Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Aby člověk uměl dobře vyhledávat, musí toho hodně vědět. A hodně ví ten, kdo si pamatuje. Paměť tvoří základ myšlení.
M. Spitzer, německý psychiatr a spisovatel

Ohlédnutí (A týden uplynul), 28. 11.

* Uživatelsky nejhorší web má snad Leo Expres – ani obsahově neoslní: pokud se vám podaří přestoupit v Olomouci, jste ze Starého Města u Uh. Hradiště ve Vídni ani ne za půldruhé hodiny! * V parlamentu je návrh jednoho poslance pro zákaz kouření ve věznicích s výjimkou vnějších prostor – pěkné, ale nereálné a drsné. * Po 17 letech příprav se hroutí povinná maturita z matematiky výjimkami a odkládáním – nezapomínejme, že takto opravdu je nebude mít kdo učit. * Společnost Mall okázale dodala první zásilku pomocí dronu – praxe však je a bude kvůli oprávněně neprostřelitelným zákonům v nedohlednu. * Zavedení EET kvůli Babišově požadavku na výjimky vyvolalo požadavky na její odložení – asi by to bylo lepší. * Neuvěřitelná příhoda se stala v Rakovníku před 14 dny, kdy se pietního aktu před památníkem RAF zúčastnil muž v uniformě SS, aniž by se nad tím kdo z vojáků a policie pozastavil. * Babská rada: slupky z mandarinek nasypat do WC jako deodorant, dokud nenasáknout, nedají se spláchnout. *
Zařizování (Editorial), 28. 11.

Pondělí. První den blížícího se pěkného počasí. Jen ten vítr to kazil, asi si pořídím větrnou elektrárnu. Jen aby mi neuletěla. Udělal jsem si výlet do Hodonína, prozkoumal jsem dřezové baterie do Prahy. Kupování po webech musím omezit, kvůli problémům s dodáním. Výhodnější je pro mě osobní odběr v Praze.
    Zapomněl jsem se zmínit o zajímavém filmu Císař na ČT2, o konci války v Japonsku, z roku 2012. Historie mě ve filmu moc nebaví, častá popisnost nebo naopak nepatřičné osvěžování mě odrazuje. Výjimky potvrzují pravidlo a toto je další případ. Šlo o to, jak v Japonsku po válce pokračovat. Japonská mentalita je pro Američany španělskou vesnicí a jejich praktiky prosazení odpovědnosti a práva by mohly narazit a vyvolat těžko zvládnutelné nepokoje. Vláda nebyla použitelná pro podíl na válce a u císaře nebylo jasno.
    Generál McArtur dostal deset dní na vyřešení, které samozřejmě delegoval na podřízeného. Ten zjistil, že se u císaře nedá prokázat podíl na započetí války a jeho odstavení nepřichází v úvahu. Nemožnost kvůli složitým ceremoniálním zákazům získat audienci u císaře vedla k nápadu pozvat ho na soukromou návštěvu. Pokus instruovat humpoláckého McArtura, jak se má chovat, byl zjevně odsouzený k neúspěchu.
    Však taky porušil, co se dalo – díval se císaři do očí, podal mu ruku atd. Jenže císař reagoval překvapivě: označil se za zodpovědného za válku a žádal potrestání. A generál kontroval znamenitě. Nic si nevynucoval, ale požádal císaře o pomoc při stabilizaci poválečné situace, což znamenalo ho nechat u moci. Zachoval tak jeho i svou tvář.
Úterý. Ráno mě TL vzal autem do Prahy, tedy spíše do Pardubic. Tím jsem se vyhnul depresivnímu čekání, jestli mi v Brně vlak ujede, nebo ne. Odjel jsem na Barrandov, obložil část dveří polystyrenem kvůli hluku z chodby a vydal se na setkání s kamarády. Bylo výjimečné, neb se ohlásilo sedm lidí, protože JV měl přinést znamenitou hruškovici z Vysočiny. Nakonec jich přišlo jen pět, ale i tak to byl sukces.
    Cestou do Růžovky mě kontroloval revizor. Měl jsem Opencard i Lítačku, ale neaktivovanou. První se mu nehlásila už, druhá ještě. Byl však uznalý a nechal mě bez postihu. U Anděla jsem si šel OC zkontrolovat, ale čtečka nic. Na displeji jen poskakoval jakýsi obrázek. Marně jsem hledal zelenou čtečku pro L. Strčil jsem ji do stojanu OC a hle: nabila se a všechno bylo v pořádku. Proč nemá L svůj stojan nebo proč aspoň není přelepený, nechápu.
    Večer jsem s nevolí hleděl na fakturu za telefon, byla o dvě stovky vyšší. Ukázalo se, že volání na firemní hotlajny začínající osmičkou nepatří do free tarifu. Jsem zase chytřejší.
Středa. Od rána jsem čekal na dodávku sprchovacího boxu. Pokračoval jsem v oblepování dveří polystyrenem, a když mi došlo lepidlo ve spreji, stihl jsem zajít do drogerie pro další. Lepidla je dnes kšeft, ceny se rovnají večeři ve slušném podniku. Bohužel většinou jde o balení zbytečně velké. V mém případě pro lepení polystyrenu byl půldruhakilový kýbl asi za 150 korun, což bylo asi nejlevnější, akorát se mi příčilo kupovat něco, čeho je asi 100x víc, než potřebuju. Nakonec jsem našel tubu Chemoprenu, který sice polystyren naleptává, ale když se natře jen jedna strana a nechá pořádně zaschnout, drží dobře.
    Pak přijel dostavník s boxem, balíky neporušené, takže zjevně obsah OK. Vybalil jsem všechno, abych zjistil stav a našel návod na montáž. Ten je graficky odbytý a často není patrné, jak ten který díl přišroubovat. Čeká mně makačka, protože na montáž se mi žádný hodinový manžel nenabídl a výrobce montážníky trestuhodně nemá.
    Pak jsem jel na Jarov pro recepty na léky, odtud do Libně pro boiler, cestou zpět jsem vystoupil u smíchovského nádraží, kde jsem měl sraz se starší dcerou, a pokračoval na Barrandov. Boiler byl těžký, ale přestupy mezi tramvajemi byly krátké. Už mi chybí jen dřez a minilinka. Večer jsem začal montovat box, ale skončil jsem na nemožnosti zašroubovat samořezné šrouby do rámu. Centimetr zajely, dál ani ťuk. Protáčel se mi šroubovák. Pěkně to začíná...
Čtvrtek. Ráno jsem jel na odběry, poblíž byla šroubkárna, tam jsem koupil jiné šroubky o půl mm tenčí. Pak mě napadlo koupit nový šroubovák přesně na ně. Po návratu jsem to zkusil s tenčími, šlo to. Ztuha, ale šlo. Troufl jsem si na ty originální, byla to makačka, ale dostal jsem je tam. Doufám, že to materiál vydrží. Dotaz na servis výrobce – odpověď typu „postupujte podle návodu a určitě to půjde“ k ničemu. Jsem zvědavý, co mě ještě čeká.
    Před polednem jsem tak tak stihl vlak do Brna. Čtu si noviny a hle: někdo tam konstatoval, že Krnáčová si honí triko, jak je L levná, akorát že neuvádí a nezapočítává platformu z OC, kterou nestydatě využívá. Pak je samozřejmě L levná až Bůh brání.
    Z Brna mě svezl kamarád. Při čekání jsem zašel na Zelný trh dát si svařák. První změna – skokový nárůst cen a velká diferenciace. Obyčejný svařák a grog sice i za 30, ale častěji za 40 a s vylepšeními za 50. Pořád levnější a hlavně pestřejší než v Praze. Dal jsem si růžový svařák – mana nebeská! Oželel jsem další skvost, svařené bílé s brandy, protože mě v Kyjově čekalo auto a nechtěl jsem riskovat.
    S nevolí jsem četl v mailu další výzvu k zaplacení zálohy v Kralupech. Od srpna tam nejsem a RWE ani po přejmenování na innogy není schopno převod odběru udělat. Je-li mezi čtenáři GD právník, jak to je s vyžadováním placení zálohy za službu/odběr, kterou prokazatelně nevyužívám?
Pátek a víkend. Na trhu jsem zahlédl prodejce z Polska, který nabízel Nescafé za 50. Kávu zas tak moc nevyznávám, tak jsem ji nechal být. Vedle měl máslo za 25, trvanlivost do ledna 2017. Bylo polské a mělo 76 % tuku. Jedno jsem ze zvědavosti koupil. Zajímalo mě, jak se může vyplatit snížit obsah tuku o tak málo. Poloviční máslo se 40 % – budiž, ačkoli u nás se prodává za cenu prakticky stejnou jako plnohodnotné.
    Navečer jsem se odebral na zkoušku sboru, první po týdnech, abych zjistil repertoár a možnosti nachlazený zpívat. Cestou jsem se zastavil u L´s a dal si něco znamenitého vaječného, zbytek z hodů. Pořešili jsme nějaké věcné záležitosti a pokračoval jsem do hospody. Vzal jsem s sebou mirabelkovici od jednoho ostravského bratrance DD na ochutnání a posouzení.
    Narazil jsem na nabroušeného (nasraného) hospodského, který to nelibě nesl. Přitom je tam zvykem ochutnávat, běžně donesou i skleničky, protože vědí, že se lidi stejně rozpijí. Jenže poslední dobou hospodský nemá záskok a musí obsluhovat sám a zjevně to těžce nese. Došedší další člen přinesl hned dva půllitříky kořalky, ale tu už jsme si vzali do zkušebny.
    V sobotu se udělalo konečně pěkně, tak jsem dělal na zahradě, vozil shrabané větve a listí a poklízel. Je třeba vyrazit po poledni a být tam tak do dvou, opak už se okno počasí zavře. Večer jsem vyrazil do Žeravic na ochotnické divadlo. Obecní úřad byl tmavý, nikde ani noha, a na dveřích cedule „Pro nemoc se nehraje“. Hm, taky to mohli dát vědět.
    Na Youtube jsem našel testy prostorového zvuku. Netušil jsem, že tento server poskytuje jen stereofonní zvuk, už to vím. Pak ovšem nechápu smysl těch testů... Ukázalo se, že druh kódování poskytuje extrémní rozdíly v prostorovém dojmu, od až lživých či zmatených prostorových efektů až po neuvěřitelné. Z nich nejvíce vyniká Dolby Atmos, který všechny strčí do kapsy. Nejzásadnějším zjištěním ovšem bylo, že mi nehraje subwoofer. Protože mám volbu zahrnující i přední basy, nevšiml jsem toho. I proto, že jsem ho utlumil, aby nedrnčela okna.
Čéééééééskáááááá hymna (Meditorial), 28. 11.

Čtvrteční Nova ukázala cestu dalšího rozvoje češtiny. „Fanoušci přijeli dobít Letnou“ mě tak rozrušilo, že nevím, jestli ji dobili, nebo dobyli.
    Tentýž den večer na ČT24 byla ukázka z vyznamenávání 28. října na Pražském hradě. Žasl jsem, jak tam jakýsi školený sbor pěl státní hymnu: „... v sadě skví se jara kvěéěéěéěéěéěéěét, zemský ráj to napohléééééééééééééd...“. Děs naprostý!
    A ještě čtvrtek a na ČT24 beseda s V. Klausem. Ukázka neschopnosti interpretovat. Mluvilo se mj. o Trumpovi a jeden divák konstatoval zásadní změnu Klausových názorů. Ten na jaře řekl, že Trump není jeho šálek čaje, a na podzim jeho zvolení uvítal. Jenže nebýt šálkem čaje není v žádném případě kategorický odpor – country není mým šálkem čajem, ale z hospody či lidové veselice kvůli tomu neodcházím. Uvítat volbu při výběru jednoho ze dvou kandidátů není změna názoru.
    A přišel pátek a tiskovka s ministrem Dienstbierem. Mluvil o domácím násilí a o tom, že se jeho míra podceňuje. Uvádějí se desítky až stovky případů ročně, ale „realita je podle odhadu mezi 7500 a 20 000“. Inu, myslím, že je jedině dobře, když takto myslící člověk vládu opouští...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání