Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Černobyl nikoli černobíle Nebylo (Glosa), 13. 6.

Když se u nás objevil v kinech Vetřelec, ozval se jeden expert, člen Mensy, že prověřil, jestli by se záchranný modul s Ripleyovou stačil vzdálit od Nostroma do jeho samozničení natolik, aby ho exploze nepoškodila. Spočítal to a hrdě oznámil, že by to vyšlo. Nevyšlo – Nostromo ani vetřelec neexistovali, šlo o sci-fi.
    Podobně se teď diskutuje o seriálu Černobyl. Jak je věrohodný, jaké tam chyby, co bylo a nebylo... Na FB jsem upozornil (bez zájmu), že nešlo o dokument, ani o ten tzv. hraný, jímž BBC navždy žánr dokumentu zkurvila. Pro umělecké dílo tohoto typu je podstatném, jestli se vylíčené události odehrát takto mohly. Přepsat atomovou elektrárnu na vodní, umístit ji do Švýcarska a rozhodovat o spuštění referendem by zajisté nebylo to pravé.
    Průběh událostí v Černobylu, který máme k dispozici, je pravděpodobný, rámcově odpovídá, časová osa sedí. Ale co kdo kdy opravdu řekl a udělal, je věcí víry, resp. stanoviska vyšetřující komise. Pro mě osobně není ani zajímavé chování papalášů a váhání či chování ruských oficiálních míst. Podle zkušeností daných věkem a přijatými informacemi je to chování celosvětově plus mínus univerzální. Nakonec kdyby prvním tajemníkem nebyl Gorbačov, ale třeba Brežněv, neřkuli Stalin, možná bychom o Černobylu dodnes neslyšeli a nevěděli.
    Seriál je velice sugestivně udělaný, potenciální či hluchá místa jsou doplněna fiktivními postavami či událostmi tak, aby celek ladil. Propagandisticky rozhodně ne. Ukazuje, že jsou situace, kdy bez ohledu na přijatá opatření a plány pořád ještě rozhoduje, jak se zachovají lidé. A to se nikdy neví. Právě emoce ho dělají úžasným.
    Silným byl okamžik, kdy ve třetím dílu kariérní aparátčík sleduje nahé muže kopající pod reaktorem, bez jakýchkoli ochranných prostředků, zábranu před prosáknutím taveniny jádra. Jejich předák k němu přijde, ukáže na své muže a ptá se: „Postaráte se o ně?!“ Papaláš odvětí lakonicky: „Nevím.“ Říká to s vědomím toho, jak zná Stranu, jak ví, že vypadají šetření příčin závažných událostí, kdo na to doplácí právně a kdo nezájmem úřadů. Jeho oči se ještě krátce střetnou s předákovými. Nikoli ve zlobě, ale s pochopením marnosti.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání