Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Úkolem čárky — tak jako interpunkce vůbec — je usnadnit pochopení zamýšleného smyslu textu a umožnit plynulé a rychlé čtení. Nejde tedy o to, dodržet stůj co stůj stanovená pravidla.
Naše řeč

Krátký týden (Editorial), 8. 7.

Vedra jsou taková, že nechodím ani na koupaliště, ani ven. Jedině dopoledne a pak po osmé večer. Pouštím si – na léto nečekaně – filmy. Dodíval jsem se na seriál Černobyl, viděl jsem ruské filmy Saljut 7 (o záchraně kosmické stanice) a Spacewalk (o výstupu Leonova do vesmíru). Diskuse o prvních dvou byly na FB stejně hloupé, na principu nedržení se historických faktů. I lidé soudní a vzdělaní propadají nesmyslu zvanému realita v umění.
    Filmům i románům se začasté vytýká, že mění skutečnost, přičemž se zapomíná, že jde o umění. Je to jako kritizovat Monu Lisu, že si není podobná. To nikdo neudělá, ale že postava běloruské vědkyně v černobylském seriálu je fiktivní, to vadí všem (vsadím se, že i těm, co to dosud nevěděli). Co asi ví jen málokdo, je to, že ruské reaktory typu „Černobyl“ původně sloužily jen k výrobě plutonia, pro nasazení v elektrárnách nejsou určené. Taky se to nevyplatilo.
    V úterý jsme se sešli nakonec jen ve třech U věstonického Venouše, toho vinohradského, což jsem avizoval, ale nakonec jsem udal adresu smíchovského, takže JP dorazil později, ale dorazil. Od Venouše jsme šli ještě do italské vinárny někde nad rozhlasem a odtud už jen s JP někam pod Mírák do jakéhosi mexického podniku. Ráno se mi vstávalo těžce, leč lékařská kontrola byla rozumně nastavena na poledne, kdy už jsem fungoval. Akorát mi ujel v Brně vlak, neb z Hamburgu dorazil rychlík jen s malým zpožděním, ale musel vracet lokomotivu. Ta prostě nebyla, takže jsme vyjeli s notným zpožděním a do Kyjova jsem se dostal v půl sedmé.
    To je už na vsi konec dne. Bus jezdí s dvouhodinovým intervalem, ale ke všemu tak, abyste od vlaku na něj nemohli dojít, ani kdybyste neměli zpoždění. Znamená to počkat na další a utratit asi tolik, kolik stojí taxi. Už abych měl opravené auto. Je hotové, akorát sháníme světlomet. Nový stojí víc než vlastní oprava zbytku... S pojišťovnou se nehodlám dohadovat.
    O víkendu se sjela část rodiny DD na opožděnou oslavu jejích narozenin. Díky svátkům se to nakonec hodilo většině už v pátek, takže jsme v sobotu mohli navečer zajet do nedalekých Kelčan na místní otevřené sklepy. Je to malá milá vinařská enkláva s asi 25 sklepy, k dispozici jich bylo deset. Ale to hlavní: je to pro lidi, ne pro vinnou turistiku. Takže žádný vstup, lístečkový systém, bohatě velké vzorky, prostě tak by to mělo být všude.
    A nejlepší nakonec – ani jsem nesledoval zprávy, ani vtipné komentáře na FB. Jen jsem zaznamenal nějaký protest jakýchsi herců a jiných umělců, kteří protestovali proti tomu, aby karlovarský festival podporovala česká zbrojovka. Čtvrtníček měl natočit jakýsi vzkaz, ale nějak se to nepovedlo, protože lidé se teď dohadují, jak to vlastně myslel. A tak to má být.
    Foto: Praha – kachna za 129 v restauraci U Bansethů (věřte nevěřte), noční Vinohradská třída; Kelčany – vlevo cimbálka, vpravo současnost, a další současnost – zařízení na měření magnetického pole Země ve sklepě „U Itala“ (fakt je to Ital).
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání