Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Otec, matka a... (Glosa), 29. 3.

Kdyby nás okupovali Číňané, záhy by byla plastická chirurgie zaplavená žadateli o zešikmení očí. Existují lidé, jejichž servilnost nezná mezí. Zahodit jakékoli zásahy a pravidla jim nečiní sebemenší potíže, jen mohou splynout s něčím, a tak individuálnější.
    Francouzské nařízení, že školní formuláře nebudou obsahovat kolonky otec a matka, ale rodič 1 a rodič 2, prošlo schvalováním tak hladce, že se nad tím nikdo nepozastavil. Přitom novela zákona neměla doporučení a protestoval proti ní nejen ministr školství, ale i její předkladatelka. Změna má podpořit „rodinnou diverzitu dětí“.
    Zdánlivě má toto opatření logiku – aby děti homosexuálů (ať vlastní, či jinak získané), byly zrovnoprávněné s těmi ostatními. Přitom je to jen důsledek nedomyšleného přístupu k jiným pohlavím než těm tradičním, který neřeší nic. Zákonitě vzniká otázka, kdo bude jednička a kdo dvojka a jestli to má nějaký význam. V každém formuláři s číslovanými položkami je ta první brána jako hlavní, dominantní, často je tak přímo definována.
    Nejhorší je necitelnost a bezohlednost těch, co to navrhovali. Pro jsou rodič 1 a 2 totéž – totéž neosobní, kus jako kus. Statistická položka. Ne otec, ne matka, ne osvojitel, dědeček, teta... Co se lidstvo socializovalo upevňoval se v DNA gen rodina, matka, otec, vztah. I dítě vidí (lépe dnes už jen dítě vidí), že jsou dva rodiče, tatínek a maminka, a fixuje se na ně. (Pro účely toho textu ignoruju úmrtí rodičů, děti adaptované jakýmkoli způsobem, vychovávaném někým jiným než biologickými rodiči aj.). Na jedné straně mu vnutíme ústavní právo na to, znát biologické rodiče, naprosto marginální věc, na straně druhé mu podstrkujeme jakési dva lidi.
    Pandořina skříňka je už dávno otevřená dokořán. Nic se neděje jen zdánlivě. Společenské procesy se odvíjejí od těch lidských. Většinová akceptance něčeho, co nám dlouhodobě či podvědomě vadí, je přetečení číše, popřípadě bouchnutí sazí. Jednoho dne se nám to vrátí. Třeba v podobě logické a legitimní otázky, proč jenom rodič 1 a 2? Proč ne 3, 4...?
    Neříkat otec a matka vede k závěru, že počet dva je pochybný. Tříčlenná rodina má smysl v případě, kdy se jeden z rodičů, nejspíš matka, nedokáže o děti postarat z důvodu nějakého hendikepu. I vezme si manžel další manželku, nebo manžela, podle založení, a budou rodina. Ostatně vícečlenné rodiny nejsou nic mimořádného...


Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání