Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Deset dní (Ze života), 9. 10.

28. 9. Jedu na kole, na poslední chvíli, pro silonky. Státní svátek. Najdu otevřený obchod a přivezu si matné za tři sta, kde prý není vidět, když jede oko. Není. V tříslech se mi rozjede sto padesát ok. První lak, na který sáhnu, je černý. Vzpomenu si na Jágrova pověstná třísla. Černá.
    Vracím se ze svatby. Jediný hnusný den toho týdne a vaše místo je u dveří na terasu, kam se courá asi 100 kuřáků za minutu. Je mi zima a mám hlad. Sním asi 10 osmažených bedlí, tři krajíce chleba s máslem a vývar. Negurmánsky zapiju Metaxou. V noci mne probudí rostoucí opar. Usínám nad ránem se zubní pastou na horním rtu.
29. 9. Viróza. Seschlé houby na výstavě hub v sousední vesnici. Cestou na výstavu se zase ztratíme. Opět! Ta dědina je začarovaná. Koupen miliontý atlas hub. Slunění na lehátku, jako v léčebně tuberkulózy ve Vyšných Hágoch.
30. 9. Převezla jsem synovo kolo v dešti a vánici do jiného servisu. Pocit, kdy se cítíte jako mokrý kretén, protože jste řádně neposlouchala instrukce, k nezaplacení. „Aleš tady nepracuje. Karle?“
    Tři minuty před zavíračkou předávám kolo ve správné opravně. Durch mokrá. Opar velikosti pětikoruny.
1. 10. Rodič mi oznámí do telefonu, že v Německu už 20 let prodávají lék na vyléčení cukrovky, ale tady se to tají. Zblblá touto informací, za kterou jsem vyhodila deset studentek od zkoušky, si nechám nadiktovat název léku a jen podotknu, že už posledně si léčil hypercholesterolémii dle internetu tím, že vysadil léky a skončil pomalu s CMP, naprosto rozhašeným metabolismem a s arytmiemi na kardioverzi.
    Cukrovku nemá. A ten tajný lék je vitamín B2 , jen se jmenuje jinak a místo 59 korun, stojí po slevě 800. Já bych ty internety zakázala.
2. 10. Nasedám na vlak s oparem velikosti padesátikoruny. Směr Norimberk. Řidič Flixbusu vulgárně ječí na mladého Němce, česky. Oba využili zastávky a intenzivně kouří. „To není pauza na kouření do...“. Klopýtám pěšky přes Norimberk, objevím jezero a noha mi zajede po kotník do bahna. Ubytování. Kvůli telefonátu o rozvodu a smutku nestihnu nakoupit. Běh dle Google Maps. Stmívá se, začíná pršet. Nakoupeno.
    Je tma a během minuty na dvoukilometrové trase zabloudím, klekne mi mobil. Potmě se motám v kruhu, vzpomínám na název hostelu. Hledám taxi a představuju si, jak mne trapně poveze 500 metrů. Podaří se mi zapnout mobil, běžím. Nacházím podchod, mám vyhráno. U dveří hostelu se ozve: „Váš cíl je vlevo!“
    Usínám. O půlnoci se otevřou dveře, dorazí „same name“. Titul získaný při cestě do USA, kde úředníci nemohli pochopit, že sedí matka a dcera jsou dvě osoby s identickým jménem a příjmením. Má hlad.
3. 10. Všechny obchody zavřené. Turecké kafe, od Turka. Nic moc. Centrum. Běží se maratón. První vánoční punč. Je mi zima, mají jen čepice s nápisem Deutschland. V barvách státní vlajky. Zvedám kapuci. Je Den sjednocení. Neutratíme.
4. 10. Míříme směrem Francké Švýcarsko, ve vlaku mi do tašky vytéká hruškovice. Hotýlek jako z hororu, čekám, že objevím i medvídka Adolfa Hitlera. Všude staré věci, hračky a dekorace a svaté obrázky. Duchny! Jak od babičky.
    Rychle prvních dvacet kilometrů. Večeře. Servis zajišťují děcka z české hotelovky. Jejich „pokerface“ roztaje, když se ptáme na slušné pivo. Česky.
5. 10. Duchny jsou parádní, stejně jako snídaně. Je zima. Křížová cesta, Druiden, Neideck, Moritz. Achilovky a kolena vygiglané. Schnitzel, duchny.
6. 10. Domů, vše snad probráno. Ve vzduchu smrdí sníh. Pohoda. Na Hlaváku na mě volá známá, jede z Ruska. Přeplněným indickým vlakem se vracíme na východ. Do půlnoci řeším pracovní maily a vize. Kradou mi můj život, všechny nesmyslné vize.
7. 10. Návrat do práce a výsledky auditu, chci zpět na dovolenou. Cvičení, kryokomora. Mám druhý opar.
    Sousedka oznamuje, že jí naše kočička sere na terasu. Aj Laďovi.
8. 10. Pracovní smršť. PČR přivádí v poutech kluka na odběry. Bez dokladů. Eskorta tří příslušníků, jeden mladý chlapec, co nechce být otcem. Telefonát, jestli ten nádor, co jsem napsala, je ten nádor co jsem napsala.
    Hruškovice z pracovního mobilu vyprchala, zůstal podivně zkroucený displej. Ihned mám hovor.
DD
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání