Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Je to komické – nějaká vlastnost, kterou zpočátku na tom druhém obdivuješ, se časem stane tou nejnesnesitelnější.
A. Myrer – Poslední Yankee z Bostonu

Ohlédnutí (A týden uplynul), 12. 12.

* Jeden český právník obhájil v Cambridgi diplomku na téma (výrazně) různé rozhodování soudů v různých místech ČR – jinak řečeno jiný soud, jiný trest. * Hradní ceremoniář Forejt mi byl vysoce nesympatický, nicméně pro způsob jeho likvidace pochopení nemám: to, co dělal, dělal doma, a nic neporušoval – a pro Hlídacíhopsa.org už vůbec ne. * Podle reportérů CNN má Praha páté nejhezčí trhy na světě – ovšem odůvodnění je chaboučké: „návštěvníci si mohou dát klobásu, odpoledne ji spláchnout plzní a pak se poflakovat, dokud se nerozsvítí vánoční strom“. * Babská rada: když do krbu nasypete vlhkou kávovou sedlinu, nebude se z něj prášit – zejména, pokud nebudete topit... * Zeman v rozhovoru pro MfD obhajoval Forejta tak, že mu ani nevadilo, že podal výpověď až dva dny poté, co mu Mynář zapečetil kancelář. * Je nutné, aby ÚS řešil stížnost slepce, který má MHD zdarma, a přesto dostal pokutu a poslali na něj exekutora? – opravdu stačí, že ÚS mu dal zapravdu a sígrové, co to způsobili, jsou z obliga? *
Prokletý virus (Editorial), /archiv/16/img/12-.
/archiv/16/img/12-.
Pondělí. Vysvětlila se závada na GD s posunutým obsahem. Na vině byl dlouhý titulek jednoho článku, který se nevešel do pravého slupce a ten se mu přizpůsobil. Na to bych nepřišel... soustředil jsem se na část vlevo. Za 18 let existence GD se to stalo poprvé. Předpoklad programátora byl tedy v podstatě racionální, ale jednou se ucho utrhlo.
    Jako programátor jsem měl právě z takových okrajových jevů obavy, viz „v praxi je vysoce nepravděpodobné, že dvěma různým datům odpovídá stejný hash“. Vysoce nepravděpodobné je pořád ještě možné, pro moje chápání pravděpodobnosti tedy reálné. Příklad na GD to potvrdil. Možná zbytečně (a pracně) jsem ten problém při zpracování obřích objemů dat řešil (a vyřešil). Ale dělalo mi to radost...
Úterý. Ráno cesta do Prahy. Ozvali se mi v pondělí večer s kuchyňskou minilinkou, že ji dovedou ve středu dopoledne. Bylo proto rozumné dorazit o den dřív a dodělat sprchový box, aby tam bylo k hnutí. Kamarád mě vyzvedl po desáté, tradičně jsem měl tašku plnou těžkých věcí a k tomu reprobedničky. Původní záměr se cestou změnil: jeli jsme jinak, takže bedny zůstaly v autě, ale hlavně mi volali, že linku nedovezou, protože je poškozená. Ani dodání aspoň nepoškozeného dílu jsem nevyškemral. Dodají to až po Vánocích, co nadělám.
    Tak jsem aspoň zajel do stavebnin pro pórobetonové tvárnice, jimiž musím podložit box. Nemáme, pravil muž, jenom ytong. To není pórobeton? divím se. Ne, jaký rozměr? Jaký máte, pravím nejistě. 60x25, odtuší. A jak silné, vyzvídám. No 25, praví. Tolik? žasnu, přece se dělají i tenké. Zmatení jazyků převeliké. Já jsem tvárnice bral naplocho, jako podložku, on na výšku, jako pro zdění. Už jsem ani nedivil, že má silné i 7,5 cm, které jsem nikde neviděl, jenom šestky a pak desítky. Věž příbramského kostela.
    Vzal jsem dvě, rozřezáním vzniknou čtyři, které potřebuju. Provázek ani pásku neměl, to už vím, tak jsem si ho koupil. Tvárnice svázal, prohnul se při zvedání a odešel na tramvaj. Po 20 metrech se provázek přetrhl, přesněji přeřízl o ostré hrany, a tvárnice žuchly na zem. Převázal jsem je na čtyřikrát přeloženým špagátem a už vydržely. Donesl jsem je v pořádku, přefiknul renovátorem, vodováhou vyměřil rovinu, nastavil šrouby, posadil vaničku – paráda.
Středa. Dopoledne jsem zajel pro knížky objednané k Vánocům, ale vyměnit špunt do umyvadla, který jsem v úterý špatně koupil, jsem už nestihl. Nikdy ho nekoupím napoprvé správně, ani když jsem si ho tentokrát zbaběle změřil. Jenže je kónický... Na Barrandově jsem ještě stačil odlehčit smontovanému boxu a vyznačit polohu podkladových tvárnic, abych je pak mohl přilepit.
    Před polednem se objevil kamarád, vyložil jsem bedýnky, naložil sebe a vyjeli jsme. Dálnice byla až překvapivě prázdná, jako kdyby se nikomu nechtělo jet. Ještě za světla jsme dorazili do M. Příští týden musím zase do Prahy, instalatér by měl udělat vodu a odpad. Dřez si holt připojím sám.
    V příloze HN jsem našel pěkný inzerát na oděvy z pravé kožešiny. V době nevraživého ideologického tažení proti zabíjení chovných zvířat si to někdo troufl a pěkně argumentoval: jde o přírodní, biologicky rozložitelný materiál s životností desítek let, s mizivým ekologickým dopadem. Ideální alternativa pro ekologicky smýšlející zákazníky...
Čtvrtek. Na počítači se objevil trojský kůň NsCpuCNMiner32.exe, který nějak využívá počítač v souvislosti s měnou bitcoin. Na našich webech o tom není nic. Žere 50-100 % výkonu. Pustil jsem MS Security Essentials antivir v naději, že si poradí. Po třech hodinách našel asi 10 hrozeb, proč je propustil, nechápu, všechny jsem nechal dát pryč a pro sichr zkontroloval. Výše uvedený však neodhalil, tak jsem ho smazal z disku přímo. Už se neobjevil, na rozdíl od těch, co antivir našel a údajně odstranil – jeden z nich, Rundas, se objevuje pravidelně znovu a znovu. Odkud, nevím, ale na disku jsou soubory s názvy typu gXXXX.*. Stačilo je smazat a byl klid. Do nového objevení... Strávil jsem tím většinu dne.
    Další nepříjemností bylo, že domluvený instalatér na výzvy nereagoval, až na iksté vyzvánění to vzal s tím, že toho má moc a až v lednu. Nechápu tuto nesolidnost, kdybych se neozval, nechal by mě jet zbytečně do Prahy. Čekat do ledna se mi nechce, už bych měl všechno rád za sebou.
    Večer jsem proto rád zajel do Veselí na koncert jihoafrického kytaristy Geralda Clarka. Bál jsem se poněkud ujetého svérázného hraní, ale pak jsem si vzpomněl, že už jsem ho slyšel v UH s Décziho synem Vajcem. Doprovázeli ho dva čeští muzikanti a byl to pěkný blues rockový večer korunovaný přídavkem toho nejbluesovatějšího mainstreamového blues.
Pátek. S virem se vše opakovalo. Antivirus sice virus Rundas najde, odstraní, vyzve k restartu, najde, odstraní, vyzve k restartu... Soudruzi z MS udělali někde chybu. Na našem webu o něm není nic, zahraniční doporučují příšerně složité manuální odstranění nebo Spyhunter, Reimage a další. Najdou každý stovky virů a závad, jenže velká část se liší, ale hlavně – mezi nebezpečné patří vždycky také konkurenti. Placená verze, která jedině Rundas odstraní, stojí 1000-2000 ročně. Jenže kde je záruka? Navíc první dva jsem nainstaloval, odinstaloval, ale běží pořád! Musel jsem je smazat ručně.
    Počítač je pomalý, někde se zjevně něco usídlilo (Chrome napadl nějaký Trotux, zloděj vyhledávačů, vzápětí Amisites, který mění nastavení...). Ve Správci úloh mají všechny procesy původně spravované systémem označení access denied a nehnete s nimi. Stahuju jen filmy, písničky a dokumenty. Mám firemní antivirus. Kurva, proč to nemůže fungovat? Něco dokonce Microsoft SE vypíná a on to nepozná!!! Prý se pašují do licenčních ujednání nabídky instalací dalších programů, tak abych to snad začal číst.
    Nainstaloval jsem Avast free, protože umí skenovat ještě před bootováním; něco našel, ale Rundase nikoli. Výsledkem celodenní práce je solidní: prohlížeče jsou čisté, opakované se objevování malvarových souborů výše uvedeného typu jsem vyřešil pomocí Plánovače úloh, který pravidelně spouští jednoduchý dosový příkaz del c:\Windows\Temp\g????.*. Počítač však v pořádku není, IE po zadání linku oznámí, že chce něco stahovat, a ať dám jakoukoli volbu, nedostanu se nikam: otevřít to nejde, stáhnout ano, ale k ničemu to není a storno akci zruší. Z mobilu nestáhnu označené fotky, kurzor se neaktivuje na přetažení, některé aplikace neopalikují... Holt smazat infikovaný soubor není vždycky to pravé.
    Večer jsem se vydal na zkoušku sboru před vánočním koledovým vystoupením, která se netradičně odehrála v podobě improvizovaného vystoupení na předvánočním mecheche obecního zastupitelstva. Přinesl jsem ochutnat svou první grappu, udělanou z 99 % podle tradičního italského receptu. Ono jedno procento spočívalo v přidání asi litru dvou vody s cukrem, protože jsem měl obavu, aby se matolina s minimem cukru a vody vůbec rozkvasila. Je to fakt něco jiného než vínovice, vůní i bohatou chutí.
    Ozval se mi jeden instalatér, ten nejdražší, že v úterý má čas práci udělat. To rozhodlo, úspora pět tisíc má menší váhu než to mít konečně hotové.
    V sobotu po ránu přijela DD a pokračovali jsme na autobus, který z návsi odjel do valtického salonu vín. Byl sice už notně prořídlý, ale přesto se ještě našlo dost vzorků k ochutnání. Akorát to vyšlo na ty dvě vyhrazené hodiny. Po krátkém obědě jsme ještě zaskočili na chvíli za kamarádem MŠ do sklepa, koupil jsem tradiční půllitrovku chorváta, který už dochází, a jeli jsme zpět.
    Na gruntu jsme ještě přemýšleli, jestli zajdeme večer k Bohouškovi na koncert jakého alternativního umělce, ale to, co DD vyloudila z mobilu, mě odradilo. Takže jsme zůstali doma, pustili si znamenitý film Zlodějka knih, americký, ale velice dobře atmosféru nástupu nacismu zachycují. Jen poněkud rušilo, že mladá hrdinka se učila angličtinu, nikoli němčinu... Americký divák by zřejmě německá slova, která stejně měla jen ilustrativní význam, nepochopil. Škoda. Noviny a plakáty byly naštěstí v němčině.
    Předpověď počasí nevyšla ani v neděli a prádlo pověšené v sobotu ráno bylo pořád mokré. DD po obědě odjela, já jsem natankoval vzorky na košt pálenek v Mikulčicích, kde jsem ještě nesoutěžil, a dělal něco na zahradě. Návnada pro myši přestala ubývat, většina je i po týdnu netknutá. Aspoň nějaké vítězství jsem zaznamenal.
    Fotky: zdařilá nástavba na sklepu ve Valticích, socha Piety(?) v milotické zámecké zdi, západ Slunce nad Miloticemi, vrabci a sýkorky narvaní v krmítku, Clarkovo trio ve veselském Kafé v kině, zasněžené a ojínělé stromy na hranici Pelhřimovska a Táborska.
Početí Nobela (Meditorial), 12. 12.

Ani V. Moravec se nevyhnul hrubé a hloupé dezinterpretaci, když Zemanův bonmot o navržení Babiše na Nobelovu cenu podal jako zaručenou událost. Zeman řekl (volně citováno): „Kdysi jsem prohlásil, že pokud Babiš dosáhne vyrovnaného rozpočtu, navrhnu ho na Nobelovu cenu za ekonomii. Zatím to vypadá tak, abych pomalu hledal adresu na nobelovský výbor.“ Novinařina je ve větší prdeli a hloub, než se zdálo.
    Nárůst porodů císařským řezem se podle rakouských lékařů už projevuje v tom, že ženám s úzkou pánví se také rodí větší děti – původní přírodní výběr neumožňující jim rodit vůbec se přizpůsobil. To ovšem neznamená, že si bude redaktor článku plést porod a početí. Velikost hlavičky plodu opravdu není při početí důležitá...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání