Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Z EU vzešly technicky nerealizovatelné požadavky na automobilový průmysl.
O. Neff

Ohlédnutí (A týden uplynul), 17. 6.

* Bylo by zajímavé vypátrat ty studenty, kteří v době nepokojů v Číně před 30 lety poskytovaly našim socialistickým médiím zprávy o průběhu nepokojů – skoro nic nevěděli, ale bájili až běda. * Projekt sítí 5 G má skončit do roku 2030 97% pokrytím republiky – co když se do té doby objeví jiné technologie (jako že ano)? * Zeman zas tak do prdele Rusku neleze, viz jeho reakce na požadavek uznat vojáky z roku 1968 za veterány – prý je to habaďůra, ale to není argument. * Starostové obcí, kde ještě nebyla a do 23. 6. nebude demonstrace proti Babišovi, ať zváží své další působení ve funkci – to je samozřejmě vtip. * Na vypsanou odměnu 10000 Kč za vyvrácení teorie zpochybňující vztlak coby podstatu létání se zatím nikdo ani neozval – kde jste, hrdinové a citovači Wikipedie? *
Drahé koupání (Editorial), 17. 6.

Letošní léto (ano, já vím, že ještě není) nastoupilo lstivě. Napřed bylo nadstandardní jaro, které přešlo do květnového ochlazení, z nějž se vyklubaly třicítky (nikoli příjemné mladé ženy, ale základ odpoledních teplot). Západní Čechy tentokrát lákaly i mě – ve čtvrtek tam bylo 12 stupňů v době, kdy jsem měl v kuchyni 25 a venku víc. Ukazuje se, že kromě studenokrevných a horkokrevných živočichů existuje ještě třetí skupina. Je analogická těm studenokrevným, ale malátnost a hibernační stav se dostavuje při vyšší teplotě. Říkejme jim teplokrevní.
    Den trávím tak, že sedím uvnitř v trenýrkách a potím se. Venku bych asi lekl, kdybych něco dělal. Jednou denně vyjedu na koupaliště, procházím se v koupališti, protože se nechci při plavání potit. Někdy navečer vyjedu do vinohradu podívat se, jak réva roste, a pokud na někoho natrefím, dám si pohárek a líně jedu nazpět. Večer jsem tak uondán, že nic neudělám a usínám. Jakmile si lehnu, začnu se zase potit a spánek je vše jen ne osvěžující.
    Na koupaliště si beru starou klasickou sci-fi Robinsoni vesmíru od akademika Fr. Běhounka, kterou dám vnukovi Šimonovi. Měl by se seznámit s představami před 50 lety. Jsou poučné – je názorně vidět, co ani vědeckofantastičtí autoři neuměli vybájit. Je to jednoduché – kvalitativní skoky. To je pro mě ten pravý test na umělou inteligenci! To je atribut, který ji povýší nad kopí lidské. Je úsměvné (nikoli směšné) číst, jak kapitán rakety počítá navigaci pro další let pomocí logaritmického pravítka, symbolu to techniky do poloviny 20. století. Málokdo ví, že neumělo sčítat ani odčítat. Pro komunikace se používala morseovka s výstupem na proužek papíru. Zato výměnu trysek zvládli tři lidé za dva dny.
    Chtěl jsem konečně přejít na nový mobil. Měl Windows 8.1, ale dříve nabízené aplikace pro tento systém už neexistují. Přenést kopii mobilu na nový se nedaří. I rozhodl jsem se přejít na verzi 10. OK, prošlo to, ale zase nefunguje počasí a nativní kalendář. Zjistil jsem, že se dá přejít na Android, pořád lepší funkční nepříjemný systém než nefunkční o málo příjemnější. Ale je to tak složité, že se mi do toho nechce – nepomohl by někdo? Za litr kořalky?
    Konec týdne patřil cestě do Zlína, za rodinou událostí. DD stejně jela někam na tejný výlet s dd, takže jsme se moc neviděli. V pátek večer přijela starší dcera, spolu s neteří jsme zašli do místní příjemné vinárny a mně po dlouhé době alkohol nejen chutnal, ale necítil jsem žádnou opilost ani po pěti dvojkách. Někdy si dám deci a jsem down. Ani ranní vstávání kvůli časné zádušní mši ve Štípě mi nečinila potíže. Odpoledne jsme se pak s dcerou vraceli, ona do Prahy, já na grunt, bych v neděli pokračoval také do Prahy.
    Vracaja sa dom, dostal jsem ve Vracově nápad zajet rovnou na koupaliště, plavky jsem měl. Takže jsem nejel před Skoronice, což byla chyba. Ve Vracově jsem přijel na křižovatku, zastavil na stopce, počkal, až přejede jedno auto zleva, a spatřiv, že další za ním má zapnutý blinkr k odbočení na tu „mou“, pomalu jsem vyjel na odbočení vlevo. Kontrolní pohled vlevo však ukázal, že předpokládaně odbočující auto jede rovně. Zastavil jsem, řidič auta už ne. Střetli jsme se pravým mým předkem a levým jeho. Řidič nepopíral, že blinkr mohl být zapnutý, protože chvíli předtím odbočil z vedlejší na hlavní (to místo je 100 metrů od přechodu, v jehož místě ještě blikal – takže to tak úplně nehraje).
    Přivolaná policie nás napřed pojebala za přivolání – prý škoda není 100 tisíc, a pak mě označila za viníka: nedal jsem přednost v jízdě. Blinkr je technické zařízení a jeho funkce/nefunkce není rozhodující pro chování řidiče dávajícího přednost, což prý jistě vím, protože nepochybně znám příslušný zákon. Policajt byl nepříjemný, měl mě na háku, zmínil větší postih při správním řízení atd. Maje havarijní pojištění, které to má pokrýt, ustoupil jsem, ač nerad. Takže 2000 pokuta, čtyři body. Dostal jsem podepsat bloček, prý záznam o udělení pokuty. Podepsal jsem ho, ale to nebyl jen záznam o udělení, ale hlavně konstatování o nedání přednosti v jízdě, bez bližších podrobností. Ale já jsem přednost dal!
    Jsem z toho otrávený. Zase jsem se nechal zahnat do kouta, zase jsem byl pruzen za logické dotazy, proč mám dávat přednost někomu, kdo ji zjevně nevyžaduje, atd. Jsem zvědavý na eventuální krácení od pojišťovny.
    Výdaje za opravu jsou neodhadnutelné – nárazník je od 1500 do 8000, o světlometu nemluvě, ale hlavně je tolik modifikací, že to zase bude trvat sehnat. Nejvíc mi vadí barva – modročernou metalízu asi nebude jen tak snadné namíchat, o ceně nemluvě.
    Do Prahy na skok jsem odjel náležitě mrzutý, ke všemu jedeme s DD na týden do Berlína, takže na vyřizování auta mám málo času. Z Prahy do Mníšku, kde moje starší dcera křtila svou první knihu facebookových postů Život a jiné nesrovnalosti (Albatros, k dostání u všech dobrých knihkupců). Kvůli počtu lidí a počasí jsme poseděli venku a byl to příjemný večer.
    Fotky: malý obrázek ilustruje pocit beznaděje, nabourané auto, křest: dcera čte, děti kontrolují, aby nečetla o nich.
Mýtus (Meditorial), 17. 6.

 „Dobré předpoledne,“ popřál divákům ČT24 Dan Takáč. Bylo 11.50... K mému překvapení je to běžný pozdrav. V životě jsem ho neslyšel. Ani nenašel definici.
    „Podle OECD žije ve Spojených státech zhruba jednou tolik lidí s nadváhou než v Česku.“ Tento titulek ze staršího vydání DN ukazuje, že dobrý korektor je vzácný. Jednou tolik není dvakrát tolik.
    Nudný moderátor nudného pořadu Historie.cz Vl. Kučera pravil, že Klapzubova jedenáctka byl mýtický fotbalový klub. Nebyl. Další člověk, co nezná význam slova mýtus a dalších.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání