Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Za první světové války navrhl A. Einstein profil křídla, který nejlíp odpovídal Bernoulliho zákonu o generovaném vztlaku. Proměření ukázalo, že má nejhorší vztlakové vlastnosti ze všech.
M. Plešek, Proč letadlo letí

Ohlédnutí (A týden uplynul), 11. 3.

* Pehe soudí, že s nástupem mileniálů (lidí ekonomicky tržně zajímavých na přelomu tisíciletí – rok narození cca 1980) už „demokratická politika nikdy nebude, co byla! – k tomu nemusím být ani politolog, ani Pehe. * Ministr zdravotnictví chce, aby se praktičtí lékaři mohli postarat i o pacienty, které dnes posílají ke specialistům – to jim výnosem zvýší kvalifikaci? * Politik, který v případě neštěstí hodlá „přijmout opatření, aby se to už nikdy nestalo“, by měl okamžitě odstoupit – slibuje nesplnitelné. * Němci od roku 2038 končí s uhelnou elektřinou a přijde tak o polovinu zdrojů (spolu s atomovou) – jak nahradí ten výpadek, už s ohledem na kolísání výroby z obnovitelných zdrojů? * Profi Home Credit tarifikuje rizikové klienty vysokými úroky půjček – to mi hlava nebere: kdo nehodlá splácet, kašle na velikost úroků. * Ve světle odhalení o M. Jacksonovi si říkám: zlatý Spejbl a Hurvínek – i když, kdo ví... * V souvislosti s opakovanými nehodami vlaků se nabízí otázka, proč mají politici potřebu ujišťovat, že přijmou všechna opatření, aby se to a to už nestalo, když to přece nejde! * Ze seriálu Simpsonovi jeho tvůrci nevratně smazali epizodu, v níž vystupoval M. Jackson – nebylo by lepší na jeho potvrzenou pedofilní úchylku drsně, leč vtipně reagovat? *
Čert sere na jednu hromadu (Editorial), 11. 3.

Výlet do Prahy proběhl tradičně. Pondělí dopoledne zubař, večer Stará paní s bosým Liborem Šmoldasem a tentokrát méně bohatou nabídkou jamujících, úterý tradiční vínko s následným již také tradičním výletem do Dejvic na skvostný jazzový miniband s kvalitním repertoárem (foto pořídil Pjeer), středa s polední návštěvou Balkánského dne u Anděla s jídlem, pitím a hudbou, v doprovodu dcer. A odjezd z Prahy, výjimečně bez nehody na trati.
    Ve čtvrtek se mi povedlo konečně zajet do UH na jazzový koncert do Reduty. Seriál běží každoročně od podzimu do jara a letos jsme nebyli ani jednou. Nemám pro to vysvětlení, tedy za sebe.Tentokrát to konečně vyšlo a Invisible World Trio ve čtyřech hráčích, vedené T. Liškou bylo excelentní. I CD jsem zakoupil, pro DD, která odjela do Madridu za synem a já jsem dostal na starost psa, aby mi nebylo smutno. Přišel jsem o zajímavý košt slivovice, který pořádají ve Zlíně a nebyl by problém tam zajít, přišel jsem o jiné košty, přišel jsem o práci.
    Oslím můstkem se dostávám k titulku. Ve středu mi oznámili z vydavatelství katalogů, že po šesti letech spolupráce přecházejí na interní korektory – ztráta 25 tisíc ročně není likvidační, ale škoda. Ve čtvrtek mi z Economie oznámili, že po roce končí naše spolupráce, odchod Miloše Č. dopadl i na mě – dalších 25 tisíc opět není likvidační, ale už mrzuté. V pátek mi oznámili z Deníku N, že končím. Týden po podepsání smlouvy, z nějakých důvodů odkládaném. Nějak jsem cítil v kostech, že nezapadám, i jsem o tom psal, ale po podpisu jsem propadl euforii jistoty. O to horší je to pocit. Finanční ztráta je jeden důchod měsíčně, a na něj teď budu po těch výpadcích odkázaný. Samozřejmě mám úspory, ale příjem nenahradí.
    Zarazil mě udaný důvod – obecná stížnost editorů na kvalitu. Doteď jsem si myslel, že tvorba periodika je týmová práce, že jedni jsou tam od toho, aby práci druhých zlepšovali. Že upozornění na chybu neznamená veřejnou dehonestaci, ale podnět k nápravě. Za tu dobu se v redakci událo několik nepříjemností s přehlédnutím chyb, mně i jiným. Každému autoru, editorovi i korektorovi občas něco unikne. Člověk se kolikrát sám diví, co přehlédl. Nenapadlo by mě však upozorňovat vedení na něčí chyby, už proto, že vím o svých. Také o cizích, které se dostaly přes několikeré čtení až na web.
    Otrávil mě přístup kolegů. Čekal bych od editorů kolegiální upozornění, ne nahlášení výš. Své rozčarování nad vývojem situace jsem kolegům interně sdělil. Reagoval jediný, z několika desítek. To jen dokresluje mé rozladění. Chápu a dělám korektury jinak než ostatní. Neztrácím čas hledáním odůvodnění, jestli tam či onde má/nemá být čárka, protože dnešní stav Pravidel je takový, že je to problém spíše právní (najít odůvodnění). Čárka je věc pocitová, frázovací a často netušíme, co chtěl autor zdůraznit. Věnuju se spíše stylistice a moje technické založení mi pomáhá odchytat řadu faktických chyb, ačkoli je otázkou, kdo by si jich všiml... Problémem opomíjeným je právě stylistika, toporné věty, ukazovací zájmena a cizí jazykové konstrukce.
    V Deníku N jsem si ověřil svou hypotézu, že dnes píše každý, ale psát umí málokdo, a že humanitní vzdělání není postačující pro tvorbu kvalitních textů. Prostým vršením slov podle pravidel nevznikne dobré dílo. A i v jazyce platí mé oblíbené – porušovat pravidla může jen odborník. Raději dobrý článek s chybami než bezobsažný bez chyb.
    Upřímně řečeno mi na to všem vadí kromě zmíněné nekolegiality ani ne tak ty chybějící peníze, ale režim, který jsem poslední čtyři měsíce měl. Jako když chodíte do zaměstnání, musíte být v jisté časy na jistých místech a dělat požadované. To mi bude chybět nejvíce. A musím si dát dohromady korektorské návyky, notně nabourané místním stylem práce typu „má to být tak, ale u nás to bude tak“. Je to patrně běžná praxe, nicméně nedobrá.
    A malé dloubnutí. Jeden čtenář mi poslal důkaz platnosti Bernoulliho rovnice pro létání na základě teorie vztlaku. Zjevně neznal nástroj zvaný fixírka. Míček by se trubičkou prosoukal, i kdyby profil byl plochý. Video dokazuje další z Cimrmanových teorémů: ani ofukováním profilu křídla s vertikálním otvorem zlato nevznikne...
    Fotky: Praha – záběr z jamování U staré paní, houslista jako sólista byl výborný, ale hrát unisono neuměl; miniband ve vinárně Pálava; balkánské speciality u Anděla; grunt – pozvánka na zlínský Akademický košt slivovice; detail mé pražské upatlané klávesnice; koncert Liškova tria v Uh. Hradišti.
Gentleman
 
Marnost nad marnost (Meditorial), 11. 3.

Nepřijde mi normální, že exministr zahraničí Vondra doteď neví, že naše republika se nejmenuje Čechy, jak opakovaně prokázal v pátečním rozhovoru v ČT24!
    ČT zaujala v sobotu zprávou, že lékaři se osm let se snaží zachránit ruku jedné slečně před amputací, ale marně. Dívka přitom ruku dosud má. Co je tady marně?
    Po celou dobu Babišovy návštěvy v USA jsem marně čekal na titulek typu: "Trump přijal trestně stíhaného premiéra podezřelého ze zneužití dotací, evidovaného ve svazcích StB." Jak to, že ho americká demokracie přijala? Proč se u nás nikdo z těch, co ho odvážně kritizují, neozval?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání