Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Sociální sítě jsou stavěné k co nejlepšímu informování o tom nejhorším, co řekli lidé, s nimiž nesouhlasíme.
M. Weiss, novinář

Ohlédnutí (A týden uplynul), 22. 7.

* Skoro 60 % heren provozujících únikové hry nebylo pro tento účel zkolaudováno – to je ovšem síla a jen pokuta a náprava by neměla stačit, jde o obecné ohrožení. * Novela zákona dovoluje notorickému hlučícímu opilci zákaz chození do hospod – a jak je to jednoduché. * Nevím, jak kdo, ale pokud si ČSSD nechá vnutit jiného ministra kultury, prohrála všechno – mezi trucem a postojem je přece jen rozdíl. * Americký politik odmítl vzít do auta, s nímž objíždí kampaně, reportérku CNN – na výtku, že je sexista, opáčil, že slíbil ženě, že nikdy nebude o samotě s člověkem opačného pohlaví: a je po ptákách. * Měna, s níž vyrukoval Facebook, je asi poslední kapkou – banky i státy protestují proti virtuálním měnám a oprávněně. * Nesekat trávník naráží na zákony sekání nařizující (omezuje to např. šíření agresivního plevele) – to ještě bude veselo.
Víno, ženy a jazz (Editorial), 22. 7.

Do Prahy jsem přijel večer nikoli z Brna, jak jsem plánoval, neb brněnská verze Bohemia Jazz Festu se nekonala. Poseděli jsme s kamarádem ve vinárně a já jsem pořídil úmysl si koupit kavkazského pasteveckého psa. Není fixovaný na člověka a je samostatný. Hlídání teritoria je mu nadevše. Další den ovšem mi to kamarádi ve vinárně v Růžové ulici vymlouvali, zejména jeden, co sám psa má. A velkého. Tak nevím, nerad bych, aby to tele někomu ublížilo. Na druhé straně to je stejně spíše rozmar než vážný životní krok.
    Před vínem jsem byl u zubaře na vytržení zubu, což proběhlo bez komplikací, ježto kořen byl malý a neškodný. Pak jsem zajel do části Prahy mezi Hostivaří a Uhříněvsí, kde jsem hodně dlouho hledal autoservis, v němž jsem měl zamluvené – konečně – světlo do Alfy. Je tam pustá průmyslová krajina a supermarkety, ale dobrovolně bych tam nakoupit nejel. Světlomet jsem pořídil za solidní cenu, odvezl ho na Barrandov a vrátil se do centra na Kampu, kde jsem poseděl s mladší dcerou v Mlýnské kavárně. Měl jsem chuť na pohár, neměli, tak jsem dal pět kopečků zmrzliny (přeslechl jsem cenu, ale i tak byla poloviční než na ulici v centru) a vaječný koňak na to. Dceru jsem přistihl u znamenitých vídeňských párků (je praktikující vegetarián a příležitostně si dá pivo).
    Ve středu jsem vyrazil z Prahy hned ráno, abych stihl dopravit reflektor do servisu, a vskutku: do Vracova jsem dorazil za čtyři krásné hodiny. Montáž světlometu je nutno provést před montáží nárazníku, jinými slovy při výměně světlometu je třeba demontovat nárazník. Soudruzi z Itálie se činí. Auto bude konečně opravené a já budu moct jezdit. Malá vada na kráse, popsaná v pátek, se snad neprojeví. Dvojí VIN se ukázal býti chimérou – je to stejná cedule na stejném autě, soudě podle polohy upevňovacích šroubů. Auto bylo dovezeno 2003, záznamy z STK má od roku 2009, po roce 2011 do 2013 je enormní nárůst kilometrů. Stočení tachometru před dovozem tedy nepadá v úvahu, spekulace o přenesení štítku na repasované auto složené z dílů jiných vázne na vybavení přesně odpovídajícímu mému auto v databázi Fiat.
    Večer začal v Kyjově a Uh. Hradišti festival Hello Jazz Weekend, letos absolvovaný výhradně v blízkém Kyjově, kam dojedu na kole. Program je skoro identický. První večer byl věnovaný tradičně místním hráčům, kteří zdárně jamovali až do jedenácti. Škoda, že jen jednou za rok, protože někteří jsou fakt výborní a i jako celku jim to hraje výborně. Další večer patřil zlínskému seskupení Latinos a vínu, které v chladicím miniboxu v počtu 54 vzorků trůnilo ve stánku. Obsluha byla uznalá, a když se hrálo, nalili mi plnou, abych se mohl věnovat hudbě. Latinos sice hrají latinu, ale upravují do ní i známé jazzové standardy, a to velmi zdařile – viz Ellingtonova Karavana. Končili jsme zase v 11, výtečný večer. Trasu Kyjov – Milotice už dělám na kole za 20 minut (s asistencí 1).
    Víkend byl náročný. Nejprve páteční večer a část noci ve Velké nad Veličkou, velice zajímavý a tradičně sdělně udělaný pořad o Janáčkovi a Horňácku, moderovaný jako vždycky velice lidsky M. Prachařem, pak popíjení a klábosení skoro do tří v areálu stadionu za poslechu hudců. Pak nepovedený spánek na spacáku, protože jsem se dovnitř jaksi nenasoukal. Naštěstí bylo teplo, ale i tak po ranním zvonění jsem vstal a šel se podívat, jak dopadli „nahoře“. Zůstala tam skupinka asi šesti mládenců, z toho dvoje housle, a ty záhy odpadly s poukazem na večerní vytížení. Jeden ze sirotků byl na vozíku a při představě, jak pojede dolů, jsem mu nabídl pomoc. Jeho kolega šel napřed a neustále povykoval, ať se neloudá. Kluk rozumně odmítl a bravurně sjel kopec po zadních kolech.
    To už u Lajzů otevřeli zabijačkový bufet, kde jsem si dal polévku-vyprošťovačku a čekal, až se DD probudí. Pak jsme prošli tradiční trh, potkali několikery známé, navštívili výstavu obrazů a králíků. Zásadní změnou bylo, že se neprodávala kořalka ani medovina, myslím k okamžité konzumaci. Tím pádem se do mě dala únava a návštěva zrekonstruovaného koupaliště v Lipově byla nezbytná, abych se aspoň trochu dospal.
    Na kolech jsme pak z gruntu dojeli do Kyjova na finální koncert festivalu Hello Jazz Weekend na Jančovce. Program byl výtečný (bigband M. Jakabčice, P. Lipa a Bárta s Balzarovým triem), ale občerstvení mizerné. Pivo v hospodě pěnilo, takže dát si i cokoli jiného bylo tak na hodinu. Druhý stánek pivem nelákal, ale víno měl jan flaškové a posléze teplé. Nakonec s ohledem na nevyspání to bylo možná lepší. To bylo příčinou jak našeho odjezdu bez posezení s kamarády muzikanty, tak vzdání se varianty vracet se do Milotic přes vlkošské búdy, v nichž končila Vlkošská noc. Škoda, ale někdy je tělo silnější než člověk.
    Dan Bárta jde nadále svou cestou, kterou započal v sestavě Illustratosféry. Silné ovlivnění jazzem, ale jiné. Ne každému se to líbí, jazzmani to za jazz často nepovažují. Je to podobné jako když Jura Pavlica opustil zažité představy a posadil Hradišťan do úplně jiných kolejí, což mu mnozí dodnes neodpustili. Na Bártu zjevně zapůsobil i Bobby McFerrin, ale ani tady nejde o nápodobu, spíše letmé ovlivnění. Asi jako když vesmírná sonda využívá blízkých průletů kolem velkých planet k nabrání rychlosti, byť s nutným dopadem na přímočarost směřování. Nadále tak zpěvák hledá a úspěšně experimentuje s hlasem a jeho/svými možnostmi.
    Fotky: na malé fotce je 14letý jazzový houslista z Kyjova, chlapec má budoucnost. Praha – pětikopečková zmrzlina a moje dcera ve skvostném rozpoložení s vídeňskými párky; Kyjov – středeční jam session nasadil vysoko laťku, čtvrteční Latinos se výborně rozehráli, nedělní Jakabčič, Lipa a BaBa. Velká nad Veličkou – během večerního koncertu sprchlo, ale ne na dlouho, noční hraní v plném proudu (půl třetí), ráno v areálu (čtvrt na sedm), šohaj nevydržel (sedmá ranní), pozoruhodný viadukt mezi Lipovem a Loukou.
Není nad znalosti (Meditorial), 22. 7.

Pipina na ČT24 důležitě oznámila, že hloubka dolu je 330 metrů „od okolního povrchu“. Je na stejné úrovni jako její kolegyně, která zasvěceně poznamenala, že srážky o víkendu byly „pět až devět milimetrů na metr čtvereční“. Marně a opakovaně se ptám, kdo jim nakukal, že rozumějí tomu, co říkají?
    Marně, marně, marně se ptám, proč se v médiích zásadně říká domácí mazlíčci, pejsci a kočičky, nikoli domácí zvířata, psi a kočky. Nejhorší je, že to říkají i odborníci. Je to stejné, jako kdyby pozvaný lingvista vysvětloval, že ani „odbornící“ se někdy neshodnou na správném tvaru.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání