Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Zatímco dnes devět z deseti Čechů oslovuje své bližní „pane Novák“, žádný z členů kdysi vládnoucí strany by neřekl „soudruhu Novák“. Ti všichni skloňovali správně.
J.+ O. Suchý, Pan Voskovec z Manhattanu

Ohlédnutí (A týden uplynul), 19. 12.

* Ústecká skupina Houpací koně vydala CD s názvem Kde jste mý přátelé dneska v noci? – jestli chyba nebo naschvál, to se dnes už nepozná... * U nás vzniklo za poslední roky na 50 technoparků za osm miliard korun a teď část z nich chátrá nebo se používá pro něco jiného – další ukázka, kdy chtění a ješitnost vedou k plýtvání a nikdo tomu neumí zabránit. * Kaplického koncertní hala Rejnok se možná postaví v Praze, protože Č. Budějovice také měly velké oči – otázkou je, jestli se podaří stavbu navrženou pro jinou lokalitu přiměřeně začlenit a hlavně zdvojnásobit kapacitu. * Plzeňský pivovar se neprodal za 200 mld., ale jen za 120: za zbytek koupili Japonci jiné pivovary – ale to je zase jen nepodstatný detail... * Vliv formulace otázky na výsledek referenda ukazuje nedávný pokus v Holandsku, kde snaha zamezit výstavbě městské čtvrti pro bohaté na místě stávající čtvrti s levným bydlením neuspěla – otázka „Podporujete stavební vize radnice?“ lidi od hlasování odradila. * Průměrná roční mzda u nás je 345 tisíc korun – většina důchodců nedosáhne zdaleka ani na polovinu. * Ani ti nejzavilejší příznivci postupu norských úřadů v kauze Michaláková nemůžou obhájit to, že děti byly od sebe odděleny – jedině snad tím, že si to matka zaslouží... * Zase EET: je s podivem, že mnozí v jeho zavedení nevidí problém ve vystavení a odeslání účtenky – je evidentní, že o chodu restaurace či bufetu nemají ponětí. * Návrh nové ústavy mj. obsahuje regulaci zahalování žen, stavbu minaretů a dalších náboženských jevů kolidujících s našimi zákony a zvyklostmi – argumentem je, že je třeba chránit evropské a národní hodnoty ohrožené současnou migrační vlnou. * Otevřít dálnici D8 s tím, že patrně bude záhy zavřena, je mistrný vládní kousek – škoda slov.*
Nevyšlo to (Editorial), 19. 12.

Pondělí. Od rána jsem bojoval s virem, zamýšlel jsem použít – poprvé – bod obnovení. Má se dělat každý měsíc, leč našel jsem nejbližší koncem července. Zato podivná záloha dat se dělá příšerně krkolomným způsobem pravidelně, nepřehledně a zbytečně. Asi po ní sáhnu, nic horšího mě potkat nemůže, záložní notebook to jistí.
    Čtenáři GD jsou pozorní někdy až příliš. Na obrázku přecpaného krmítka sýkorky nebyly, protože tam je takový provoz, že jsem nemohl čekat a mačkal jsem naslepo. Pak jsem vybral nejlepší snímek. Který to byl? Samozřejmě ne ten, kde je sýkorka, ale kde je plné krmítko, protože to bylo přece cílem. Na stromech nebylo jen jíní, jak jsem byl upozorněn, ale také sníh, protože okolní pole byla zasněžená. A nebylo to opravdu na Táborsku, ale na Pelhřimovsku, byť v podstatě na rozhraní... Holt jsem se probudil za Pelhřimovem a před Táborem a nevedl zápis, kudy jedeme. Jestli vysvětlení k fotkám zlepší kvalitu sdělení, pochybuju. Cvrkot u krmítka je zde na videu.
    Odpoledne jsem vyjel do Prahy. Samozřejmě jsem se virobojem zdržel natolik, že jsem pak spěchal. Nemohl jsem najít špunt do umyvadla, co chci vyměnit, tak jsem to nechal být. Po zamknutí jsem si uvědomil, že jsem nevytáhl flešku. Běžel jsem pro ni a cestou zpět jsem spatřil onen špunt a vedle něj... klíče od Barrandova!!! Polil mě mráz. Odjel bych bez nich. Je vidět, že zvyky jsou přece jen k něčemu. Vždycky si klíče po odjezdu dám to tašky a současně vyndám ty z cílového místa. Někdo by to označil jako obsesi, ale brání to tomu, abych je a) nechal v kapse, b) pak si vzal jiné oblečení), c) chodil s nimi tam, kde je nepotřebuju a třeba je ztratil.
Úterý. Ráno mrazivá sprcha. Poté, co jsem připravil všechno na instalaci potrubí a odpadu, přišel od člověka pět minut před plánovaným příjezdem mail s informací, že kvůli rodinným problémům nepřijede, jedině v pátek. To jsem už byl domluvený na setkání s dcerami ve čtvrtek, takže jsem nemohl odjet. Nakvašeně jsem reagoval – pochybuju, že se rodinné důvody v takovém rozsahu objeví tak náhle. Zkusil jsem oslovit zbývajícího kandidáta, ale ani neodpověděl. Nechápu, proč zrovna v Praze, kde je řemeslníků tři prdele, je takový problém nějakého sehnat, o spolehlivosti nemluvě.
    Uvedl jsem místnost do původního stavu a začal s jinými pracemi jako demontáž lišt od elektřiny a obložení dveří. Chtěl jsem to udělat až během přítomnosti instalatéra, ale sedět nečinně na prdeli se mi nechtělo. Zajel jsem koupit molitan, ale původně jsem mířil k očnímu. Můj pražský kontakt měl dovolenou a hodonínský je daleko. Začalo mě totiž bolet oko, tedy koutek. Napřed svědilo, pak mokvalo a najednou se rozbolelo. V lékárně mi řekli, že Opthalmoseptonex má dlouhodobý výpadek, v druhé mi prodali svůj, podobný, vyrobený tam. Kousek od té druhé byla poliklinika, i zašel jsem tam.
    Socialismus jak když vyšije. Nepříjemná sestra za okýnkem. To jdete až teď, ale nejste náš pacient atd. Vysvětlil jsem jí, že do Hodonína rozhodně nepojedu. Naštěstí to doktorka zaslechla, řekla, že tam mám nějaký červený ekzém a vzala mě. Hned, nebyl tam totiž nikdo. Konstatovala ječné zrno (moje první), napsala antibiotickou mast a bylo hotovo. Další socialismus je v balení léků. Jak ty kapky z lékárny, tak mast, se mají užívat jen několik dnů a trvanlivost je asi měsíc. Takže spotřebuju a max. 10 %, spíše míň, a zbytek vyhodím. Proč se nedělá menší balení, když to použité z principu nejde využít? A „ražená“ vyblitá houska k dršťkové u Anděla odpovídala tomu, co jsme jedli před rokem 1989.
    Na předvánočním setkání v Růžovce jsme se sešli tři. Ostuda ostudná, však jsem to kamarádům taky napsal. Po skončení jsem zamířil do Domečku na Kampě, kde kamarád PS se svými přáteli hráli a zpívali folklór. Po skončení před půlnocí jsem byl za půl hodinky v posteli. Zlatý Barrandov.
Středa. Volali mi, že kuchyňská minilinka v prosinci nedorazí, až v lednu. Tato výroba až na základě objednávky je sice hezká, ale snad má výrobce představu, kolik se toho prodá, a může mít pár kousků na skladě. Takto se chová jako párkař, který napichuje rohlík na trn až po objednání, takže akorát udělá díru, ale tepelně ho neupraví ani náhodou.
    Něco se děje. Počítač v Praze byl chráněný placeným virem AVG, kterému doběhla v září licence. Pracuje jen v základní antivirové funkci, což mi stačí. Tento den se antivir rozhodl přejít na free verzi a nainstaloval mi ji v podobě AVG Zen a AVG free. Proč dvakrát, nechápu. Spustil se test a jako první smazal program pro instalaci aktualizací – svůj vlastní. Jiného nic nenašel, po třech hodinách skenování (není divu, běžely oba programy). Musel jsem ručně program obnovit, už je to v pořádku (nadsázka).
    Nabízeli optimalizační program Tune Up na vyzkoušení. Že jenom na den(!), to nepsali. Zkusil jsem ho, našel skoro tisíc chyb, zejména v odkazech na neexistující položky. Řádové rozdíly ve výsledcích těchto programů jsou odrazující pro používání. Zkusil jsem ho nechat opravy udělat, resetoval, počítač fungoval stejně, tak jsem se vrátil k původnímu stavu. Udělal jsem dobře, návrat trval hodiny – oznámení o ukončení se totiž nezobrazilo.
    Večer jsem vyrazil do Jazz Docku, kde byl absolventský koncert jazzové konzervatoře. Minibigband J. Bartoše, kvintet téhož, vystoupení studentů zpěvu a představení nového amerického učitele. Na piano hrál St. Mácha, ex Balzar trio, excelentní lyrik klavíru. Znamenitý zážitek. Trochu mě mrzelo, že zpěv byl pouze anglický, ačkoli řada standardů je výtečně otextována našimi předními básníky a textaři. Pak se těžko hledá vlastní vklad interpreta.
Čtvrtek. Od rána jsem pokračoval na obložení dveří. Koženku jsem třikrát vyměřil, ale stejně se na dvou metrech o centimetr liší. Ukázalo se, že červík k odmontování kliky je nepřístupný kvůli vysouvací tyči rozvorového zamykání. Jenže to bych musel sundat nalepený polystyren, protože tyč se dá odmontovat jedině po sundání celého zámku, nebo se dá vyosit, pokud bych strhal polystyren. To se mi nechce, až to bude potřeba, při nějaké závadě, udělám to, protože nebude zbytí. Teď je.
    Odpověděl mi dodavatel zámku, že ještě mají několik klíčů, ale nedělají výbrus, ten že mi klíč udělá. Žasl jsem – nemám od zámku doklad, kartu, nic, a oni mi mír nyx, dýr nix, dají polotovar a kdekdo mi ho udělá! Napsal jsem domluvenému instalatérovi, kdy v pátek přijde.
    Odpoledne jsem vyjel do centra na narozeninový sraz s dcerami. Chodíme do čokoládovny u Betlémského náměstí. Předali jsme si dárky, já jsem mj. obdržel pravou italskou grappu a spokojeně jsem konstatoval, že ta moje vykazuje navýsost mnoho shodných chuťových parametrů. Letos ji dám do Mikulčic a uvidím, jak uspěje. Akorát musím ještě vyzkoušet naředění na 40 %, přece jen moravských 50,5 % se ne ke všemu hodí.
Pátek a víkend. Ráno jsem vstal dřív, kdyby se náhodou instalatér ozval. Neozval se, tak jsem před osmou vypadl na vlak. V tramvaji pípl mobil s mailem, že pána postihla viróza. Ať mi nikdo neříká nic o tom, jak snadno se sežene přes nejrůznější webové servery řemeslník. Prdlačky!
    Napadlo mě podívat se, jestli někdo nejede do Kyjova přes Blablacar. Zjistil jsem, že původně přátelská aplikace pro neformální spolujízdu se po převzetí změnila v něco jako České dráhy či Žluté autobusy. Platí se předem, jinak se nedostane na kontakt s řidičem, příliš mnoho jich má v popisce „nečekám, nezajíždím mimo“ atd. Ceny stouply natolik, že pro majitele Inkarty jsou na hraně či horší.
    Našel jsem spoj do Brna za stovku, odjížděl za čtvrt hodiny. Neměl jsem čas se přihlašovat, zapomněl jsem navíc s ohledem na asi tři jízdy za pět roků heslo. Napsal jsem dotyčnému a chtěl poslat telefon, ať se domluvíme. Nejde to – systém čísla skryje, i kdy jsem ho napsal jako „6 0 2 4 5 6 7 8 9“. Leč se slovním vyjádřením nepočítal a my jsme se mohli domluvit. Pán pro mě zajel a v Brně mě hodil na tramvaj. Pohled z tramvaje na „Oko“ ukázal slabost řady architektonických návrhů – zaprášená okna ukazují, že architekti často nepřemýšlejí.
    Zjistil jsem, že vydám měsíčně přes 800 set za noviny, prakticky stejně jako za mobil. Uvědomil jsem si, že je to jednak dost, ale hlavně že za ty peníze nedostanu ani náhodou adekvátní plnění. Takže budu kupovat nadále LN a MfD, ale jen jedny.
    Sýkorky během mé nepřítomnosti vyšpiónily, že zásoba slunečnicových semínek je v pytlíku na římse okna od WC, vyzobaly do něj díru a půlku vyzobaly. Musel jsem zásobu schovat. Boj s myšmi je úspěšný. Měkkou polštářkovou návnadu žerou jak zjednané a z osmi míst, kam ji kladu, už jsou dvě opuštěná a dvě málo navštěvovaná. Jedno opuštěné je hned u domu, což je dobré.
    Odpoledne jsem se vydal do Brna, na firemní večírek vydavatelství Jan Melvil. Předtím jsem na Zelném trhu dal dva svařáky, jeden růžový, jeden mandloňový. Na pódiu kapelka, kytara, perkuse a zpěvačka – výborná. Její podání Nohavicovy písničky bylo úchvatné. Po ní přišel žonglér, takový ten nejapa, který moc neumí. Ovšem to, co předvedl, budilo úžas. Večírek se vydařil, grappa chutnala, známí z Bzence mě vzali zpět.
    V neděli jsem pospával vydatně. Pokoušel jsem se pak vyřešit nenásilně vir, který napadl explorer.exe. Doporučovaný WinThruster si „zadarmo“ představuje zajímavě – nabídka a skutečnost. Následovala rychlá jízda do Kyjova pro noviny a zpět, navlečení se do kroje a pozdní příjezd k OÚ na vánoční zpívání. Po něm jsme ještě poseděli na obci a utrpěli mnohá veselenství, o nichž mluviti nelze, neb by se FP urazil.
Bezpečí (Meditorial), 19. 12.

V reportáži o projektu lanovky v Ostravě se redaktorská pipka invenčně zeptala, jestli je lanovka bezpečná. Asi si myslela, že ve městě platí jiné fyzikální zákony.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání