Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Pomezí států je prastaré a kulturně vymezené. Je naší jedinou obranou před ztrátou domova.
A. Tomský, politolog

Ohlédnutí (A týden uplynul), 9. 7.

* Zásadní chyba EU v přístupu a řešení migrantské krize je prostinká – považujeme ji za vlnu, tedy jednorázovou událost, ale ve skutečnosti jde o trvalý stav! * Muži prý nemají rádi opalovací krémy proto, že pak jsou mastní –to snesou fakt jenom ženské (kdyby se sypalo popelem, budou se sypat popelem...). * Našla se nahrávka, kde Poche podporuje ve volbách Drahoše – a kvůli tomu nemá být ministrem? * Našla se další diplomka ministryně Malé, v níž jsou převzaté pasáže včetně chyb – to ji ctí: kdo opisuje a opravuje, dělá zbytečnou práci, to už mohl napsat sám. * Merkelová tvrdila, že se dohodla s ČR na urychleném přebírání migrantů, což pak popřela, neboť to není pravda: „Šlo o rozhovory, které by se mohly konat“ – ona je druhý Babiš! * Další otrava novičokem v Británii a ve stejném městě a ve stejné oblasti je prý náhoda – a zazvonil zvonec... * Pro vystavení fotek žáků na školní web není potřeba žádný souhlas a vyžadování GDPR je nesmysl – jenže takových mýtů koluje neúrekom. * Něco se děje, protože sportovní činovníci už přes týden nevymysleli žádnou novou píčovinu. *
Danajská husa (Editorial), 9. 7.

Pro začátek něco z FB mé starší dcery (dialog její dcerky s kamarádem):
Max: "Chtěla bys být už dospělá, nebo radši pořád dítě?"
Lea: "Tenhle typ otázek nemám ráda."
Max: "Proč?"
Lea: "Protože dospělá jsem ještě nikdy nebyla."
Max: "Já bych chtěl být pořád dítě."
Lea: "Já taky. Jenže bohužel máme smůlu."
Max: "A nebo bych byl docela rád autobus..."
    Prodloužený víkend jsem strávil jako slaměný vdovec, DD jela za synem do Holandska. Podíval jsem se na web spolucestování, jestli někomu nevypadl plavčík na jachtě po Jadranu. Před lety jsme tam byli s kamarády a líbilo se mi to. Našel jsem jenom víkendový pobyt u moře, který jsme taky jednou zkusili. Od té doby se cena změnila tak, že mě myšlenka opustila hned v zárodku.
    Z vinných aktivit jsem zvolil oblíbenou Moravskou Novou Ves, kde to znám, takže jsem neměl tak silný pocit osamění. Sváteční spoje byly druhou motivací, čekání v Hodoníně bylo jen 40 minut, celá cesta za půldruhé hodiny. Objevil jsem další a další chorváty, takže toto zajímavé (a opovrhované) víno zjevně vítězně táhne krajem. Další den jsem původně odpočíval, ale ozvali se kamarádi a večer jsme pokoštovali něco vín v našich sklepích. Před půlnocí se během našeho odjezdu strhla bouřka tak rychle, že jsem se stačil ukrýt ve sklepu dalšího kamaráda, čímž se pobyt protáhl. Sice jsem nezmokl, ale spadl mi řetěz na kole, takže jsem capal čtyři kilometry pěšky. Měl jsem staré, protože u elektrického mi ušla duše, někde jsem zase píchl.
    Hlavní aktivitou týdne bylo líčení sklepa, tedy búdy nad ním. Kamarád mi půjčil urostlého syna, který dosáhl tam, kam bych se já nedostal ani z lešení. To jsem si taky půjčil. Líčení nebylo v tom horku nic příjemného, nicméně výsledek byl přijatelný. Byl. Výše zmíněný déšť na čerstvý nátěr působil příliš razantně a částečně ho smyl, jak se ukázalo další den. Nepotěšilo mě to, odmítám stavět potřetí lešení, takže opravím jen to, kam dosáhnu, popřípadě si štětku uvážu na klacek.
    Hitem týdne však byl kamarád Václav, který mi dovezl husu. Nikdy před tím jsme o tom nemluvili, takže jsem byl zaskočený. Nemohl jsem mu vysvětlit, že ji nechci, nemám k chování drůbeže vztah, prostě se o ni nechci starat. Jsou zkrátka lidé, kteří prosadí svou. Pokoušel jsem se ji udat, že by ji někdo dal ke svým a já bych platil stravu, ale zatím marně. Pokud se to nepovede, půjde na pekáč, kata jsem sehnal, já to zabíjet nebudu. Je zvláštní, že nikdo nechápe, že toho ptáka prostě nechci. Prý to není žádná starost, dokonce jsem byl osočen z toho, že nemám rád zvířata, což mě vytočilo podruhé. Co kdyby si ji tak ti kritikové vzali, když na tom nic není!
    Přemýšlel jsem o duševním obzoru toho opeřence. Celý den stojí nebo sedí na jednom místě, je sám, takže si nemá s kým povídat, nemá co dělat, to musí být hrozná trýzeň. Předpokládám, že proti zešílení jsou zvířata chráněná tím, že neznají pojem času. Každý den je pro ně nový, včera a zítra jim nekazí náladu. Ale mě ano, když to vidím.
Fotky: malá fotka: zátiší v Moravské Nové Vsi, husí stopy na dlaždicích, husa permanentně ukrytá, fasáda búdy poničená deštěm, past pro cyklisty – tudy normálně sjíždíme na kole ke kamarádovu sklepu (už ne), obloha jako ze Simpsonových, akorát v Miloticích.
Pssst! (Meditorial), 9. 7.

Ministerstvo školství roztřídilo vysoké školy na čtyři kategorie podle významu a kvality, a podle toho jim přispívá. Titulek ve středečních Lidovkách ovšem praví, že „Stát potichu roztřídil vysoké školy“. Proč potichu? Proč to zbytečné naznačování nekalosti, která v článku není?
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání