Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
V jazyce platí, že co je účelné, chytré nebo potřebné, to se prosadí, a ostatní vyhyne – pokud do toho nezasahuje mocenská skupina, které záleží na určitém habitu vyjadřování.
J. Vadrová, lingvistka
    (aneb i mistryně tesařka se někdy utne...)
 

Ohlédnutí (A týden uplynul), 30. 9.

* Prodeje e-aut jsou extrémně nízké v zemích s HDP pod 29 000 eur na hlavu – patří sem i Itálie, třetí největší ekonomika eurozóny. * Pokles spotřeby elektřiny se v USA projevil až po masovém nasazení žárovek osazených LED – ostatní opatření byla neúčinná. * Brit, který se narodil jako muž a po změně pohlaví porodil, chtěl být zapsán jako otec, ale soud mu to naštěstí zamítl – pořádek musí bejt, jinak by vojáci lezli po stromech jako opice. * V jakési sociální kalkulačce mi vyšlo, že patřím do třídy místních vazeb – nechápu přesně, a nevadí mi to: test byl metodicky špatně navržený. * Existuje stránka Konspiratory.sk, „verejná databáza webových stránok s neserióznym, klamlivým, podvodným, konšpiračným alebo propagandistickým obsahom“ – kdo verifikuje tuto stránku? * Pěkný komentář ke Gretě a vůbec – bez komentáře. * Prezidenta Zemana nevydali soudu, což je dobře, protože on by byl schopný případný negativní rozsudek ignorovat, a tím ÚS znemožnit – před tím důrazně varoval před časem Rychetský! * Senátor Láska 220x menší mandát než prezident Zeman, tvrdil poslanec Okamura, protože srovnal počty hlasů, jež dostali oba jmenovaní – hrušky a jabka... * O klimatické změně jsem slyšela poprvé v osmi letech a nechápala jsem, proč se s tím nic nedělá (Greta T.) – bez komentáře. * Proč si tolik lidí na světě myslí, že děti se budou lépe učit pomocí komiksů? –teď vyšel jeden o Listopadu 1989. * Kdyby v Thomas Cook četli knížky "Jak vést úspěšně firmu", "99 hrozeb pro podnikání" aj., nemuseli krachnout – to je samozřejmě ironie. *
Co se to děje? (Editorial), 30. 3.

Minulý týden jsem se rozkmotřil s třemi „přáteli“ na FB. V jednom případě jsem se ptal, jak mám chápat jeden status, v druhém jsem vysvětloval, proč neuvádím odkazy, ve třetím jsem byl nucen protistranu poučit, že mluví o něčem, čemu nerozumí. Těžko se vede dialog, když víte na 100 %, že ten druhý nemá o problému ani ponětí a jen cituje jiné.
    Rozkmotření bylo ve dvou případech i pro mne urážlivé, a že něco vydržím, a hlavně nečekané. Šlo o lidi s garancí tolerance k jiným názorům, navíc téma nebylo osobní. I proto jsem si uložil bobříka facebookového mlčení, resp. radikální omezení komunikace. Nečetl jsem zejména diskuse pod statusy. 
    Včera jsem neuváženě zmínil pofidérnost jednoho hodnotícího webu a diskuse, která se rozpoutala, jen potvrdila mou skepsi o deformaci naší schopnosti věcně debatovat. Moudře jsem do ní nevstoupil, protože oba znám a ani jeden není unáhlený. Přesto bych musel dát jednomu za pravdu víc než druhému, což je víc než dráždění hada bosou nohou. K tématu diskutování a rozkmotření se vrátím, je to věc, která mě pálí už delší dobu.
    Posbíral jsem hrozny jak u sklepa, tak na gruntu. Úroda byla přibližně stejná (u sklepa 45 hlav, na gruntu 18), celkem asi 80 litrů. Ručně jsem odstopkoval, pošlapal nohama, podrtil míchačem malty na vrtačce a nechal kvasit. Bude z toho technologicky něco mezi vínovicí a grapou, chuťově grapa.
    Týden se hudebně vydařil. Nejprve jsem na kanálu Mezzo viděl záznam koncertu skupiny Earla Hinese, kde jsem fascinovaně zíral na klavíristu. Ten několik minut, snad tři, hrál pravou rukou, tuším dvěma prsty (palec, malíček, přičemž palec a malíček se střídaly) jeden jediný akord v poměrně zběsilém tempu. Mě bolelo zápěstí jenom od pohledu! Jak udržel rytmus, nechápu
    Ve čtvrtek jsem zajel do Zlína, kde bylo 29. setkání kytaristů „Bigbít hřmí nad Zlínem“, letos věnovaný rocku. Po oba dny se koncertovalo v parku odpoledne a večer, večer pak v Zelenáčově šopě. Překryv vystoupení nebyl šťastný – jednak člověk nemohl být všude, jednak Šopa byla placená. Čtvrtek patřil jen jí, vystoupil Dundee&Friends (pop blues), školní kapela Malenovické poletuchy (klasika) a Norbi Kovács s Olinem Nejezchlebou. Jedním slovem – paráda! Včetně těch neznámých sestav. (Papež prý název změní tradičního novoročního projevu na Urbi et Norbi.)
    To se potvrdilo i druhý den, kdy jsem absolvoval odpoledne v parku: Petr Latner (world bigbeat), PASS (folk rock) a workshop Jana Lichtenberga. Ten mě nadchl, protože mi dost rozšířil kytarové obzory, ač nehraju. Latner mě naopak nezaujal – sólová kytara se smyčkami mi přišla po čase nudná a nenápaditá.
    Pak přesun do Šopy na The Primitives Group (psychedelic rock) a Seventh Passion (hard rock). Co k tomu: první znám, ale v životě jsem ji neslyšel. Po emigraci někdy v 70. a návratu se dali před třemi roky dohromady, z původní sestavy zůstali dva. Byl jsem unešený! Nevím, jak hráli tehdy, asi jinak, ale teď je to bomba. Coby milovník hammondek jsem učůrával při poslechu toho, co z nich klávesista vytřískal. To byla muzikální cirkulárka. Seventh Passion byly taktéž znamenití, už kvůli kytaristovi (odpolední „vorkšopák“). Jak jsem mohl takovou akci přehlédnout, takové roky přehlížet???
    DD měla v sobotu svatbu, ne tedy, že by se vdávala, ale byla na svatbě, takže jsem se ráno vydal přes Veselí nad Moravou na grunt. Ve Veselí byly Andělské hody a nalákaly mě husí pochoutky. nabídce ovšem bylo jídlo za tři skoro stovky! Na tácku s plastovým příborem. Paštika byla za stovku, ale o tu jsem nestál. Tomu předcházela návštěva řeznictví, kam jsem přišel 10.45 a zavírali v 11.00. Na otázku, co si dám, jsem po pravdě řekl, že nevím, ale podívám se. „Pane, za chvilku zavíráme,“ způsobilo, že jsem se zdvořile rozloučil a šel vesele do prdele.
    Kulturní program jsem nenašel, úžasnou kapelu s třemi zpěvačkami (Arménka, Moravanka a Slovenka) a překvapivým zpěvným kouzlem jsem naštěstí trefil, ale odpolední program ne. Prý tam někde jen, pravila znuděná slečně v infostánku. Takže jsem šel vesele zase pryč. Veselí se tentokrát moc nevycajchnovalo.
    Posbíral jsem hrozny na gruntu, asi dvě kila jsou tak vysoko, že jsem je tam nechal, na jaře to brutálně seřežu. Další zajímavý poznatek: hodně tažňů mělo paralelní dvojče, jakýsi duplikát, jinak řečeno zelené hmoty je nezvykle mnoho. Musel jsem částečně révu proklestit, abych se k hroznům dostal.
    V neděli jsme s DD zajeli do Ratíškovic na výstavu hub a pokrmy z nich – guláš, topinka s houbami a bramborák s šitaké (druh houby). S výjimkou posledního, kde kdosi inspirovaný Babicou zaplácal houbu kečupem, takže její chuť pohřbil, znamenité. Výstava změnila můj pohled na holubinky, které znám asi nejlíp – ve Zlíně jich roste hodně. Většina těch s červeným kloboukem je prý nejedlá. Asi jak pro koho (pro laiky: nejedlá neznamená jedovatá).
    A zážitek: chtěli jsme si dát něco mraženého. V hospodě nic neměli, i chtěli jsme zajít do cukrárny. Je tam pěkná. Café U Kordulky. Ouha, otvírali ve dvě, zjistila DD. Já jsem mezitím dopil pivo a šli jsme kolem cukrárny k autu. Cukrárna měla otevřené dveře a paní-obsluha ometala cosi venku smetáčkem. Zeptal jsem se, jestli už neotevřou. Nó, i bych mohla, pravila paní, už bude čas – kolik je? 13.35 pravil jsem. Rozhostilo se mlčení, šli jsme. Měli jsme chuť si posedět, bylo krásně, ale jet až do Kyjova se nám nechtělo. Zkusili jsme Vacenovice, otvírali ve čtyři. Zbýval Vietnamec v Miloticích, večerka, bez posezení. Nezajedeme ke Kordulce, nadhodila DD, když jsme odbočovali k večerce. Ne, řekl jsem s bolestí v hlase, tady jde o princip.
    Na houbách jsem ostatně byl také ve Zlíně, přes Zálešnou a na kopec směrem na Štákovy paseky. Je to tam jiné, kusy lesa jsou vykácené, nepoznal bych to. Okraj lesa zamořený papíry, petkami kalhotkami atd. Ovšem o kousek dál jsem našel tento poklad, asi za půl hodiny a na sto metrech. Nemaje tašku, svázal jsem rukávy mikiny a tam houbu dával. Holubinky jsem nebral, nevešly by se.
    Fotky: na malé fotce je 50 % letošní úrody; Bigbít ve Zlíně – Norbiho čtvrteční workshop, Dundee&Friends, Malenovické poletuchy, Norbi+Olin, sestava Pass v pátečním odpoledni v parku Komenského, večer pak The Primitives Group a Seventh Passion, houbařský úlovek ze Zlína a z výstavy v Ratíškovicích, příjemná skvadra z Veselí, šlapu si, ani nevím jak.
Omyl (Meditorial), 30. 3.

Média houfně a tupě opakovala, že zemřel "vynálezce pexesa", jakýsi Čech. Jenže pexeso není český vynález, opravdu ne! Tak primitivní hru hráli lidé už dávno a pod různými jmény. Náš člověk vymyslel jméno této hry, který odvodil od názvu dobové televizní soutěže. To není vynález! I růže zvána jinak...
    Pipina na ČT24 se pokoušela tvrdit, že Cyril Svoboda „byl bývalý ministr zahraničních věcí“. Nikoli, byl ministrem zahraničních věcí a dnes je bývalým ministrem...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání