Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Nechali ji v tom samotnou (Glosa), 28. 3.

Za tři týdny uplynou tři roky od referenda, které už dnes změnilo život jedné zemi a jejím obyvatelům a změna se šíří plíživě dál. Jde o referendum o historicky první vystoupení z Evropské unie, známé jako brexit. Ostatní varianty jsou – preventivně? – připraveny. Tři roky se vleče naplnění vůle lidu a vesty, jimiž se ubírá, jsou tak spletité, že se Británie neposunula o výrazný krok k cíli.
    Nejsem politický komentátor, což v tomto případě není na újmu, ba troufale říkám: je to přednost. Přednost daná věkem a zkušenostmi z členství v mnoha jiných klubech a organizacích. Jednou z výjimek je KSČ, o níž se tradovalo, že z ní vystoupit nelze, aniž by to mělo dopad na osud dotyčného a jeho rodiny.
    Právě KSČ se mi neodbytně vnucuje, když sleduju skoro tři roky tanečky kolem opovážlivého rozhodnutí jedné svéprávné země vzít osud zpět do vlastních rukou. Když jsme před lety vstupovali do EU, skeptici se ptali, jak je to s vystoupením. Pokud nedostali přes prsty za drzé otázky, byli ujištěni, že Unie není žádný dogmatický spolek a kdokoli ji může opustit. Záhy se však ukázalo, že některé procesy a myšlení jsou všude stejné. Unijní papaláši si brexit vzali osobně – připomínám výroky, že Británii musí odchod bolet.
    Velká Británie nyní prožívá těžkou dobu. Její politikové zpochybňují jednou přijaté rozhodnutí, čímž dostala pověstná britská demokracie a smysl pro fair play pořádně na zadek. Referendum o opuštění EU přece nějak dopadlo a mělo se podle toho postupovat. Místo toho začalo od počátku zpochybňování jeho výsledků a toho, jestli se má k brexitu vůbec přistoupit a jak. Jak malé děti argumentovali někteří politici i občané tím, že byli uváděni v omyl, že brexit vlastně nechtěli, že nehlasovali pro to, aby se měli hůř. Ozývá se dokonce volání po dalším referendu.
    Protahování praktického řešení brexitu ovšem vede k tomu, že zahraniční firmy začínají odcházet, popř. oznamují úmysl odejít. Je to na jedné straně svým způsobem nátlak hrající do noty odpůrcům odchodu, ale na druhé straně se nelze divit. Podnikání vyžaduje stabilní prostředí.
    Politici totálně selhali a místo podpory Mayové jí házejí od počátku klacky pod nohy. Klacky je slabé slovo, jsou to kmeny sekvojí. Mayová dělá, co je její povinností, ostatní včetně její strany jí sedí na prsou, a drží jí ruce a nohy a říkají „no moc ti to nejde“. Musím říct, že Mayovou obdivuju. Pochybuju, že si někdo umí představit tlak, jemuž je vystavena, dokonce bych řekl, že Britové mají kliku, že je přes rozbouřené vody vede právě žena. Je osamocena jako sám voják v poli při pokusu zvládnout něco, čemu se v matematice říká kvadratura kruhu a co nelze udělat.
    Něco mi říká, že Britové překročili Rubikon a že se z brexitu nevyhrabou, ať dopadne v čemkoli jakkoli (spíše nedopadne nijak). Prospěch z toho budou mít jen ambiciózní členové Unie – Německo a Francie. Tato Bitva o Anglii oslabí Velkou Británii tak, že bude pauzírovat někde stranou. A o to možná někomu jde.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání