Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
názor J. Hutky – smutný konec člověka, který neunesl, že je jen tím, kým je

Ohlédnutí (A týden uplynul), 14. 10.

* Proč se FB chová jinak na PC a jinak na mobilu? – myslím ve smyslu toho, co ukazuje, včetně oznámení. * Moje vize pohřbu KG – Slavnostně vyzdobená plošinová tramvaj nese katafalk s rakví Mistra a pomalu projíždí Prahou. Na točnách pietně zastaví. * Veganství je životní postoj odmítající užívání zvířat – proč tedy mají vegani potřebu jíst bezvaječná vejce? * Turecko si v podstatě mír nyx, dír nyx, udělalo vojenský výlet do Sýrie – NATO, jehož je členem, nehnulo brvou. * Termín „průmysl 4.0“ má dvě chyby: malé p a neexistence – termín vznik uměle ex post, nikoli vývojem. * Kouzlo nechtěného – pondělní titulní stránka HN. *
Burčákový státní smutek (Editorial), 14. 10.

Další týden po sobě jedu do Prahy, nasadit otisklou korunku. Mladší dcera mi přinesla obraz z dovolené na Rhodosu, napjatý na rámu, abych ho mohl konečně pověsit. Zapomněl jsem už, jak je velký. Odvezl jsem ho do cimérky a posléze jel zase na Vinohrady, kde jakási společnost architektů pořádala veřejně přístupný mejdan a slibovala pohled z 19. patra. Fronta dole byla neskutečná (pití bylo za dobrovolný příspěvek), tak jsme to s kamarádem vzdali a zašli jinam na víno. Dal jsem si burčák, ale už podle barvy to byl jen zakalený ovocný mošt, bez burčání.
    Nasazení korunky druhý den bylo jen symbolické, aby si sedla. Nevím, řekl bych, že je o něco větší, zejména směrem do huby, kde si nemá kam sednout. Zítra uvidíme, neb jedu zase kvůli ní do Prahy. Na víno jsme se měli sejít skoro čtyři, nakonec jsme byli tři a třetí ke všemu dostal telefonicky lano na divadlo, takže jsme zbyli sami a já v půl osmé přemýšlel, kam se vrtnout.
    Kdybych se byl býval podíval do mobilu hned, zjistil bych, že v nedaleké Salmovské kavárně hrají Jazz Bluffers a na Novoměstské radnici je jeden z vzácných koncertů E. Viklického, dokonce pomáhal kvartetu Fr. Kopa s bicími! Místo toho jsem se v dešti vlekl do Dejvic, ale v Pálavské vinárně jazzoví senioři nehráli. Nahraný jsem se odebral s náladou pod psa do svého doupěte.
    Cesta z Prahy dopadla katastrofálně, protože opět selhala lokomotiva. Tím pádem jsme přijeli do Židenic pozdě, další vlak do Kyjova byl courák, takže místo v půl jedné jsem byl v Kyjově ve dvě. V Praze bylo dopoledne pěkně a teplo, na gruntu zataženo a chladno, k večeru pršlavo. Aspoň jsem si mohl připravit alkohol na sobotní burčákový pochod.
    Bude sice státní smutek, ale kdo by to bral vážně. Dřív se rušila divadelní a filmová představení, zábavné akce, nečepovalo se černé pivo, byl zákaz černého humoru, zdvojnásobené tresty za černý humor atd., jenže... Nic není, jak bylo, a ze státního smutku je fraška dosahující trapnosti minuty ticha, kdy všichni čekají, až skončí. Černé vlajky na půl žerdi opravdu nejsou projev žalu státu nad nějakou smutnou událostí.
    Facebook nezklamal a hovada se nechala slyšet na téma Gott a cokoli. Nýmandi, kteří by nevymysleli ani zápalku, popřípadě nezazpívali ani Halí belí, se do zpěváka z rozkoší neumětelů slabých duchem naváželi. Patřili se i ti sofistikovaní, co umějí okopávat kotníky kultivovaně, takže jejich malost není vidět. Ano, Sv. Vít a den smutku byly nepřiměřené, ale za to už Gott nemůže. Tak mu to nevyčítejme.
    Nakonec jsem sestavil sedm kořalek, z toho dva syntetické produkty (mandlovici a Prostamol Due Forte), jednu čistou kořalku (slivovice) a čtyři „blended“. Nejde o žádné směsky, prostě jednoho ovoce bylo málo, tak už v kvasu se spojily dva druhy (většinou s neutrálními jablky), popřípadě nepovedeným vínem. Názvy jsou originální: Jaryn (jablka+ryngle), Javin (jablka+víno+višně), Mevín (meruňky+víno) a Jahru (jablka+hrušky). V pátek přijela kromě DD i dd s kamarádkou, v sobotu dalších iks jejích kamarádů.
    Vlastní průběh pochodu byl tradiční, akorát lidí bylo mnohem více. Z kořalek šla na odbyt nejvíce mandlovice a PDF, loni extrémně žádaná slivovice zůstala na ocet. Další pořadí bylo Javin, Jaryn, Mevín a Jahru. Jako každý rok i letos vedly v pití ženy a slečny. Většinu obratu udělaly ony, zajímavé. Letos byl pochod hudebně velmi bohatý. Několik živých kapel a dýdžej hráli od rána do noci, lidi se náramně bavili. Já už méně, protože přes veškerou snahu jsem neuhlídal skleničky a šest mi jich ukradli.
    Přátelé dd sice vyrazili až v poledne, ale stihli toho hodně, takže na cestu zpátky si vzali taxíka. Noc byla klidná, akorát se pořád někdo coural na WC, což by nevadilo, jenže ta dnešní mládež „... neumí zavírat dveře, ani od WC, a zhasínat“, abych parafrázoval výrok rozčileného důchodce v podání V. Trégla z filmu Co je doma, to se počítá, pánové ("Takový mladý lidi... a eště to ani neumí jezdit výtahem."). Ne že bych po tom pásl, ale holt se v noci budím puzením. Nezavírání dveří je ostatně poslední roky rozšířený zvyk, prý aby to v místnosti k tomu určené nesmrdělo. Tak se to prostě vysmrdí do bytu... Nemusím všemu rozumět.
    Neděle byla jak vymalovaná, vyrazili jsme s DD na procházku k rybníku, kde jsem poprvé viděl dvoření se labuťáka labuti a její odmítavou reakci (jako u žen – ten rezolutní odchod, v tomto případě odplav, se strnulým krkem). Pak jsme vyjeli na houby, jednou za Ratíškovice, ale tam to byla bída, takže cestou zpět zajeli ještě k Vracovu, kde už to bylo lepší. Nejvíc tam bylo nejedlých holubinek a muchomůrek červených.
    Vzpomněl jsem si na hloupé poučování, že zmíněná muchomůrka je špatně zvolený symbol, protože není zdaleka nejjedovatější. Rozhodně je jako symbol nápadnější než tygrovaná, ale hlavně je to všestranně nebezpečná houba, už kvůli silným halucinogenním účinkům. A podíl na její pověsti má i její název – používala se k hubení much v místnostech chalup, kde dobytek často sdílel jedinou místnost s lidmi. Děti tak odmala měly na očích mrtvé mouchy coby názorný příklad.
    Foto: Praha – budova Strojimportu na pražských Vinohradech v noci, obraz z Rhodosu v celé kráse; burčákový pochod – moje pracoviště, tanec před jedním sklepem, nezbytná cimbálka už za tmy, muchomůrka červená, na jednom ze stromů pracuje datel (najdete ho?).
Gott mit uns (Meditorial), 14. 10.

Dotaz jednoho reportéra na ČT24: „Jak to, že svět kolem nás se mění, ale Karel Gott byl pořád stejný...“. Když žal zatemní rozum...
    Mnozí (nejen) novináři si pletou technologie a techniku. To první není vidět, často ani poznat. Hlavně když je to nové. Otázka „využíváte nové technologie“ je ukázkou hlouposti a neznalosti.
    Organizátoři rozloučení s K. Gottem na Žofíně měli ambice dosáhnout 50000 návštěvníků. Nepochopil jsem, proč by je měli mít. A proč oni?
    Úprava softwaru pokladny není "prolomení EET", jak úporně tvrdili na ČT24, přestože jim to pozvaný odborník i ministerstvo financí a MF jasně vysvětlili.
    A tamtéž by měl někdo udělat osvětu a vysvětlit redaktorům, že "orgány činné v trestném řízení" a "orgány činné v trestním řízení opravdu" nejsou totéž...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání