Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Po roce 1989 se však ukazuje, že rychle přibývá dětí, které se odmítají učit něco, o čem neví, jak by to mohly reálně využít.
O. Botlík k výuce matematiky u nás

Ohlédnutí (A týden uplynul), 23. 9.

* Abolice aneb dva Zemani * 1. pokud má prezident nějakou pravomoc, může jí využít * 2. když ji využije, nic tím neporušuje * 3. amnestie a abolice nejsou nerovností lidí před zákonem: ten neříká, že za stejný čin má každý dostat stejný trest * 4. abolice premiéra je sice nezvyklá, bez ohledu na vyspělost země, ale v tom případě selhali tvůrci ústavy – měli dát do ústavy výjimku * 5. výjimka bodu 4 by zaváděla nerovnost občanů před zákonem, protože poslanecká či jiná imunita jí také není * 6. není podstatné, jestli je Zemanovo oznámení o abolici nátlakem na Zemana, aby přezkoumal případ se stejným výsledkem – zásadní je, pokud by Zeman Zemana poslechl!!! *
Filtrování hoven (Editorial), 23. 9.

Byl jsem podruhé vyčleněn z komunity FB. Ne, že by mi to trhalo žíly, přátelé jsou něco a někdo jiného než ti, s nimž sdílíme společné úložiště. Jen jsem napsal poctivě na už vyhaslé téma přechylování, že jistý člověk tomu hovno rozumí (a to jsem mu lichotil). Takto se tady diskutovat nebude, zněl rezolutní verdikt. Pokud si někdo myslí, že se to týkalo věci přechylování, tak to ne – na vině bylo ono hovno. V uplynulém týdnu ostatně jsem k tomu napsal své.
    Vracím se k tomu proto, že takto probíhají dialogy nejen na FB, ale v poslední době všude. U nás. Přiznám se, že Financial times ani jiné hodnotné zahraniční zdroje u snídaně nečtu. Pustím si televizi a tam se doslechnu, co kde psali a co si o tom kdo myslí. Co byste chtěli víc? Nebudu to rozebírat, jen mi pořád vrtá hlavou, proč se člověk, jehož znám, najednou staví na takový ušlechtilý piedestal. Jinak řečeno: pro mě neustále napomínají lidé, kteří v jiných situacích také mají nekompromisní názory a s tím související rétoriku?
    Návštěva Prahy proběhla příjemně. V pondělí jsem dal přednost koncertu Jazzdock big band ve stejnojmenném klubu před koncertu JAR kousek od Anděla. Nějak se mi nechtělo do davu lidí a také jsem byl zvědavý na další big band na naší scéně. Není to žádná sranda takové těleso udržovat. Šéf je cizinec, což patrně určuje i ambice a záměry. Nelitoval jsem, hráli povětšinou nové věci, čímž to bylo zajímavější. Na úterní vínko jsme se sešli čtyři, jeden člen měl s sebou fraucimor. Moravěnka byla zabraná, tak jsme skončili naproti poště v Jindřišské. Já jsem pak ještě zavítal do vinárny Pálava v Dejvicích, kde se zase už v úterý hraje příjemný kultivovaný jazz.
    Po návratu jsem opustil ideu posbírat hrozny, odložil jsem to na další týden. Padla na mě totiž taková lenost, že prokrastinace je proti tomu desetkrát vyvařený čajový pytlík. Začal jsem pomalu fungovat normálně, po třech týdnech intenzivního překládání bylo nicnedělání smrtelně jedovaté. Vymýtil jsem odnože pajasanu žláznatého, který během té krátké doby neuvěřitelně rozbujel, sekal jsem trávu atd. Po měsíci jsem vyluxoval celý dům, fuj!
    V pátek začal burčákový víkend, v areálu Šidlen bylo hudební odpoledne až večer. Magnetem měl být jakýsi cikánský jazz, z něhož se však vyklubala sestava ozvučující evropská letoviska či parníky v Karibiku. Neboli technicky výborní hráči, ale repertoár poněkud líbivý. Zato mě příjemně překvapilo trio hrající písně skupiny Citron, vedené synem Dědka. Velice pěkně a civilně to podal.
    V sobotu jsem byl slaměný vdovec, protože DD měla jakýsi sraz, takže do Bzence na slavnosti jsem jel sám. Naštěstí tam byli místní kamarádi, takže jsem tam netrčel izolovaně. Zpestřením byla prohlídka expozice Jaguárů na nádvoří zámku. Z Bzence jsem ještě zajel do Vlkoše, kde také burčákovali, ale tam to bylo spíše společenské, pokecání s kamarády, protože jsem se tam ještě letos nedostal. No a neděle patřila opět popíjení, trh a řemesla opanovaly nádvoří a okolí milockého zámku. To už jsem neburčal, měl jsem sladkého po krk.
    Foto: malý obrázek je z kategorie „kdyby blbost nadnášela“ (oxidan je H2O); Praha – Jazzdock big band, jazz v Dejvicích, věřte, nebo ne: fronta u směnárny!; Milotice – před koncertem: jak kdysi řekl J. Schmitzer: zvučit dnes může i hluchý (a taky to tak vypadá, říkám já), Chorvatská skupina na trzích zpívala takové písně v takové tónině, že to vypadalo, že to neladí; Bzenec – lidské sochy dorazily už i sem, Jaguáry řady F, další šelmy, krasavec v detailu; zajímavost – vlevo obrázek z Oloví (žel. st. na trase Sokolov – Kraslice), vpravo z Lefkady (Řecko).
Vyjadřování a učení (Meditorial), 23. 9

Neodolám jízlivosti a před začátek editorialu upustím řádek (drop a line) poťouchlosti. Jakýsi G. Pleska publikoval článek „Však si to -ová škrtněte, ona si s vámi čeština poradí,“ leč podtitulek to zaměřil jinam: „Jak vidím nepřechýlenou ženskou, otvírá se mně v kapse červené pero.“ Dřív se v kapse otvíral nůž či přeneseně jiná zbraň, ale červené pero je unikum. Pozor na to, červená viditelně třísní a špatně se pere.
    Kultura vyjadřování bývala záležitostí médií, dokud nepropadla sebeklamu investigativnosti a s tím spojeným lákavým ovlivňováním chodu společnosti tím, že berou spravedlnost do vlastních rukou. Jenom proto slyšíme a čteme ty nesmírné hovadiny, které se nám zarývají pod kůži. Jak může zpravodajská slepice říct, že „hnedle vedle“ něčeho je něco jiného?Vzápětí jeden sportovní trenér moudře poznamená, že sám sebe pro příští utkání namotivuje, a děvčata pro Japonsko demotivuje a myslet tím totéž?
    K výzvám, aby se děti učily jen to, co budou potřebovat – páteční ČT24, nová pipka od počasí: Teploty klesnou ke dvoum stupňům, respektivně třem. Tak děti - do toho!
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání