Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Normalita (Glosa), 3. 5.

Moc pěkný článek o normalitě od I. Špingla vyšel před časem v LN, v souvislosti i zde zmíněného francouzského formuláře pro rodinu, kde místo otec a matka je rodič 1 a rodič 2. Zdánlivě formální záležitost ukazuje, že jde o dost velký průlom.
    Autor vyšel z výroku jednoho gaye, který si pochvaloval toleranci k 4% menšině u nás, jen mu schází respekt. Tedy totéž. Pokud jde o normalitu, vychází z normy, tedy pravidlo, standard. Jaký standard je u oněch číslovaných rodičů? Kdo určí, kdo je jednička, dvojka, ale taky třeba trojka. Musí člověk být nutně jednička? A jak budou numerické rodiče nazývat děti? Opět pouze zdánlivě formální záležitost. Dětský svět ostatně je na počátku problémů – budeme přepisovat pohádky, popřípadě psát nové, aktuální? „V jednom domečku žili dva tatínkové. Maminku neměli, protože patřili mezi normální odlišnost – měli rádi jenom tatínky.“ Končí nepříjemnými otázkami a závěry – homosexualita není v pravém slova smyslu normální.
    A já dodávám: protože to není obecná norma chování. Jenže označit homosexualitu za nenormální taky nejde, kvůli zažitým negativním konotacím, které se staly de facto normou. A ocitáme se u vzdělání, gramotnosti, tentokrát lingvisticky logické. Ne každé slovo má svou přirozenou negaci, opak. Dokonce v jednom jazyku má, v jiném nemá (viz malý versus small, tall, little...). Opak v češtině, antonymum, je spíše jen gramatická kategorie či otázka do testu. Ani řada slov není harmonických – viz ono normální. Kolik lidí ho používá bezmyšlenkovitě, jako podobenství, většinová tendence, statistický jev.
    Resumé: tolerance se může týkat i nenormálnosti, aniž by to bylo nenormální. Tolerantní už z podstaty jsme vůči tomu, co nám nekonvenuje. Tolerovat něco, s čím souhlasíme, je protimluv. Respekt není vždycky totéž co tolerance. To, že kolega chodí neustále pozdě na porady můžeme tolerovat, pokud nejsme jeho nadřízeným, ani nám nic jiného nezbývá. Ale respekt mít u nás nebude ani náhodou.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání