Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Když dva dělají totéž (Glosa), 17. 10.

Při psaní úterního medailonku Vl. Chramostové jsem pozapomněl na několik faktů. Dost nevkusná mně přišla lingvistická „analýza“ (cituju) jejího jména během tryzny od D. Prachaře: „V tom jméně je obsažena vlast, chrám a most. To je dost neuvěřitelné.“ To tedy je, opravdu.
    Napadlo mě: nedej Bůh, aby umřel Pavel Kohout – to bychom se z toho zvencli. Většina má jasno: Kohout=svazák a propagátor komunismu, Chramostová=disent a diskriminace. Jenže tak jednoduché to není a nebude. Poválečné opojení postihlo oba dva asi nastejno (a nejen je dva), Chramostová nenatočila jen Spalovače mrtvol, ale i řadu prorežimních agitek, žen soustružnic a dalších charakterních rolí.
    Prozřeli asi tak oba ve stejné době, ani to jinak nešlo. Jenže zatímco Chramostová se věnovala spíše umění, Kohout s jinými nesl kůži na trh před a po roce 1968, spoluzakládal Chartu 1977. Jeho konec nastal rychle, v roce 1969 byl vyloučen, z čeho jen šlo. Chramostová hrála do roku 1972.
    V roce 1978 Kohouta se ženou vynesli za hranice, aby se nemohli vrátit. A uložil si – pro mě sympatické – pokání: nevzal po návratu do vlasti ani jednu funkci, politickou ani kulturní, a veřejně se nevyjadřoval. Nemám na to morální právo, říkal. I česko-rakouský divadelní festival dělal z pozice vídeňského intendanta.
    I sečtělí a vzdělaní lidé dodnes Chramostovou adorují a Kohouta odsuzují. Jsem náramně zvědavý na posmrtné pocty, až přijde jeho čas. To bude křiku! Do Národního ho skoro jistě nepustí, Vinohradské se asi bude cukat, možná Žofín to unese a nepotopí se hanbou.
    Účtovat, to my umíme. A odpouštět také – jak se nám tedy chce. Chramostová je i v Cibulkových seznamech, nerozporuje to. Jak říká Šiklová, byla v "těžké situaci a je třeba to pochopit".
    Jistě – ale podle čeho se pozná, kdy „to“ pochopit je třeba a kdy není?
    Aktualizace: "Když jsme zjistili, že je to krvavý podvod a že jsme sloužili jako krvavá opona zločinu, měli jsme tři možnosti: zastřelit se, nebo skočit z okna, nebo se s tím ztotožnit a říct si, že na tom budeme doživotně vydělávat, nebo si říct: Kristepane, co jsme to zavinili, co s tím provedeme?" P. Kohout
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání