Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Pro učitele je nesmírně obtížné vysvětlit, jak mohli dva kuřáci a alkoholici (Churchil a Stalin) porazit jednoho, nekuřáka, abstinenta a vegetariána (Hitler).
J. Vodňanský, textař

Ohlédnutí (A týden uplynul), 4. 2.

* Mezi lidmi postiženými exekucí vyčnívají Vodnáři s výrazně vyšším počtem a Raci s výrazně nižším – proč tomu tak je, se neví. * Stát zatím nezakáže herbicid Roundup a podobné, protože neexistuje méně škodlivá náhrada a rakovinné účinky se nepotvrdily – zákaz vzešel z doporučení organizace pro výzkum rakoviny, ale byl kupodivu zamítnut EU. * Zákon ukládá všem firmám zveřejnit své účetní uzávěrky, ale polovina z nich to nedodržuje – potěšující je, že druhá ano... * Cirkulární ekonomie spočívá v opakovaném používání výrobků a v jejich recyklaci – jenže to je v přímém protikladu ke klasické ekonomice. * Velkou Británii čeká ještě něco horšího než brexit: od června tohoto roku je zakázaná reklama obsahující genderové stereotypy – takže když žena uklízí, musí muž pracovat na zahradě, když muž dělá ženské práce, musí mu to jít. * Ministryni Novákovou postihlo běžné onemocnění politiků: neplní sliby – měla odejít z vedení svých firem, ale zůstala tam, samozřejmě s nejapnou výmluvou. * Předseda bavorské podnikatelské asociace řekl, že císař je nahý: pokud všechno ostatní selže, musí existovat možnost odložit odstavování bavorských jaderných elektráren – 2022: jejda, my jsme to nestihli... * Piráti v Brně porušili program, protože dosadili do vedení městských firem politiky, a předseda buňky se brání tím, že pojem politik není ve stanovách definovaný – a šikmá plocha je tady. *
Mám ji (Editorial), 4. 2.

Pondělní Liborův „Obsession jam“ U staré paní se znamenitě vydařil a byl zase jiný. Menší počet jamistů, tři zpěvačky, jedna naprosto dokonalá a originální, což je zázrak, talentovaný a invenční klavírista. On a saxofonista byli jediní, co nestřídali, o bicí se zájemci prali a úsměvy „jen jdi“ nebyly upřímné ani náhodou. Libor si zkouší různé varianty známých věcí, jak žánrové, tak tóninové, což z jamu dělá fontánu živé vody. Původně jsem chtěl jít dřív domů, ale nakonec jsem, vydržel do konce a poslední řádnou tramvaj stihl tak tak.
    Na vinném setkání jsme se sešli až před šestou, když už jsem propadal panice, že došlo k chybné interpretaci „po této neděli jedu do Prahy“. „Tato“ neděle je problematické určení času, protože někdo jí myslí příští neděli. Naštěstí to vyšlo. Po skončení jsem ještě odjel do Dejvic, neboť jeden z účastníků nebyl omylem obeslán. Poseděli jsme kousek od Kulaťáku v úžasném podniku, kde hrál minijazzband asi pěti staříků, nikoli ovšem profláklý dixieland, ale parádní pecky. Hráli spíše pro sebe a zjevně je to bavilo. Budeme muset přesunout vinná zasedání, což neprojde s ohledem na tradici, ale spíše se z Růžové, až nás Honza vyžene, přemístíme do Dejvic. Já tedy určitě.
    Mnozí nemají dramatika a spisovatele P. Kohouta rádi. Jeho otevřený dopis M. Zemanovi je nádherná ukázka sebereflexe a noblesy. Ti, co ho nemají rádi a předhazují mu opakovaně a nevynalézavě svazácké období, tak činí z jediného důvodu: závidí mu, že překročil svůj stín. To se neodpouští.
    Z filmotéky jsem vybral německý film Kapitán (2017), který jsem informačně prošvihl. Černobílý snímek měl banální děj, ale to, co jsem viděl bylo více než nepříjemně přesvědčivé. Asi19letý svobodník Wehrmachtu se po přepadení jednotky ocitne sám kdesi v Německu. Válka se pomalu chýlí ke konci. Svobodník se začne vydávat za kapitána, jehož dokumenty a auto najde opuštěné. V duchu převlekových příběhů úspěšně předstírá cizí identitu a velkopanské důstojnické chování tak zdařile, že mu žerou i to, že má zvláštní úkol přímo od Vůdce. Ten zní udržovat i ve válečném chaosu pořádek. Poslání ho tak posedne, že nezná mezí. Dojde to tak daleko, že v jednom táboře nechá zavraždit skoro stovku zajatců. Sám zabíjí taky. Posléze se na to přijde, proslulý německý pořádek zvítězí, ale popraví ho až Spojenci. Německému soudu svou usilovností a cílevědomostí imponoval.
    Páteční loučení s L. Munzarem mě proti mé vůli zaujalo a část jsem sledoval, ač mi většinou ten okázalý smutek leze krkem. Dramaturgie se vytáhla a vybrala opravdu zajímavé informace z hercova života. Hradišťan se zhudebněnou básní od Munzarova kamaráda Hrubína i dalším hudebním doprovodem připravil návštěvníkům pěkné předpoledne.
    V sobotu přijela DD a odpoledne jsme se vydali na první společný košt. Tradičně chodíváme do blízkých Moravan, máme tam kamaráda. Tam autem, zpátky busem a po hodinové pauze ve vinárně (za cenu taxíku jsme popili znamenité víno) zpátky. Příjemné, člověk se ani náhodou neopije.  Jediným mínusem bylo, že jsme v tombole vyhráli prd. Nedělní minikošt v Šidlenách se věnoval muškátu, hibernalu a dalším „voňavkám“. Byl jsem překvapený vysokou kvalitou a potěšený občasným velkým rozdílem v bodování, přičemž jsem byl v extrému jen jednou, a to nijak moc.
    Fotky: na malé fotce je pořízená pálenice; grunt – úterní sněžení: auto, zátiší s kolečky; Praha – U staré paní: Libor bez klobouku bos, plná sestava s výtečnou zpěvačkou; jazzová kapelka; Moravany – fronta před koštem, čekající dobrůtky; grunt – kachny/husy už táhnou a zima s nimi.
Mediální lži (Meditorial), 4. 2.

I Deník N se zařadil mezi média, kde se nerozlišuje mezi důchodcem a seniorem. Hůř o to, že ten rozdíl lidé z něj opravdu nevnímají, popřípadě jim připadá nedůležitý. Novináři už dávno nejsou nejen svědomím národa, ale ani šiřiteli vzdělanosti a kultivace projevu.
    Lyžařku Strachovou na titulce pondělního magazínu MfD Ona Dnes charakterizovali tak, že „po skončení kariéry porodila dceru a vede vlastní kliniku“. Až uvnitř článku se ukáže, že není matkou.samoživotelkou, a kliniku má už léta se svým manželem. Jenže to by jí patrně ubralo na výjimečnosti.
    Redaktor pondělních Lidovek zase postavil svůj článek o tom, kolik pijeme alkoholu, na lži. Říkáme „jdeme na jedno“ a dáme si jich víc. Tak dopadne muž, který slouží ženám.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání