Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
V důsledku migrace ze zemí s odlišnými společenskými, kulturními a náboženskými zvyky se v Evropě postupně vytrácí koncept společnosti jako národa s vlastní mentalitou.
P. Pietraš, publicista

Ohlédnutí (A týden uplynul), 21. 11.

* Babiš nepodpořil žádost poslanců, aby poslanecká jídelna nemusela jet nově v režimu DPH – už tak žerou skoro zadarmo, a ještě by chtěli mlaskat. * Ve Švédsku, které velkoryse přijímalo migranty, jsou podle průzkumů dvě třetiny místních pro tvrdé omezení imigrace – jednostranná ochota nestačí. * Jánošík Snowden získal cenu PEN klubu za boj za svobodu slova – svět se zbláznil! * Proti zákonu o hanobení prezidenta nic nemám, pokud se bude týkat jen Zemana a jeho volebního období – problém je, že on se haní sám... * Ženy, které se odvolaly proti nemožnosti rodit doma, ve Štrasburku podruhé neuspěly – soud konstatoval, že neexistuje žádná shoda, jak a kde rodit. * Pétépáci skončili svou činnost, protože na činnost věkově už nemají (nejmladšímu je 85) – měli by si to pořádně ošetřit, aby jim Bobošíková organizaci neukradla. * Každý jedenáctý občan dal úplatek za veřejnou službu – to je na halasný boj s korupcí docela dost. * Nápad s evropskou armádou jde naštěstí k ledu... * Úspěch registračních pokladen v Chorvatsku v oficiálních číslech. *
Chorobný týden (Editorial), 21. 11.

Pondělí. Nachlazení mi nedalo spát a vstával jsem do zimy, 20 stupňů mi bylo málo. Letos je v modrém pokoji při topení jen 30% vlhkost, což je pod limit. Čím to je, nevím. Před polednem jsem se vydal do Hodonína pro plyn, protože u tamní pumpy jsem měl nárok na 10 litrů zadarmo. Vzal jsem si preventivně kanistr, protože hladové benzinové oko výhružně mrkalo. Zapomněl jsem, že teče, takže v Hodoníně jsem už byl z výparů celý omámený.Veronika ze svého pokoje.
    Mezitím jsem se však musel vrátit od hlavní silnice E55 za Ratíškovicemi, protože jsem si vzpomněl, že jsem nevypnul polévku. Nebyl to zbytečný návrat jako jindy: zcela přesně jsem věděl, že jsem nic nejedl. U domu mě přivítal typický smrad, v kuchyni nebylo vidět. Zapnul jsem digestoř a jel znovu pro plyn. Dosáhl jsem krásné spotřeby 8,5 l/100km (o čtyři litry míň než normálně), jenže... Po seřízení se plyn zapne, až se ohřeje sonda, takže část trasy ujedu na benzin. Kolik, to nevím, prostě co výjezd se studeným motorem, to pět kilometrů.
Úterý. Ráno jsem vstával v pět, protože jsem jel s kamarádem na otočku do Prahy. Mířil na Plzeň, takže tečoval Barrandov, což se mi hodilo k odvozu stolu. Sundal jsem mu nohy, takže nezabíral místo. Před Brnem jsme míjeli čerstvě odstavený náklaďák, u něhož se podle rádia nabouralo později několik aut. Jinak to šlo celkem bez problémů.
    V Praze jsem nainstaloval stůl, přesunul postel na plánované místo a zajel koupit k Andělovi nějaké šroubky a špachtli. Pak jsem si zašel na oběd a cestou z něj jsem narazil na zázrak v podobě Stavebnin. Potřebuju izolovat vstupní dveře a jet někam na periferii pro polystyren se mi moc nechtělo. Takto jsem to měl při ruce, takže úspěch. Pak už byl čas se vydat na místo srazu a jet zpátky na grunt.
    Opravená dálnice mě moc nenadchla. Jednak jsem myslel, že se celá rozšiřuje na tři pruhy – jinak mi nedává smysl rozšíření odstavného pruhu o tři čtvrtě metru. Třetí pruh prý bude potřeba až v roce 2040! Tak to nikomu nezávidím. Hlavně však nový povrch má daleko k hladkému, bez častých nerovností.
Středa. Nejhorší den choroby, odpoledne jsem proklimbal vsedě u televize, spotřeba alkoholu tento týden nulová. Ráno jsem zavezl auto do servisu na výměnu předních kotoučů a destiček. Hotové bylo až večer. Předtím občas svítily nejrůznější kontrolky, s výjimkou sjetých destiček. Po výměně svítí jen kontrolka varující před sjetými destičkami... Jak jsem se dočetl, u Alf nestačí opravit závadu, ale musí se záznam o ní v paměti vynulovat! Toho projektanta bych chtěl dostat do rukou.
    Počítače v autech nám byl čert dlužen, resp. jejich nasazení tímto způsobem, viz „pozor na možný led na silnici“ při teplotě pod čtyři stupně. Kolik je, vidím na displeji a ten debil nemusí protivně pípat. Ke všemu je blbý, protože led může být i při větší teplotě. Už jenom chybí, aby doporučoval, na jaký rychlostní stupeň jet, jak si nastavit sedadlo, jaká teplota v kabině je optimální... Popřípadě „už jste dlouho nezatáčel vlevo, volant je jednostranně namáhaný“. Samozřejmě vždycky s onou protivnou akustickou signalizací.
    V Magazínu MfD byl rozhovor s O. Brzobohatým, mj. o změně jména. Snažil se, marně. Prý toužil mít v příjmení taky Gregor, protože větev jeho matky by vymřela po přeslici. Jenže se ukázalo, že může mít jen jedno příjmení, tak vzal Gregora. Má to logiku? Větev rodovou opustí, aby tu „cizí“ zachránil? A co když nebude mít syna – kdo zachrání příjmení rodu Brzobohatý? Nevěřím mu ani slovo z argumentace, natož že by ho otec podpořil – možná tak řemenem přes prdel!
Čtvrtek. Od pondělka prší nebo mží, prádlo vyprané v pátek a nesebrané v sobotu se dále marně suší. Změnil jsem koncepci teplé vody na Barrandově. Ukázalo se totiž, že navýšení hodnoty jističe by stálo 5,5 tisíce! Jeden ampér navíc stojí 200 a samotná výměna 2000 (bez vyřízení přepisu a jen se základním materiálem a prací) nebo 3600 (komplet, bez ohledu na to, co se musí udělat a vyřídit). Musím přehodnotit ohřívání vody.
    Zdraví se zlepšilo, ale do sklepa jsem nešel, postáčím, až budu víc fit; stejně se musím poradit, neb se víno nečistí a nečistí. Smířil jsem se s tím, že toto umění si neosvojím. Když se všechno daří, svede to každý s jen základními pravidly. Když se nedaří, je potřeba pravý um v pravý čas, neboli zkušenosti. A já jsem jako mravenec. O nich se říká, že přes zimní spánek všechny zkušenosti zapomenou a na jaře začínají znovu. Já jsem na tom stejně.
    Odpoledne jsem zajel do Veselí nad Moravou, kde v sále ZUŠ vystupoval brněnský big band Cotatcha Orchestra. Věnuje se jednak vlastní tvorbě a jednak skladbám z produkce big bandu Thada Jonese a Mela Lewise. Tento orchestr, po smrti zakladatelů přejmenovaný na Vanguard Jazz orchestra, začal před 50 lety hrát v newyorském klubu Village Vanguard a po celou tu dobu tam každé pondělí hraje. Už vím, kam si zajdu, až budu v NYC. Koncert byl jedním slovem vynikající, trumpetová sekce je excelentní. A pro znalce: hraje s nimi legenda Vincenc Kummer na basu.
Pátek a víkend. Pomalu se zvyšovala denní teplota, dokonce vysvitlo Slunce a já jsem konečně dosušil prádlo. Dořešil jsem teplou a studenou vodu v bytečku a s ohledem na režim provozu jsem zvolil zásobníkový 30litrový s vynikajícími ztrátami, kterým napojím sprchu i dřez. Navíc ho koupím přímo v Praze, čímž se zbavím posílání a problémů s přítomností.
    Odpoledne jsem s JL zašel do sklepa poradit se, co s neposlušným vínem. Už jsem to asi psal: stejnou veltlínu máme tři. Jeden už ji prodává, druhému pořád čile kvasí a je krásně světlá, moje jen prská a je tmavá a neprokvašená. Podle rady ještě počkám, ale nejsem nijak nadšený.
    Večer patřil kulturnímu zážitku nad jiné znamenitému. V Kyjově hráli ochotníci z Divadelního spolku Kroměříž hru Veroničin pokoj od I. Lewina. V podstatě psychologické drama o následcích incestu. Zajímavá byla už scéna – uprostřed byl onen pokoj, diváci seděli kolem a herci při obcházení se jich prakticky dotýkali. Hra poměrně těžká, ale herci ji zvládli přes pár nejistot bravurně a intimita doteku diváků se scénou byla místy až nepříjemná. Závěrečnou vraždu jsem měl metr od sebe a byla tak autentická, že jsem si říkal, kolik herců ročně spotřebují.
    Sobotní déšť mě vyhnal z gruntu a odjel jsem po obědě do B. za DD do tepla. Skoro to vyšlo, akorát že větrala... Viděli jsme zajímavý film z produkce JAR (republika) zvaný nevím proč Krvavý písek (originál Zulu byl přiléhavější). Drsný film z Kapského města, plný násilí v málokdy podané podobě převážně nepřímých záběrů a režijního pojetí.
    V neděli jsme pospali skoro do poledne, unaveni sobotním sledováním tv, po snídani a obědě v závěsu jsem se vydal na cestu zpět a za tmy dorazil na grunt. Zatopil jsem a projel weby s hledáním hodinového manžela, neboť jsem přišel na to, že na sestavení sprchového boxu a postavením sádrokartonové příčky by se tato instituce hodila. Box jistě sestavím, ale za dobu třikrát delší a s počtem sakrů mnohařádově větším. Sazby jsou od 250 do 1000 Kč za hodinu, tedy značně diferencované. Zadal jsem poptávku a uvidím.
    OK z JARu (kapela) mi poslal fotku z Lucerny, kde měli tradiční listopadový koncert. Jak vidíte, mám tam svoje WC, takže si nemusím dělat starosti s tím barrandovským. Když jsem u Barrandova, výhled z tramvaje na pražský Semmering je kouzelný.
Průzkum (Meditorial), 21. 11.

Páteční jihomoravská mutace MfD se blýskla titulkem „Jste chudí a vázne řeč, říkají Rakušané“. Článek shrnuje průzkum tří set tázaných z moravsko rakouského pohraničí. Fakta? Tázaní nás berou jako „spíše“ jako chudšího souseda a konstatují neznalost jazyka. Brutálnější zjednodušení se jen tak nevymyslí.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání