Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
(Citát týdne)
Závislost na alkoholu závislost nepovažuju za samostatný problém, ale za symptom nerovnováhy v životním stylu člověka.
A. Kuda, adiktolog (odborník přes alkohol)

Ohlédnutí (A týden uplynul), 29. 7.

* Jak naši předkové žili v sepětí s přírodou – Vikingové vykáceli 91 procent lesů během jednoho století... * Vědci zjistili, že skepse není na místě, protože za poslední dvoutisíciletí se znatelně oteplilo – nic ve zlém, ale Země a další svět existuje mnohem déle. * V Římě testují sběr petek tak, že za 30 získáte jízdenku na metro – jen lahve musíte do automatu strkat s našroubovaným víčkem a nepoškozenou etiketou... * A je to tady: nesekané plochy ve městech už vydaly úrodu blbosti a nekompetentnosti – přemnožené agresivní plevely a nutná revitalizace. * Proč vlastně věřící potřebují důkazy o existenci Boha? – není to contradictio in adiecto? *
Film a jazz (Editorial), 29. 7.

Na FB se objevují lidé z pojišťovny Direct, sledují diskutující a tváří se, jako že zasahují. Samozřejmě jde většinou o stížnosti. Reagují velmi slušně a člověk má dojem, že mu snad opravdu pomůžou. Skutečný přínos spočívá ve vytváření dojmu, protože z příkladů, kdy si klienti stěžují, nic jiného nevyplývá. Takže ano, mohou auto poslat do dražby bez vědomí klienta v případě tzv. „totálky“, jako se to stalo nejen mně. Slečna Adriana (příjmení se neuvádí) se mého případu ujala, po několika dnech se ozval původní likvidátor, poněkud rozladěný. Slečna z mé stížnosti vybrala nejméně problematickou část, likvidátora asi „pojebali“, nicméně si za to může dílem sám kvůli jejich anonymizujícímu systému.
    Auto je opravené, cena 12 tisíc za práci je skoro směšná (díly jsem dodal sám, ty padnou na spoluúčast), akorát se nepovedlo zlícovat přesně kapotu, takže přivolají experta a ještě tam zajedu. Je to optická věc, kdyby to neřekli, ani bych si nevšiml.
    Kdosi mi doporučil na základě líčení dovolené v Berlíně film Konference ve Wannsee, kde se na počátku druhé světové války sešli němečtí pohlaváři a za předsednictví R. Heydricha vyřešili židovkou otázku. Jinak řečeno schválili plán fyzické likvidace Židů v Evropě. Film je rekonstrukcí jednoho nalezeného stenogramu (všechny byly komisionelně zničeny, včetně osobních poznámek účastníků), což mj. dokazuje, že vždycky se najde někdo, kdo nějaký dokument schová. Ti chytřejší šíbři to vědí, proto jsou tak nemilosrdní – nervozita.
    První, co mě napadlo, je – to je ideální podklad pro divadelní hru, podobně jako 12 rozhněvaných mužů. A hle: proslulý Činoherní klub z Ústí nad Labem divadelní kus toho jména každoročně v den výročí konference dával, teď patrně už ne. Stejně jako Rozhněvaní muži je drama založeno na rozvíjení a otvírání se charakterů a postojů jednotlivých protagonistů. Byli tací, pro něž bylo Endlösung nepřijatelné, další požadovali právní čistotu, jiní dodržování Norimberských zákonů atd. Heydrich nedal nikomu šanci, vedl si je jako maňásky. Přitom herecky byl obsazený úplně nevhodně. Přitom postava mu podobná tam byla, akorát se bránila zuby nehty nelidskosti navrhovaného plánu.
    Ujíždím teď na seriálu Paní ministryně, který nasadila televize na osmou večerní po dvou dílech, což nelze zvládnout. Naštěstí jednotlivé epizody nejsou vždycky provázané a po pár dílech si už člověk leccos domyslí. Podobá se Ve jménu vlasti – opět CIA, arabské země, spiknutí, vláda. Odlehčení vtipnými poznámkami lidí z týmu ministryně, které navíc působí přirozeně s ohledem na často dramatické události, jež je nutno i mediálně řešit. Zajímavost: manžel jde s dětmi vyhodit odpadky, nesou stoh novin a dva plastové pytle se zjevně netříděným odpadem. Před domem otevřou, popelnice to není, prostě prkenná bedna, a tam to bez skrupulí hodí.
    V sobotu jsme s DD zajeli do Veselí nad Moravou na dvojkoncert Cotatcha orchestra a Havelkových Melody makers. Původně měl být venku, leč nejistá příroda rozhodla ku škodě všech jinak. Nedostatečnou klimatizaci jsme nakonec přežili. Cotatcha (podle šéfa Kotači) je znamenité bigbandové těleso, které je radost poslouchat. Tvorba je většinou původní, o to lépe. Bandlídr Kotača navíc hraje úžasně na trubku, paráda.
    Havelka dostal více prostotu a musím uznat, že to bylo dobře. Od pravěkých začátků ještě s P. Klikarem, kdy hráli pietní revival z počátků jazzu, kdy se dbalo nejen na přesnou interpretaci, ale i dobové nástroje pro maximální autenticitu, se Havelka dostal do stavu formálně se moc nelišícímu (mluva, zpěv, repertoár), ale dobový repertoár hrají, s nezbytnými opičkami, současně. Hudbě to velice pomohlo, k tomu excelentní hráči (trumpetista Bartoš hraje s takovou lehkostí, až si člověk říká, že na tom nic není).
    Nedělní odpoledne patřilo pro změnu folklóru, v blízkých Bohuslavicích se sešly sbory a pěly v pohledných prostorách Art mlýna.
    Fotky: malou fotku netřeba komentovat. Wannsee – budova, v níž se konrerence odehrála, jezero – meziválečný plán výstavby a skutečnost 2007, v plné kráse, chátrající současnost, film – Heydrich (vlevo, vpravo výrazně mu bližší podoba jeho odpůrce). Artmlýn – Poslední večeře páně jinak, jedna z mnoha sbírek, jedna z dvou mlýnských Kaplanových turbín, zátiší. Grunt – západ Slunce nad Strážovjákem.
Podvod (Meditorial), 29. 7.

Ono to sem zdánlivě nepatří, ale jako ukázka manipulace s fakty je to úžasné. Video ze střetu chodkyně s rychlíkem v Šakvicích má naprosto nepřijatelný komentář. Na snímku z letoška je vidět, že jinudy tam přecházet nelze (rozhodně ne podchodem), ale taky že přechod není nijak zabezpečený!
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání