Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
V Česku jste stále skeptičtí k tomu, jestli se klima skutečně mění a jestli to způsobuje člověk. V USA a mnoha dalších evropských zemích by na to nikdo ani nepomyslel, tam je to dané.
klimatoložka Joana Setzer

Ohlédnutí (A týden uplynul), 25. 3.

* Nový Zéland nekompromisně zakázal po masakru v mešitě prodej zbraní, stávající stáhne z oběhu – Američané by se mohli poučit. * Petici proti brexitu podepsalo v Anglii zatím přes pět milionů lidí, ale v referendu bylo pro odchod 3x tolik - kdo nakonec rozhodne? * Stránka Opráski sčeskí historje se po zákazu zase objevila – důvod k jásotu není kvůli neprůhlednému mechanismu zásahu. * Mezi dětmi kolem 14 let frčí seriál Modrý kód - to absolutně nechápu. * ÚS zamítl novelu zákazu prodeje o svátcích – opravdu si soudci myslí, že takto zajistí, že se lidé budou „věnovat se jiným činnostem s více duchovním zaměřením“? * EU řeší, proč je tak málo vědkyň v technických a přírodovědeckých oborech – nějaké nařízení to zajisté spraví. * J. Pehe si myslí, že Unie nebude po brexitu a eurovolbách tím, čím dřív, ale bude lepší – spíš je jisté, že Pehe lepší nebude. *
Smíšené pocity (Editorial), 25. 3.

Předposlední týden v DN u mě propukly smíšené pocity. Přímluva kolegy dopadla bledě, takže jsem zapudil myšlenku zkusit rozhodnutí vrchnosti zvrátit požadavkem na přehodnocení. Pořád totiž nemám argumenty, jimiž bych se obhájil. Nicméně jsem zaznamenal jedno malé potěšení, kdy P. Ouředník akceptoval mou výhradu k perexu jeho článku.
    Jest to spisovatel svérázný v tom, že vyžaduje dvojí kontrolu korektur svých textů a je značně neústupný v jejich změnách. Měl jsem poznámku k použití slova „druhořadý“ ve smyslu „mimo to“, „last but not least“ atd. Kromě toho, kdo je neutrálně věcně v druhé řadě (na koncertu, u vstupu na stadion aj.) má význam „podřadný“, který je častější. To ovšem nebyl případ Mistrova textu. Takže mě jednak potěšilo, že editor mou námitku uznal a autora informoval, a hlavně že autor ji přijal! Po odchycení chyby v článku F. Gála je to druhý zářez.
    Jeden vousatý vtip praví, že smíšený pocit má člověk, jehož tchyně se právě zabila v jeho novém luxusním autě. Není hezký vůči ženám, je výstižný vůči těm, kdo obsah slova „tchyně“ naplňují, bez ohledu na gender. Smíšené pocity zažívám teď, když končí působení v Deníku N. Nemalá ztráta náplně času a peněz na jedné straně, nepříliš přátelská atmosféra a přístup k řešení názorových rozdílů i faktických záležitostí na straně druhé – 50:50. To druhé zmizí, ovšem to první ho nahradí. Dvojité smíšené pocity...
    Návštěva v Praze začala zaspáním, neb jsem půl osmé nastavil digitálně jako 7:30, takže mi ujel vlak. Naštěstí ČD zavedly rozumně nový typ jízdenek, které platí od počátečního data po celý den, takže na nedodržování jízdního řádu se můžete vykašlat (také ovšem, zmizely levné jízdenky). Pondělní večer jsem tak strávil v belgické pivnici na Smíchově s Milošem a jeho kamarády, úterní vínko jsme strávili popocházením mezi vinárnami, jež postupně končily, takže po oba dny tradiční hudební složka odpadla.
    Ve starším filmu Lidská skvrna (2003) je věru pěkná situace, kdy profesor na přednášce zmíní, že dva studenty ani po několika měsících neviděl. „Jsou zřejmě neviditelní, ovládají černou magii.“ Průser jak prase – pozvali ho na kobereček a vyčinili mu za rasistické výroky, za něž mu hrozí vyhazov. Zmínění studenti totiž byli černí, pardon – Afroameričani – a cítili se rasově uraženi. Ani po 16 letech na tom nejsme líp.
    A další film – Aféra Thomase Crowna. Originál se Stevem McQuenem z roku 1968 a z roku 1999 Pierrem Brosnanem. Poprvé jsem viděl remake, kde společný byl pouze název a jména hlavních postav. Zápletky byly totálně odlišné, pojetí také. Můj oblíbenec McQueen hrál upoceně elegána v nudné a nezajímavé historce o banálním podvodu, zatímco další můj oblíbenec ztělesnil vtipného duchaplného elegána s jiskrnými hláškami v nápaditém podvodu.
    V pátek přijela mladší dcera podívat se na kvetoucí mandloně v Hustopečích (-eči), kam jsme jeli i s DD v sobotu na kolech. Bohužel moje se nabilo jen na 80 % a v polovině cesty jsem by na polovině kapacity. Do cíle bych dojel (možná, je tam velké převýšení), ale musel bych dlouho nabíjet. I vrátili jsme se (40 km jsme ujeli) a pokračovali autem. Prohlédli jsme si kvetoucí mandloně, ochutnali mandlové pivo a další pochoutky, a vrátili se s pocitem, že jsme udělali dobře. I tak jsme byli umordovaní.
    V neděli jsme se vydali podívat se na kvetoucího hlaváčka pod místním vrcholem Náklo, pak jsme vyjeli na něj prozkoumat nové sochy (děs, něco jako mutace Ripleyové ve Vetřelci tuším 4), poradili skupině chodců hrajících bojovku s testem kořalek, přes Šidleny a pivo v hotelu jsme se vrátili, opět příjemně unaveni. Odpoledne se žerny rozjely a já jsem osaměl, zahájiv poslední týden v redakci jalovou diskusí, jestli informace o další bance nabízející zahraniční výběry zdarma je či není rada, jak „ekonomicky vybírat“.
    Foto: měsíc v Bučovicích, viděný z vlaku; Hustopeče – zpustlý vinohrad, kvetoucí mandloně, nedošel; grunt – údolí s hlaváčkem, opylovaný hlaváček, nápaditá reklama cestou na Náklo, první socha na Náklu, po letech nevkusně zarostlá v rychle rostoucí dřevině.
Demence, kam se podíváš (Meditorial), 25. 3.

Novozélandská tragédie stačí sama o sobě, není třeba ji živit mediálně zasvěcenými "informacemi" typu: "Jeden muž s poraněnou hlavou a nohou řekl reportérovi New Zealand Herald, že jeho telefon i peněženka zůstaly v mešitě a neví, jak si zavolat taxi." Chudák...
    Dětinská demence popadne většinu lidí, když mluví o psech a kočkách. Na ČT24 asi 15 minut šišlali dospělí nad psy oceněnými řádem za statečnost. Nebyli to psi, ale zásadně pejsci (zvíci telete), a jejich doprovod tvořili páníčci a paničky. Myslím, že nám hrozí horší věci než oteplování a plasty v oceáně.
    Emma Smetana blbá byla, je a bude, jak ukázal její mediální vzkaz zemřelé Věře Bílé, jíž dělal její otec manažera: "Věro, pokud jsi náhodou v nebi, pak tě moc prosím, za mým tatínkem už nechoď, ať může dál odpočívat v pokoji."
    Ovšem toto je unikum: během oslav dvacátého výročí vstupu do NATO na Pražském hradě se při tiskové konferenci prezidentů Česka, Maďarska, Slovenska, Polska a zástupkyně generálního tajemníka NATO většina přítomných nekompromisně odebrala k občerstvení.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání