Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Jak to je s řekami? (Poznámka), 24. 7.

Snaha chránit přírodu vede nekritickému podávání informací o nich. Například dělení řek na meandrující a regulované. První jsou automaticky správné, druhé málem škodlivé. První prý umožňují, aby se víc vody cestou vsáklo do země, druhé vodu odvedou bez užitku do moře. Opravdu je to tak jednoduché?
    Vodní toky (a plochy obecně) mají tu vlastnost, že dno není porézní. U rybníků za normálních podmínek stačí jen minimální přítok, a přesto nevyschne. Množství vody, jež se vsákne do podloží tekoucí řeky, je nejspíš také banální. Jinak by toho do moře moc nedoteklo, nota bene v případě, když řeka žádoucně meandruje. Jenže pak se také nežádoucně ucpává, rozlévá... A moře je ošizené o svou dávku. Víme, kolik vody je třeba, aby se udržel stav hladiny oceánů? Víme prd.
    Řeky odjakživa meandrovaly ne proto, že jsou ekologicky uvědomělé, ale kvůli existenci fyzikálních zákonů. A také reagují na změny kolem – sesuvy, zemětřesení atd. Jednou z těch změn je působení člověka. Ten je nenarovnával proto, že si zpupně myslel, že je to lepší, ale proto, že to v té době bylo nutné, jinak to neuměl. A mezi námi zase tolik toho pokazit nemohl. Můžeme samozřejmě kutat nové meandry, ale budeme k smíchu.
    Nejen ochotničtí ekologové, ale i odborníci by měli být ve svých přístupech uvážlivější. Jakmile se z čehokoli dělá politikum, popřípadě tzv. občanské hnutí, je to špatně. Svět nevznikl datem narození těch, co si myslí, že spasí Zemi svou mravenčí pílí a dosahem.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání