Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Jak bylo na výletě (Praha), 15. 1.

Do Prahy jsem jel na tradiční každoroční povánoční setkání s dcerami, zetěm a vnuky, já ve čtvrtek (kvůli posezení v Růžovce a práci), DD v sobotu (kvůli ranní cestě). Cestou do vinárny jsem zašel do nového bazaru v Jeruzalémské a pětikilo koupil skvostný Kodak značky Brownie na svitkový film 4*6,5 cm. Je to plný automat, tj. jen mačkáte a ono to udělá zbytek za vás – tedy fotí. Není divu, že je funkční, jen ještě musím sehnat film.
    Na víně se nás sešlo asi šest, možná proto, že JV distribuoval hruškovici svého otce. Já jsem ulovil poslední tři nožičky proslulého párku, čím jsem si zbytek na dlouhou dobu znepřátelil. S PV jsme šli ještě do Lucerny, kde se k nám posléze přidal MM, spolu jsme skončili v Kávovarně. V pátek jsem navečer zašel do Hello banky s dalším pokusem založit konto, dnes se to má projevit. Večer jsem mířil do Agharty na trio Adama Tvrdého, kde měl na basu hrát Jenda Kořínek, podle všeho ten hammondkář. Nehrál (kultivovaný P. Dvorský), i bubeník byl jiný (Jiří Stivín jr.), paráda.
    V sobotu po poledni přijela DD, z nabídek na odpoledne jsme vybrali Procházku po pražských domech. Když jsem odjížděl z Barrandova, svítilo slunko a bylo teplo. Na místě srazu fičelo a bylo zataženo. Obešli jsme několik zajímavých domů, přednášející byl historik umění, uměl a byl připraven. Velice zajímavá akce.
    Šli jsme mj. kolem domu, kde přednášel na počátku minulého století A. Einstein, byli jsme v první dětské klinice a v traktu za ní, kde se naskytl neuvěřitelný výhled na malebný nelad na sebe nalepených budov, zadní to strana kuriózní části Prahy zvané Velké Benátky (kousek nad Botanickou zahradou), kam jsem před dvěma desítkami let chodil do vinárny, kde se hrávalo. Skončili jsme v blízké hospodě, která tam je přes sto let a pořád je kultovní jak interiérem, tak střídmým jídelním lístkem, nebraním platebních karet, oblíbeností u mediků a odtud pramenícím neformálním názvem Uterus.
    Odtud jsme se vydali přes Smíchovské nádraží na bus do Mníšku pod Brdy. Tam jsme večer rozdali dětem dárky, popíjeli GT a klábosili. Přespali jsme a ráno začala druhá fáze návštěvy – dopečení rozpečené kachny a vaření zelí a knedlíků. Kachny a knedlíků něco zbylo, zelí zmizelo. Po obědě následovala cesta do Prahy, ze tří možností nakonec kvůli opožděnému autobusu vyšla ta prostřední a příjezdem do Kyjova v půl osmé večer. V Židenicích samozřejmě před šestou kiosek zavřený, k dispozici jen automaty, drobné jsme neměl. V kyjovském Lidlu měli liči za 20 korun kilo(!), koupil jsem si půl (abych to nepřeháněl) a večer ho snědl (že jsem to nepřeháněl, včera bylo už za 100).
    Foto. Praha: staří, ale dobří; pasáž Lucerna, kouzlo okamžiku (ta dívka jsou dvě); vycházka: malý obrázek zachycuje místo srazu, nedůvěru budící pracoviště v Kateřinské zahradě, komu to nestačilo, tady je další důvod (tamtéž), v druhém patře vlevo měl Einstein pracovnu, první dětská klinika v Praze, první stomatologické muzeum zezadu, Velké Benátky, pohled zezadu, pohled od Uterusu.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání