Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Kdybych peníze vložil do alkoholu, je to lepší investice. M. Žufánek, lihopalník
Já to dělám většinu života a úspory nikde... I. O. Straka, lihospotřebitel
 

Ohlédnutí (A týden uplynul), 11. 2.

* Čínské samořídící auto během jízdy spustilo systému, (logicky) zastavilo, řidiče preventivně na hodinu zamklo uvnitř a (nechtě) způsobilo zácpu (na ulici) – ta umělá inteligence nás už skoro dohonila. * V novinách jsem četl výraz „Husákovi vnuci“ – doprdele, když už nám s tím dají ti mediální dementi pokoj? * Sdílená elektrokola se v Praze zoufale neuchytila, jedna jízda vyšla na 600 korun, průměrná délka jízdy byla mizivá a platila se jen každá pátá – inu, velké oči. * Chilská poušť Atacamu, nejsušší na světě, je zaplavena vodou z přívalových dešťů – to jsou ty paradoxy. *
Nezdarům zdar! (Editorial), 11. 2.

Týden začal nepříjemností. Nějakou záhadou se stalo, že na web Deníku N se dostal článek o skupině Nerez, s chybami. Korigoval jsem ho, ale Radúza bych nenapsal ani v kómatu, o českém „viděl jí“ (není to dvojsmysl) a podobně nemluvě. Časové údaje v systému byly sice podivné, leč nevysvětlující zcela možné uložení chybné verze. Podle všeho jsem článek otevřel, opravil jednu čárku v nadpisu, dál nečetl a uložil ho. Přišlo se na to záhy, naštěstí. Posypal jsem si hlavu popelem, ale tím to skončilo. Když kolega, se kterým názorově moc nevycházím, pustil do tisku „y“ v příčestí minulém, napsal jsem ze zdvořilosti něco jako „stane se“, jako malou potěchu. Mlčení, které postihlo mě, bylo snad horší než vědomí té chyby.
    Seriál Rapl sleduju, „drsná“ škola mi vždycky vyhovovala, audiovizuální provedení je nadstandardní. Nikoli ovšem proražení vrat do vnitrobloku autem v pátém dílu. Měla být zjevně z ocelových profilů, oplechovaná, jenže ze záběrů bylo nad jiné jasnější, že jde o dřevěnou konstrukci a podle lámavosti materiálu tenkou dřevotřísku. Kam dali soudruzi poradci oči? Asi šetřili – auto, nelevný offroad by se pěkně zmastil. Jenže další úlet – auto s proraženou vanou jezdilo ještě několik dní, aby pachatel mohl zanechat dostatek olejový stop nutných k jeho dopadení. Tak to psal fakt nějaký rapl...
    ČD změnily názvosloví jízdenek. To se dělá, když je podnik v úzkých. Nic se jinak nezměnilo, nové názvy se cestujícímu objeví až poté, co si vybere čas cestování. Jenže to potřebujete vědět dopředu, kvůli přestupům. Jenže Dráhy jako jiné dopravce zajímají jen cestující Praha Ostrava nebo Praha Brno. Přestupy, návaznost a s tím související způsob platnosti, to zůstalo včetně ajznbónské hantýrky, kdy stejně ničemu nerozumíte.
    Banka Creditas nabízí běžný účet s nadstandardním úrokem 1,5 %. Ten je spravovaný aplikací Richee, jež běží jen na mobilech s Androidem a Applem. Přesto byste tedy mohli mít ten výhodný účet, nemůžete si ho zřídit, přestože ho nemůžete spravovat z pécéčka, jen z mobilu. OK, ale ten účet nevidíte ani v internetovém bankovnictví na žádné platformě. Tak to už je moc.
    Další banka, ČS, zase přišla s novým způsobem přihlašování do IB. Součástí souhlasu je akceptování sazebníku a dalších záležitostí, jež jsou součástí souhlasu. Ty samozřejmě nejsou přiložené, ale musíte je pracně dohledávat. Výhody přihlašování jsem nenašel vůbec. Pokud nebudu souhlasit, ukončí se mnou smlouvu. To je zajímavé – Georga mi vnutili místo Servis 24, ale smlouvu podepsat chtějí znovu.
    Něco pro osvětu z korektorské dílny. V článku mnou korigovaném mi změnili baktérie na bakterie. Upozornil jsem jemně, že je přípustné oboje, dublet jsou mraky a je zbytečné je opravovat, ale že je mi to jedno. Ozvala se naše přitakávalka s tím, že bakterie je hezčí. Někdy člověku dojdou argumenty hodně rychle.
    Je rok prasete, čínského to znamení. Někdy se říká vepř, což je vykastrované prase, zatímco kanec je nevykastrované. Tak si říkám, jak to vlastně myslí Číňané? Mezi rozdíl je to výrazný a rok kance nemáme. Ukázalo se, že číslice 1, 4, 7 jsou pro prase velmi neblahé. Zlínský osmidomek, kde jsem žil, měl popisné číslo 714, narodil jsem se 1947 a v rodném čísle mám tyto číslice nejen za začátku, ale i na konci. DD je má taky v letopočtu a vinný sklep má číslo 114... Tak co si mám z toho vzít?
    Zprávy z gruntu: Kultura na vsi dostává na prdel, takže koncert kvarteta L. Soukupa v kyjovské Pražírně jsem si vychutnal. Pánové hrají velice autorské skladby, pianista Vít Křišťan si při hraní brouká jak Errol Garner, basistovi lezou z nástroje sametové tóny a dánský bubeník, s minimem výbavy, hraje úžasně. (-) Degustace vína ve sklepě dopadla po více než měsíci absence nedobře. Dva demižóny experimentálního ročníku (sur lie) 2017 chytily pachuť připomínající rybí tuk, třetí kupodivu odolal (tramín). Ročník 2018 se zatím drží, ve směsce Senátor se prosadily asi dva třapce chorváta, takže zkusím aspoň část zaflaškovat. (-) Prodloužil se den, když je pěkně, dá se venku dělat do pěti. Serotoninu je už třeba.
    Fotky: na malé fotce je kouzlo nechtěného, kdy autoři Richeeho (už ten název) podcenili barvy, takže text vyzývající ke sledování není skoro patrný; Kyjov – kvartet L. Soukupa; Facebook – další ukázka programátorské neschopnosti (jak odejít s dokončením?); tento plakát jsem si fakt neudělal sám, ale autorovi děkuju; obrázek silnice kdesi v horách jsem výstižně pojmenoval tobychseposral.
Jsme dobří (Meditorial), 11. 2.

Nestihl jsem ještě přečíst víkendové LN z počátku ledna, korektování pro Deník N mi dodává informací příliš, takže prohřešky z jiných redakcí tolik nesleduju. Z domácí kuchyně čerpám z přirozených důvodů jen velmi střídmě. Velice rád bych komentoval webové zprávy (nejen kvůli češtině, dokonce ani ne kvůli ní), jako jsem kdysi směl komentovat aktuální číslo Softwarových novin na poslední stránce.
    Geniální nápad Petra Koubského si dosud nikdo netroufl zopakovat (dodatečně velké díky, Petře!), který jsem snad uspokojivě (soudě podle ohlasu a zvyku čtenářů číst měsíčník od konce) zvládal. Dnes by to mnohé zprávy zasloužily něco podobného, což není případ následující úsměvné ukázky:
    Průměrný Ir je v práci dvakrát produktivnější než Japonec, Češi přitom předběhli Korejce.
    Jen jednoho?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání