Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Pojem MeToo překládám do češtiny jako nemoc šílených krav.
J. M. Kašparů, psychiatr, teolog, pedagog

Ohlédnutí (A týden uplynul), 29. 4.

* Bude chudé, píšu GD až v neděli; a začal jsem překlepem „ohlédmutí“ – zajímavé slovo s dosud neznámým významem (ohlédl se za slečnou a pocítil dmutí?). * Neuvěřitelné je, že poslanci v roce 2012 schválili zákon, jímž uložili povinnost platit domovní odpad i dětem, jež se pak dostaly v dospělosti do dluhů – a pět let trvalo, než ÚS zákon zrušil!!! * Naši mediální a bohužel i jiní znalci po 50 letech objevili, že velké plochy polí nejsou ekologické –to je úžasné: budeme dělat z lánů nudle? *
Přišlo (Editorial), 29. 4.

Je neděle večer a já, opět osiřelý, ťukám do klávesnice a vzpomínám, co jsem celý týden dělal. Občas marně...
    Páteční cesta z Prahy probíhala ve znamení zpožďovací epidemie Českých drah. Vlak z Brna se pochroumal v poledne ze mezi Nesovicemi a Nemoticemi, DD zažila vlak přeplněný lidmi ze zpožděných vlaků a na FB se objevila další hlášení o zpoždění. Nás napřed měly dopravit autobusy, leč do polí nevedla úplně dobrá cesta a terénní zářez komplikoval přístup k vlaku. Nechtěl jsem radit, ale na má slova došlo. Dojel nás další vlak, zastavil vedle a pomocí improvizovaného přechodu v podobě žebříku jsme přešli.
    Ten den jsem definitivně zestárl ve smyslu mladá mysl, staré tělo. Klouby, konkrétně kotníky. Už neseskočím ze zídky, z koně, z děvčete jako za mlada. Jakmile je mezi chodidlem a zemí více než cca 20 cm, zapne se varovná kontrolka – bacha, chlapče, to už neustojíš. A neseskočím ze stupátka vagonu s bravurou sobě vlastní jako dřív, ale elegantně sestoupím, přidržuje se madla pro nemohoucí. Po vodorovném žebříku jsem přecházel poprvé, ale opět zablikala kontrolka a přidržen jsem přešel s doprovodem dobře míněných, ale nevítaných rad „klid, to bude dobré“ Doufejme, pořád je to lepší než jak to má pán, kterému na autobusovém nádraží v Kyjově upadla berla, a on na ni jen bezmocně zíral. Sehnout se pro ni bez opory druhé nedokázal. Tak tomu jsem ještě pomoci mohl.
    A co že jsem v Praze dělal v tento nezvyklý čas? S ohledem na to, že 1. a 8. května je středa, nechtělo se mi jet do Prahy na svátek. Necelý týden nato totiž odlétáme (s Boeingem 737 MAX 8 s cenově dobrými letenkami) na Rhodos, takže se do Prahy dostanu až po 21. květnu. Tak jsem si vyrazil, i když účast na vínku nebyla potenciálně slibná (páreček byl mimořádně křupkavý, ale Honza nám zdroj zase neprozradil, ač jsme na něm klečeli všichni tři). Nicméně se konaly nějaké koncerty, po úvaze jsem zašel do Republiky. Jednak se tam neplatí, což bohatě vyvažují ceny, ale nechtěl jsem stejně ponocovat ani popíjet. Hrála značně proměnná sestava Jazz Caravan, tentokrát ve složení hammondky, saxofon (znamenitý B. Šmarda), kontrabas a bicí, nic mi nechybělo.
    Když ještě couvnu v čase, máme začátek týdne, kdy jsem podnikl prvovýjezd zahradní sekačkou západní stěnou náhonu na jeho plošinu. Za tímto účelem jsem zbudoval šikmý nájezd, abych snížil úhel stoupání kvůli možnému překlopení traktoru dozadu. Zvolil jsem místo, kde kopací práce byly minimální a kdy vykopaná zemina posloužila k dosypání nežádoucích prohlubní. Když už jsem byl nahoře, posekal jsem zkusmo náhorní rovinu, a přitom experimentálně (nárazem) vytyčil překážky v podobě pařezů. Když si vzpomenu na stav náhonu před lety... ale jsem líný a) jít vyfotit, jak vypadá dnes, b) hledat, jak vypadal před lety. Udělám to jindy – srovnání stavu gruntu při koupi a dnes je i pro mě hodně zajímavé.
    A končím zmínkou o sobotě, kdy jsme absolvovali košt oskorušovice v Tvarožné Lhotě (pouze akademicky, DD řídila), odkud jsme se vrátili přes Plže, kde byly otevřené sklepy. DD šla na oběd, já jsem měl hodinku na pokoštování načerno, platit 550 se mi nechtělo. V 60 % případů jsem uspěl, vzorky mi prodali (v jednom případě dokonce dali, čímž se vyhnuli porušení pravidel – a víno byla znamenitá, včetně barikovaného chardonnay).
Terminologická poznámka: na FB se jedna znalkyně nechalo slyšet se zbytečným poučením, že správně je jeřáb oskeruše, ale holt Slovácko... Jednak není důvod říkat nápoji jinak, tedy oskorušovice, jednak na Slovácku se říká oskoruša, a za třetí alternativní název je oskoruše obecná. A jak říká sir Shakespeare – oskorušovice, i jinak zvána, chutnala by stejně (žádná sláva, stejně jako ovoce...).
    Večer jsme na kolech odjeli do Vracova na koncert seskupení Cimballica, podle názvu cimbálově=folklórně založená skupina. První polovina byla dobrá, v druhé už to bylo skřípalo. Vedoucí zbytečně moc a nevtipně mluvil, nová zpěvačka je nedostudovaná veterinářka a je to znát: pouze nadšení nestačí. Nicméně předtím jsme zaskočili do sklepů v lokalitě Baráky. U Olinova sklepa nebyl nikdo, ale na zadním konci jsme natrefili na známého vinaře, který se nás ujal, takže jsme letmo olízli pár vzorků a popovídali.
Fotky: Praha – Jazz Caravan v akci; Kyjovsko – vlak stojí, mladé mamince pomáhalo mnoho rukou; Tvarožná Lhota – kostel s cihlovou věží (Baťa?), zezadu zajímavý neorganickou lodí, vzorek oskorušovice (laskavostí Fpl); fotogenické Plže; grunt – slunce ve vodě Písečného rybníku, pes váhavě sleduje klacek tamtéž, ale nešel pro něj, ač vodomilný (pes), pár ptáků, zachycených naslepo, protože letěli moc rychle (vlevo nahoře).
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání