Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Ženy ve skutečnosti touží po chlapovi, který jim řekne, co mají dělat a co si při tom mají myslet.
Maxim E. Matkin, Miluj mě ironicky

Ohlédnutí (A týden uplynul), 27. 5.

* Automobilka Škoda investuje do roku 2022 zhruba dvě miliardy eur do elektrifikace a digitalizace aut – jen aby nedopadla jako Philips s vakuovými obrazovkami. * Umřela skutečná legenda Formule 1, Niki Lauda – člověk, který vnesl do přípravy na závody až úzkostlivou podrobnost a pečlivost. * Každý desátý školák je závislý na internetu – dobrá zpráva je, že v této věkové skupině kleslo procento kuřáků a pijáků. * Jen politický prosťáček jásá nad koncem Th. Mayové: ve funkci šéfky partaje bude do zvolení nového šéfa, ve funkci premiérky bude do zvolení nového šéfa partaje, o víkendu jsou eurovolby, nový šéf musí nabídnout nový scénář brexitu, který by prošel – neboli nic se jen tak nezmění. * Přirozený výběr v politice: ti čestní odcházejí (často zbytečně), hajzlové zůstávají – geneticky tedy dominují prevíti. * Z toho, že díky demonstracím nebyl šéfem GIBS ustanoven komunista Vondráček, nijak neplyne, že každá demonstrace je dobrá – jak si myslí Piráti. * Co ta Benešová vlastně udělala, že se proti ní tak demonstruje? – resp. co má udělat její náhrada, aby obstála? * Proč je tabulové sklo barevné? – dělá se ze stejné suroviny jako bílé sklenice a lahve. *
Rhodos příště (Editorial), 27. 5.

Návrat z Rhodosu proběhl v noční hodinu se vším všudy, takže do postele jsme se dostali asi ve čtyři v noci. DD ke všemu záhy vstávala, neb jela dopoledním vlakem. Večer mně čekala událost nadmíru zajímavá, neb kamarád Milan křtil svou knihu o létání Proč letadlo lítá. Po sedmi letech se dílo objevilo ve své kráse. Jsem zvědavý na ohlas, protože dosud kritici pouze posměšně napadali myšlenku, že vztlak není to, proč letadlo letí. Teď se mohou ukázat. Iluze si však nedělám. Doufám, že nebudou argumentovat podobně jako kniha Jak létají vydaná Akademií věd – Vzduch je sice stlačitelný, ale chová se jako nestlačitelný. Kniha nebude v distribuci kvůli enormním požadavkům prodejců. Objednat si ji můžete na hapleska@seznam.cz, cena je 400 korun plus poštovné, je vázaná (a má záložku!) a velice kvalitní papír. Po křtu jsme s Pjeerem zašli na loď Kamina u smíchovské náplavky, kde patřil večer swingu a tanci. Velice příjemná záležitost.
    Ve středu mě čekala zubařka, takže jsem také vstával dřív a na cestu jsem se vydal po poledni. Ve vlaku jsem zjistil, že mi v Kyjově ujede o deset minut vlak, tak jsem operativně dokoupil jízdenku z Brna do Břeclavi a jel přes Hodonín. Kdysi jsem psal, že ve vlacích Studenta se nekontrolují jízdenky, ale kdepak. Hned za Brnem mě průvodčí detekoval – moje sedadlo mělo být prázdné.
    Na gruntu bylo hnusně, pršelo, takže přerostlá tráva musela počkat. Když se konečně dalo sekat, chovala se sekačka divně. Není divu – zadní kolo bylo prázdné. A nastala kalvárie, protože pneuservis ve Vracově, který to umí, zavřel. Prý to dělá někdo v Bzenci – jenže na servisu je cedule Zrušeno. Pak jsem dostal tip na servis v Kyjově a tam to vyšlo. Skoro. Bezdušové pneumatiky se neopravují pro jejich mizernou kvalitu a dávají se do nich duše. Jenže ty neměli. Ukecal jsem technika, ať to zkusí opravit, aby vydržela guma aspoň odpoledne. Podařilo se.
    Vyzvedl jsem alfu, STK prošla hladce, ale příprava stála osm tisíc. S tím jsme já ani servisman nepočítali. Jenže... Víka ventilů propouštěla olej a jen dva sady jakýchsi bazmeků stály polovinu. K tomu svíčky (staré už tam byly, co auto mám), další tisíc. Tak už snad konečně mám výdaje za sebou.
    V pátek večer jsem odjel do Zlína na setkání spolužáků z gymplu, sešlo se nás rekordních 16. Vzal jsem novou kořalku na ochutnání a sklidila úspěch. Taky aby ne – 50 kilo ručně mačkaných hroznů, 10 litrů vína a pětilitrovka zkvašených višní na višňovku jsou samé dobré věci. Ze Zlína jsem v sobotu ráno odjel do Bořetic na otevřené sklepy. Původní plán jet přímo narazil na nenavazující vlaky a autobusy, tak jsem se zastavil na gruntu. Pak autem do Hodonína na vlak s tím, že pro auto zajedu v neděli.
    Bořetické otevřené sklepy jsou původně svátkem Svobodné spolkové republiky Kraví hora, ani jsem si nevšiml, kdy se do názvu akce dostaly ty sklepy. Cena se za ty roky – příští tok oslaví republika 25. výročí založení! – sice přiblížila tisícovce, ale kompenzace v podobě kuponů na víno dosahuje skoro poloviny. Výstřelem z děla v 11.00 začala celá ta paráda, kterou znamenitě korunovalo mimořádně vyvedené pořadí (přikládám video z roku 2005, konec ukazuje, jak jsem se lekl). Do sedmi večer jsou sklepy úředně otevřené, ale často se pokračuje do noci. Letos byla rekordní účast cca 1200 návštěvníků (loni, pokud se nemýlím, přes 800), ale pořád to ještě šlo, k Václaváku to má pořád daleko.
    Já jsem dorazil až před druhou s předpokládaným návratem v půl sedmé, resp. půl deváté. S ubytováním to letos nevyšlo, takže vyhlídka na 3,5hodinovou cestu zpět se dvěma přestupy mi poněkud kalila potěšení. Naštěstí se objevila dobrá duše v podobě ženy Lenky ministra zahraničí Václava Bukovského, která mě obětavě v noci bezpečně dopravila domů. V. navíc dnes slaví narozeniny, takže mu k nim tímto blahopřeji. Vína byla převážně výtečná, hned první vzorek neuburku nastavil nekompromisně vysokou laťku. Letos přibude zajímavá akce, pomalu se objevující i jinde - noční sklepy. Svatovavřinecké noční otevřené sklepy můžete navštívit 10. srpna. Do té doby máte možnost vymyslet, jak strávíte noc, protože akce končí o půlnoci. Tady to soudruzi nepromysleli, ostatně jako jinde. Proč začínat v pět šest? Stmívá se v devět! Lepší by bylo začít později a skončit před prvním ranním vlakem.
    Neděli jsem strávil na zahradě. Sice jsem měl vystupovat se sborem na tradičním Zpívání na zámku, ale protože mě čeká inspekce dolního konce trávicí soustavy, lil jsem do sebe projímadlo a zdržoval jsem se poblíž WC. Na zážitky z Rhodosu dojde během týdne.
    Fotky: Malá fotka je detail restaurovaného vagónu třetí třídy na nádraží Otrokovice. Celý vlak kazila jen lokomotiva – to se nenašla nějaká stylovější? Praha – záběr na stísněné prostory lodi Kamina, Milan vysvětluje chiméry kolem teorie vztlaku. Bořetice – vinný pes, V. připíjí sám sobě.
Nesmysly (Meditorial), 27. 5.

Na jednom zajímavém technologickém webu jsem narazil na pěknou ukázku stylistické neobratnosti: „Obnova katedrály Notre Dame: hledá se počítačový model mrtvého amerického kunsthistorika“. Inu pokrok – už se dělají počítačové modely nebožtíků.
    A dementní titulek ve víkendových LN: „Češi po vstupu zjistili, že za ně Unie neuklidí“. Jeho skutečný význam přitom je, že jsme prý očekávali, že EU u nás udělá pořádek. Další dementnost.
    Mexická odnož hnutí #MeToo tvrdí, že v zemi denně zahyne násilně devět žen, ale podle statistik zemře takto 67 lidí. Kdo se zastane drtivé většiny decimovaných mužů?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání