Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Řepka a hořčice (Glosa), 2. 8.

O Babišovi a řepce jsem napsal asi před dvěma měsíci, jenže pak se roztrhl mediální pytel a moje mravenčí práce byla v poli. Proto se k tématu vracím teď. Mimochodem – poznáte na obrázku, co je co? 
    Jak to všechno začalo. Omezit emise plynů, které přispívají ke skleníkovému efektu, začal řešit Kjótský protokol v roce 1997. EU o tři roky později vydal směrnici, jež měla za cíl do roku 2020 nahradit 20 % evropské spotřeby benzinu a nafty biopalivy. V roce 2003 se objevila direktiva s předepsaným podílem biopaliv 5,75 % do roku 2010 a 10 % do roku 2020. V důsledku toho se potravinářské suroviny (kukuřičný škrob, sójový a palmový olej) staly surovinou, potravin ubylo, ceny stouply, a v letech 2007 a 2008 se objevila potravinová krize (110 milionů lidí v rozvojových zemích se dostalo pod hranici hladu). Kukuřice zdražila trojnásobně, pšenice a rýze skoro dvojnásobně. Paradox v USA: v roce 2011 byla nízká úroda, ale přesto 40 % padlo povinně na výrobu bioetanolu, jinak by se musely vracet dotace...
    To už se vědělo, že je něco špatně. EU začala jednat rychle. Už v roce 2007 omezila růst biopaliv z 10 % na 7 %. Paradox tentokrát od nás: v roce 2015 jsme měli podíl 5 %, takže jsme museli – co? Zvednout produkci, abychom dosáhli v roce 2020 těch nařízených 7 %!!! Inu úředníci... Pravdou je, že celý systém postavený na dotacích nelze jen tak stopnout, věcně ani právně.
    Role Babiše a Agrofertu se tradičně přeceňuje. Dotace jsou magnetem pro všechny podnikatele, oněch asi 150 korun na kilometr, inkasovaný Českými drahami a dalšími budiž mementem. Babiš logicky využil nikoli skuliny či chyby v systému, ale přesně to, co systém nabízí. Navíc měl záruku odběru na dlouhé roky – kdo by to nebral? Jen blbec. Je pravda, že pěstujeme řepku na největším podílu zemědělské půdy (pozor! to není totéž, jako že jí pěstujeme nejvíc, a zemědělská půda nerovná se orná) v Unii. Dělá to 16 % (EU 6,3 %), ale 11 zemí je nad průměrem. Některé spolkové německé země mají podíl 33 % a nikdo nebrblá. Trvalé travní porosty zabírají víc než dvakrát tolik plochy a potravinářská pšenice dvakrát tolik. Ječmen a kukuřice o něco méně než řepka; zbylý sortiment ukrajuje jen po pár po procentech.
    Někdy udávaných 5,22 % podílu řepky se vztahuje k celkové ploše státu, zatímco vztaženo k ploše zabrané zemědělskými plodinami je to 21 %, ale k zemědělské ploše je to jen 16 %. Co je zemědělská plocha, netuším. Další údaje se týkají poměru jen k polím, nikoli k lukám atd. Řepka existuje ozimá a normální, té první se sází vztaženo k jiným ozimovinám skoro 2/3. Je zřejmé, že pak se pěkně s daty čaruje.
    Technický více než detail: pro výrobu biopaliva se používá jenom třetina až polovina produkce řepky (údaje se liší podle roku). Agrofert dodává cca 60 % oleje, přičemž jí pěstuje jen 5 % na 16 % půdy. Babiš se tedy živí (resp. jeho firmy ve svěřenském fondu) především zpracováním řepky, od produkce hnojiv po vlastní výrobu oleje.
    Ke všem údajům o podílech a produkci je třeba přistupovat velmi obezřele. Jedna věc je, na jakém podílu půdy řepku Agrofert pěstuje, druhá jaký podíl činí dodávky. To jsou různé informace. U podílu zpracované řepky se někdy mluví o semenech, jinde mlhavě o „sklizené“ řepce. Také nezapomínejme, že cca třetina semen se dováží (a taky se něco vyváží...). Nepoužil jsem ani jeden neoficiální údaj.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání