Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Král je nahý (Komentář), 7. 3.

Dokument o tom, jak zpěvák M. Jackson zneužíval chlapce, je překvapivý jen v jednom: výpovědi chlapců, dnes mužů; to ostatní se v podstatě dalo čekat. Předchozí větu musím ovšem vysvětlit. S ohledem na to, jak dlouho se o Jacksonových zálibách v dětech mluvilo, a rozhodně ho nešlo ani bez toho považovat za duševně zdravého člověka, nastupuje rčení o šprochu. Bývá často zneužíváno v tom, že se z něj dělá pravidlo. Tím rozhodně není, je to jen indicie možného.
    Nelze si nevzpomenout na Kulínského Hambini di Praga. Záliba Kulínského v děvčátkách byla sice mnohem „kultivovanější“ a mnohem méně „agresivní“, ale kladélko smočil, byť možná jen symbolicky.
    Společné, co oba pánové měli, tímto končí. Liší se výrazně výpovědi zneužívaných dětí, a to jen na dokumentu to nejpodstatnější. Ukazuje konečně v celé nahotě ten pravý problém. Tím není osahávání či dokonce sex dospělých s dětmi, ale navázání oběti zneužívání na sebe. „Myslel jsem, že to chci.“ – zněl výrok jednoho z chlapců. To je na tom nejúděsnější, že dítě se neumí bránit a to, co se s ním děje, různě vytěsňuje a interpretuje tak, aby se s tím mohl ztotožnit. Ve smyslu s tím žít co nejnormálněji. I druhý výrok to dokládá: „Mám doteď pocit, že jsem Majkla zradil.“ Je pronesený v současnosti a dospělým mužem, připomínám.
    Myslím, že se odteď změní přístup k obcování s dětmi. Myslím, že nemáme potuchy, co všechno se může rozpoutat. Podezřelí ze sexu s dětmi by mohli být nepřiměřeně kriminalizováni, společensky exkomunikováni už jen pro svůj defekt. Jen doufám, že se z toho nestane hon na pedofily, mazání Jacksona z archivů (nejsem jeho fanoušek), útoky na ty, co ho nadále obdivují atd. Mnozí musí přehodnotit svůj vztah k němu jako zpěvákovi – mohou, lépe smějí se jim líbit písničky od pedofila? Není to tak úplně banální, mnozí lidé své oblíbence uctívají jako modlu.
    Jenže přece se o jeho sklonech vědělo, propíralo se to za jeho života, až to skoro patřilo k němu. Někdo nad ním musel držet ochrannou ruku, a muselo to byt drahé. Dost možná, že onen mocný ochránce (ochránci?) v tom jel s ním...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání