Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Každá změna je k horšímu (Komentář), 18. 6.

Lidovky konečně vyměnily poněkud ohranou Pospěchovou a najaly na rubriku o stravování novou tvář. Moc jsme si nepolepšili. V receptu na kalifornské kuře jsou mj. dva plátky „den starého tmavého kváskového chleba“. To by mi tak nevadilo, přestože nevím, kde bych to koupil. Horší je, že to kuře se peče s tím chlebem a podle finálního obrázku je zřejmé, že ke středně velkému kuřeti dva plátky stačit nebudou. Je jich tam samozřejmě mnohem víc, tipl bych dva na osobu.
    Tatáž žena se předminule pustila do našinců. Prý nerozumíme čaji. To jsou lístky čajovníku, všechno ostatní je „infusion“. Jde prý, jak jinak, o pozůstatek socialismu. Babky bylinkářky a nakonec i ostatní pili nepili tedy lipový a jiný čaj, zaostalí jsme od počátku letopočtu. Naštěstí nejen my, ale celý svět, potřebujeme taková poučení. Kromě toho pojem infusion se používá i při přípravě nápoje z pravého čaje – neexistuje totiž jeden jediný, ten pravý. Každý uvolňuje z čaje jiné látky v jiném poměru. Ale tak daleko se naše poučující světoběžnice nedostala.
    Vedle receptu je celostránkový rozhovor s antropoložkou stravování, protože z jídla se stal vědní obor. Zajímavé je, že vypadá jako dvojče nebo starší sestra to kuchařky-cestovatelky. Ta se zase blýskla postřehem, že v období socialismu přestalo být jídlo radost (narozena 1953, takže by to měla pamatovat). Nic se nedalo jíst, protože „skoro nic“ nebylo. Konkrétně prý maso a zelenina. To, že toho bylo málo, nemá nic společného s „nic“. I v době největších omezení bylo maso k dostání aspoň jednou týdne, zpravidla v pátek, a naše matky dokázaly i z toho, co sehnaly, vykouzlit pochoutky srovnatelné s těmi vzpomínanými prvorepublikovými. Vesnice na tom tehdy byly z hlediska dostupnosti líp než město.
    Takže jestli se dáma domnívá, že proto nejsme v jídle příliš odvážní, mýlí se. Řekl bych, že někdy jsme až moc.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání