Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Berlín 3 (Cesta), 23. 6.

Sobotu jsme pojali jako amortizaci Welcome karty, abychom zúročili její pořízení. Sedli jsme na první tramvaj a jeli, dokud jsme chtěli. Kdesi v polích za elektrárnou jsme vystoupili a jeli zpět. Pak nastoupili na jinou a tak dále. Viděli jsme zajímavá místa, architekturu – zatím vše pouze z území bývalého NDR. Jak jsem se dočetl, v západní části města tramvaje nejezdily. Narazili jsme na obdobu pražské vietnamské tržnice. Je asi tak třikrát větší, čistší, příjemnější. Dali jsme si tam výtečnou polévku pho bo (mají asi pět druhů).
    Cesta zpět byla dramatická. Netušil jsem například, že v Berlíně existují nádraží Ostbahnhof a Ostkreuz Bahnhof. To se ve spěchu snadno splete. Horší je hledat linku S5 na koleji 13 – dvojí číslování dá ve spěchu zabrat. A zvyk neuvádět číslo koleje, pokud stojíte před schody vedoucími k ní, je boží. Vlevo jsou čísla 1-8, vpravo 10-15. Devítka nikde. Němci získali smysl pro humor...
Velkorysost, kterou bychom jim mohli závidět, je někdy zarážející. Ubylo cedulí typu „XXX verboten!!!“. Lidé posedávají v parcích všude možně, nepřizpůsobiví i po zídkách, popíjejí z lahví nikoli limonádu, a nikdo je nepronásleduje. Pohozených odpadků je minimum. Cyklista smí s kolem do tramvaje i metra, nikoli jen do koncových vozů. Policistu v autě jsem viděl dvakrát, pěších bylo asi 20 – kolega se ženil, tak mu dělali slavobránu.
    Německo propadlo biopotravinám. Jsou všude. V Penny jsem viděl dokonce veganskou šunku. A opět jsem si položil otázku, proč má vegan potřebu jíst šunku, byť kvůli ní netrpělo žádné zvíře?
A Německo by nám mohlo být vzorem ve vypořádání s minulostí. Ulice dosud nesou názvy komunistických předáků jako Ernst Thalman, Rosa Luxemburová, Karl Liebknecht. A jak poznamenal v pátek na ČT24 jeden historik, na Braniborské bráně dodnes visí (rekonstruovaný) znak Luftwaffe, známý kříž.
Jediný důvod, proč nepůjdu v neděli na Letnou (Oznámení), 23.
6.
Z Babišova setrvání ve funkci se stal národní hon na čarodějnice a k dobrému tónu náleží holedbat se účastí na demonstraci, zejména zítřejší na Letné. Už jsou známé i odhady účasti. Vyvěsit vlaječku do oken zatím nemusíme. Lidé, včetně těch, jichž si vážím, se domnívají, že sesadit premiéra je snad poslání či dějinná událost, na níž by neměli chybět. Není. Je to sociální vlna typu pogrom. Stovky a tisíce se nadšeně přidávají, většinou z neznalosti. Řepka, koblihy, motýle opravdu nestačí. Nejsem příznivce Babiše, ale na Letnou nepůjdu, ani kdybych šel náhodou kolem. Pokud mu zákon nezakazuje zůstat ve funkci, sama čest ho z ní nedostane. Není ostatně jediný, kdo ji nemá.
    Hra o trůn premiéra se hraje už dlouho. Možná se to hodí, nevím. O co v ní vlastně jde a proč se hraje? Argument „lid to chce“ je dětinský! Zajisté, máme demokracii, vládu lidu, ale ten přece vládne prostřednictvím zvolených zástupců. A co na to zvolení zástupci? Mlčí, kývají se ze strany na stranu, nanejvýš omílají v přímých přenosech Babišovo trestní stíhání s poukazem, že jinde by... a oni by, kdyby... Ale co dělají doopravdy? Nic, nic, nic. Přitom právě oni mají konat. Jen přihlížejí z bezpečí poslaneckých a senátorských lavic a navzájem se obviňují. Proti Babišovi fakticky nehnou prstem. Ani nedůvěru vládě nedokážou vyhlásit, a jak jim to dřív krásně šlo (když o moc nešlo).
    Proč by jednali? Mají přece lid. Ten, předpokládaně, udělá své, politici přijdou k hotovému, na lid se samozřejmě odvolají. Mouřenín vykoná své a může jít.
    Hra bude dohrána, lid se pobavil, chléb dostal. Pokud Babiš skončí, objeví se jiný. Taková je politika. Každý národ má takové politiky, jaké si zaslouží. Už jsem to dlouho neslyšel. Není to součástí hry. Nehodí se to.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání