na kompost, větve na ohniště, kov a papír na sběrný dvůr, sklo do kontejneru (mezideponií je kufr auta)... ale množství čehokoli menší než malé je směsný odpad.
    Funguje to znamenitě i jako test na návštěvy a jejich otázky „ty netřídíš?“, když v ruce drží slupku od okurky. Seznámím je s možnostmi a divili byste se, jak bohaté jsou reakce. Varovným příkladem zblbnutí budiž herec Vacek, který vodou z nádobí (sprchy, mytí?) zalévá WC, a když není, běží na dvůr pro jímanou dešťovku. Tam bych chtěl jít na návštěvu: herec pobíhá po bytě a nosí kýbly. Možná se tou vodou i myje, ovšem otázka je, kdy si myje ruce – před nebo po? A když není voda, tak svoje výtrusy zahrabe na zahradě...
    Nejsme na světě proto, abychom třídili, ale třídíme, abychom se tím mohli vytahovat.
    Kdo jsi bez viny, sem s kamenem!
Zaslepenost nic dobrého nepřinese (Komentář), 17. 1.

Deník N se rozepsal o příspěvcích pro hnutí Trikolóra nenáviděného VK jr. Klaus poněkud nejasně prohlásil, že drtivou většinu příspěvků má od drobných dárců. To se však netýká jejich objemu, ale počtu, což ostatně ani článek nepopírá. Autorovi článku je ta podpora voličů tak proti srsti, že se snažil tento poměrně unikátní jev bagatelizovat za každou cenu.
    Malá ukázka: „Řeč je pouze o darech, které zasílají občané nebo firmy. Státní příspěvky započítány nejsou, Klausovo hnutí je ostatně ani nepobírá.“ To je něco jako: „Policie muže pro podezření z vraždy nevyslechla. Ostatně nebyl v tu dobu prokazatelně na místě činu.
Ombudsman, jaký byl (Glosa), 16. 1.

Nedělní OVM oživilo otázku ombudsmana jak přístupem VM, tak jiskřením mezi přítomnou A. Šabatovou a via telemost nepřítomného Varvařovského. Hulvát Moravec nechal účelově zaznít výrok Klause, který existenci toho úřadu zpochybňoval. Účelově proto, že Klausův názor byl jediný, který zazněl. Byl proti – no a co má být? Nešlo o ombudsmana, ale o to rýpnout do Klause.
    Varvařovský jemně upozornil na kumulaci funkcí, které úřad ombudsmana nabírá a nárůst zaměstnanců. Od jeho odchodu (2013) stoupl počet právníků z 80 na 160! Zmínil i Motejla, který rozrůstání náplně kritizoval, ale jako loajální úředník to neodmítal. To se hrubě nelíbilo Šabatové, bylo vidět, že jí to není milé. Ombudsman toho má dnes na hrbu moc, až příliš moc. Značnou část by mohli zastávat odvětvoví "pod"ombudsmani, nebo jiní úředníci.
    Z definice "Ombudsman je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen k řešení stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy" plyne zdroj slabin úřadu. Je to jakási prezidentská amnestie, která se má také věnovat křiklavým excesům, v tomto případě právním. Ale nemá soudit. Ombudsman však také nemá primárně řešit to, co náleží kontrolním orgánům státní správy.
Konec dobrý? (Poznámka), 16. 1.

Včera skončila podpora Windows 7. Je to jako kdybyste si koupili auto a po deseti letech vám výrobce oznámil, že palubní počítač přestává podporovat a máte si koupit nový. Jinak byste jezdil na vlastní riziko. A nejen to – máte si koupit i nové auto.
    Konec podpory Windows 7 s poznámkou, že pro Windows 10 je potřeba nový lepší počítač, je hulvátství neomalenost. Jaké že byly ty sliby při jejich zavádění? Vzpomínám si mj. na hardwarovou nenáročnost... Je to druhý krok Microsoftu proti lidskosti: tím prvním byl konec výroby mobilů s Windows Mobile a konec podpory těchto na nich.
    Firma, která sáhne k takovému informování vymyšlených „ohlasů“ jako podvodný prodejce výhodných dluhopisů (viz obrázek), skončí zajisté v pekle. A těm, co mě poučí o tom, že jsem si měl pořídit Linux a Android, přeju, aby jejich systémy padaly, hroutily se, zasekávaly se a nefungovaly.
    Malé světýlko naděje je v tom, že na dvou počítačích provozuju dosud Windows XP bez jakýchkoli problémů. Bezpečnostní riziko ošetří antivirus spolehlivěji než samotné Windows.
(I) takoví jsme (Poznámka), 15. 1.

Princ Harry a jeho žena Megan se rozhodli jít svou cestou. Dokonali tak to, co započalo jejich sňatkem. Nekrálovským. Megan není urozeného rodu, ba dokonce ani Britka, a nejen Angličané, ale i královská rodina jí to dávali s noblesou sobě vlastní (myslím ty druhé) sežrat. Nejen oni, ale i Češi, známí patolízalové a servilní charaktery, jak je nezřídka vidno i na asociálních sítích jako FB a podobně. Holt Diana byla jenom jedna říkají mnozí mrkajíce na Megan, jako kdyby tou Dianou byli oni sami.
    Teď se tedy (ne)královský pár rozhodl jít svou cestou. Spravedliví fejsbukisté měli opět jasno: ať táhne, pakáž jedna přistěhovatelská neurozená. To by se jim líbilo nechat si zaplatit svatbu a pak nezobat z štědrých rukou. Kde se u nás najednou vzalo tolik charakterů? Klid, nikde, jen je jim líto těch peněz, které by oni na místě té dvojice nadšeně čerpali jako Babiš dotace. Stejně samozřejmě, se stejným přesvědčením o nároku.
    Královská rodina tím byla ne snad přímo popuzena, ale klan se sešel a uspořádal poradu co s přeběhlíky. Královna matka se pak nechala slyšet, že „plně podporuje finanční osamostatnění Harryho a Megan“, což opět vykladači s chutí interpretovali jako „nepočítejte, že od ještě něco uvidíme“, možná, v duchu typického anglického humoru, „ale od nás už neuvidíte ani korunu“. Hon na nevděčné provinilce však na FB pokračuje dál. Zesměšňují a ironizují se podnikatelské záměry a nápady dvojice s neskrývaným škodolibým přáním, aby se jim nedařilo.
    Mezi posměváčky je řada lidí, které znám a jichž jsem si vždycky více méně vážil. V takových případech jim říkám pravdu čím dál tím méně často. Je to v podstatě můj, nikoli jejich problém. Špatný odhad si musím vyřídit sám se sebou. Vážit si kohokoli představuje podnikatelské riziko, na jehož konci je ono pověstné „zklamali jste mě“, doplněné „i já vás zklamu, pokud jsem tak už neudělal“. A život jde dál. Harry s Megan přeju, aby se jim dařilo. Bude to jenom jejich úspěch, protože nikdo z těch škodolibců jim ho přát nebude. Jedině neúspěch.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2020: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání