Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Chcete-li uspět, problém si nejprve co nejvíce zjednodušte, a pak se podívejte, má-li řešení. Nejděte hlavou proti zdi, pokud v ní vidíte sebemenší škvíru.
W. J. Kolff, lékař, vynálezce dialyzačního přístroje

Ohlédnutí (A týden uplynul), 18. 2.

* Centrum tradiční čínské medicíny v hradecké Fakultní nemocnici po čtyřech letech končí – ne pro nezájem či šarlatánství, ale kvůli legislativě. * Politici zase vytahují trest na lidi, co nemají děti, jež pak nepřispívají na důchody dospělým, kteří vesele utrácejí – jednak je to hnusné, jednak utrácením podporují ekonomiku. * Autorské poplatky za hraní hudby v restauracích a službách jsou nesmyslné, pokud hudba není součástí nabídky, třeba výtah – nejde o veřejnou produkci, podobně jako prozpěvování a pohvizdování si. * Prý vyslovujeme špatně jména jako Robert („ou“ ne!), Bruce („jú“ ne!), Gibson („dž“ ne!) – a jak to máme vědět? * Podle amerického průzkumu se většina vynikajících středoškoláků dostane na vysokou, kde dobře prospívají – ale prakticky nikdo nevyniká, vezou se. * Jiný průzkum zase ukázal, že děti vegetariánek mají skoro o třetinu častěji problémy po alkoholu, o dvě pětiny víc jich užívá marihuanu a o pětinu víc kouří – podle všeho za tím stojí nedostatek vitamínu B12. * Pořád hudrujeme na problémy se vzděláním, ale v testech pro deváté třídy jsou zase otázky typu „co je metonymie?“ – proč se neučí čeština prakticky a nadále se rozebírají věty? * Pražský primátor Hřib se diví, proč by se měly prodávat ty nemovitosti v majetku státu, v nichž delší dobu nikdo nepracuje. Doufám, že je to překlep v přepisu, jinak bych se divil já jemu.
Fašank a Uriah Heep (Editorial), 18. 2.

Do Prahy jsem odjel už v neděli kvůli zubům. Poslední dobu používám spíše ČD, protože úpravou jízdenek dovolují reagovat na zpoždění. Platím sice o polovinu víc než u Jančury, ale pořád jde o rozdíl desítek korun. Pravda, nemám noviny, kávu a koláč. Na Hlavním nádraží jsme se sešli s mladší dcerou, která se vracela z výletu, a zašli jsme ke Špejlím na lehkou krmi. Sice je tolikrát dražší, kolikrát je lehčí, ale jednou za čas...
    V pondělí jsem se ocitl ráno na zubařském křesle v Horních Počernicích. Během roku jsem přišel o dvě plomby v takovém rozsahu, že zbyly kořeny a skořepina kráteru. Musím zubařku ukecat na zachování, ačkoli když mi čistila kanálek jednoho zubu, lezl jsem po zdi. Dala mi tam vložku, ale v době psaná tohoto příspěvku se zub začal ozývat...
    Večer jsem zašel ke Zlatému drakovi na belgická piva, občas tam zajdu se potkat s MČ. Přiletěl z Barcelony, takže jsme začali a skončili pozdě. Stará paní na mě čekala marně... Zato se dočkala Pálavská vinárna v Dejvicích (Eliášova ulice), kam jsme zašli v malé sestavě z úterní Růžovky. To je ta, kde každé úterý hraje příjemná jazzová pětice. Končí o půlnoci, takže jsem se na Barrandov dostal dost pozdě.
    Po návratu na grunt jsem pokračoval v čištění pozemku od nežádoucího porostu, což převážně spočívá v prořezávání a kácení. Docela jsem se rozjel, kamarádův syn mi vypomáhá odvozem dřeva a hlíny, jíž srovnávám náhon, abych tam mohl vyjet se zahradním traktorem. Musím to stihnout do jara, pak to zaroste a bude nezvládnutelné.
    Z korektorské kuchyně: ukázkově marná byla diskuse o tom, co je kmotrovská registrační značka auta. Snažil jsem se marně vysvětlit, že 0O1-VVBER jí není, protože se dá koupit, zatímco 1A1-1111 vyžaduje konexe, úplatek – tedy mafie, kmotr. Neuspěl jsem, všechny protiargumenty šly mimo. Hodnotil se smysl vynaložení peněz na osobní značku (tedy to, co s tím nesouvisí), kdo to řekl (to s tím nesouvisí), kdo dělal fotku (taky nesouvisí), podivnost charakteru člověka, který touží mít zajímavou značku atd. atd.
    V pátek večer jsem jel do Zlína za DD, neb v sobotu tam vypukl Lešetínský fašank s hudební produkcí. Měl jsem políčeno na skupinu Podjezd (slušná, leč zřetelně dle repertoáru komerční tancovačková) a Blues station. Ta mě nadchla, klasický minibigband s dechovou sekcí šlapal výtečně. Sešla se část rodiny, dali jsme nějaké ty kořaličky, svařáky a kombinace, chutě povzbudila zabijačková polévka, ovar i bramborák či frgál.
    Večer jsme odjeli do nedalekého Hluku, kde vystupovala legendární skupina Uriah Heep, na kterou DD získala levnější lístky (kotel za 900 bych jinak asi nedal). Tato a podobné skupiny mě před 50 lety neoslovily, teď to bylo zajímavé obohacení. Zejména pomalé skladby se mi zamlouvaly. Méně už zvuk, přebujelé basy stíraly rozdíl mezi bicími a baskytarou – výsledkem bylo monotónní ploché dunění. Z původní sestavy zbyl, pokud se nepletu, jen kytarista, s pečlivě udržovanou maskou neprůhledných brýlí a neměnného úsměvu. Vynikající 62letý zpěvák ho asi desetkrát během koncertu až okatě zmiňoval.
    Foto: Zlín – srdce se směje, samý zdravý cholesterol, pecen, jak má být, maškarní průvod, kapela Blues station a video s nadšeným trsajícím klukem; líbí se mi fyzikálně názorné odtávání; Uriah Heep – normální záběr a barevný efekt.
Gentleman
 
Divíme se (Meditorial), 18. 2.

Pražský primátor Hřib se diví, proč by se měly prodávat ty nemovitosti v majetku státu, v nichž delší dobu nikdo nepracuje. Doufám, že je to překlep v přepisu, jinak bych se divil já jemu.
    Neprofesionální článek vyšel v Deníku N na téma polské potraviny. Autorka P. Jaroměřská sepsala zavilý jednostranný útočný text, během jehož čtení jsem nedokázal potlačit dojem, že je psaný na objednávku polské strany. Slabá je i věcná znalost tématu (odchycená frapantní záměna glyfosát za glyfosfát). Máme si prý zamést před vlastním prahem a Polsku se omluvit! Teď se divím já...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání