Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Umění omluvy (FB), 23. 1.

Stálo na Facebooku:
Chci napsat o "umění omluvy". Takže bych se rád zeptal, jestli vás napadají nějaké konkrétní příklady dobré omluvy / špatné omluvy, klidně veřejné, nebo vaše osobní.
    Líbila se mi tato reakce:
    Já jsem před pár lety četl, že se člověk má omlouvat jenom za to, co už opravdu nechce udělat. Tedy že dokáže zařídit, aby se to nestalo (nebo si aspoň myslí, že to dokáže zařídit).
    Ne vždycky se mi to daří, ale když si na to vzpomenu, obvykle se omlouvám za jednu zcela konkrétní věc a opravdu se pak snažím, aby se to víckrát nestalo.
V     případě obecné omluvy "Tak promiň ...", se občas ptám, za co vlastně se mi dotyčný omlouvá, čímž své okolí vytáčím.
    V diskusi zaznělo opět všelicos: jakmile je v omluvě “ale”, je to blbá omluva – omluva musí omlouvajícího se něco stát – přijmout omluvu je taky umění – a podobně.
    Můj názor je, že omluva nemá člověka ponížit! Takže ho nemusí (a nemá) "něco" stát, kromě té omluvy. Přimět se k ní je často velké úsilí. Jak se píše výše, člověk se má omluvit za to, co udělal a už nechce udělat. Omlouvat se po každém činu je jalové, i kdyby to mělo stát ne něco, ale cokoli! Nepřipustit syndrom týraných žen, kdy se omluví, donese kytku, koupí prsten – a za týden je zmlátí znovu.
    Stejně velký problém, jako se omluvit, je omluvu přijmout, zejména tehdy, když skutková podstata pro nás byla na hranici nebo za ní. Přijmout omluvu znamená na prohřešek čin zapomenout, je to něco jako výmaz z trestního rejstříku, Nikoli však počítačový, indikátorem „vymazáno“, který lze kdykoli odstranit. Tady je snad ten nejnepříjemnější rozdíl mezi muži a ženami.
    Troufám si tvrdit, že muži promíjejí velkoryseji a trvaleji, už proto, že na incident chtějí zapomenout. V žádném případě to ovšem neznamená, že raději a častěji. Ženy zapomínat neumějí, jsouce vybaveny pamětí pouze pro zápis. Sice za to nemohou, ale za vytahování letitého uklouznutí ano.
    Na závěr otázka: je povinnost omluvu přijmout?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání