Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
(Citát týdne)
Vysoká životní úroveň spočívá v tom, že vydáváme peníze, které ještě nemáme, za věci, které nepotřebujeme, abychom imponovali lidem, které nesnášíme.
O. Welles, režisér a herec

Ohlédnutí (A týden uplynul), 14. 11.

* Na Island přijede ročně šestkrát tolik turistů, než je tam obyvatel – a už je to prý znát. * Problematické bezpečnostní vesty ušité firmou vzešlou z řádného výběrového řízení nahradí přímý dovoz z USA – a jde to bez výběru. * Často se argumentuje při nezavedení něčeho tím, že na to nejsou občané připravení – jenže je to spíš tak, že nejsou připraveni zákonodárci. * Sobotka vyhodil ministra lidských práv a zdraví, takže ty, kde ani pánbu neuspěje – zbytečné Marksovou a Mládka si pragmaticky nechal. * To v USA se s nástupem nového prezidenta mění na čtyři tisíce úřednických postů – pěkný šrumec. *
První noc (Editorial), 14. 11.

Pondělí. Velká cesta do Prahy, na čtyři dny, začala dramaticky. Zaparkoval jsem u zastávky, jako vždycky, zamkl a otevřel kufr, abych vyndal tašku. Asi jsem se tam hrabal déle, než se autu líbilo. Začalo houkat. Nepochopil jsem dosud, jak alarm funguje a co smím a co ne. Alarm jsem vypnul, leč auto se odemklo a odmítalo se nechat zamknout. Pokaždé schovalo čudlíky, pak nespokojeně zapípalo, a čudlíky vyjely. Ani manuální zamknutí nepomohlo, dopadlo stejně.
    Měl jsem asi 10 minut na řešení a rozhodnutí. Nastartoval jsem a objel blok, aby auto zapomnělo na to příkoří. Nic. Mačkal jsem různá tlačítka různou dobu, zkoušel všechno, nic. Pořád jsem slyšel to protivné pípání. Už jsem se rozhodl, že odjedu zpátky na grunt, tam nechám auto odemknuté a pojedu busem na vlak. Ztratím aspoň hodinu. Doprčic!
    OK, poslední pokus a jedu. Zase jsem slyšel to protivné pípání, jenže se zesilovalo. Otočil jsem se a spatřil couvající popelářské auto. Couvací pípání bylo přesně to nespokojené, co vydává Alfa. Večer jsem to probíral s kamarádem VS vezoucím mě na Barrandov. Má Lancii, která vydává stejné protivné zvuky. Holt Fiat. Shodli jsme se na tom, že si to mají konstruktéři odpustit, aby každý prd oznamovali pípnutím. Řidiče to vyruší, a pokud je to v situaci time-critical manévru, je to nebezpečné.
    Mimochodem – mně Alfa hlásí, když je venku jeden stupeň nad nulou, že hrozí nebezpečí námraz. Jemu Lancia při třech stupních, přičemž auta jsou přibližně stejně stará.
    Výjimečně jsem stihl RegioJet v Brně – měl zpoždění. V Praze jsem vyčkal příjezdu dalšího kamaráda MM, který mě vyzvedl na Skalce, odjeli jsme do Turska, tam naložili to, co jsme tam před čtvrt rokem složili, a vyjeli na Barrandov. Zajímavé je, že nakládání trvalo asi tak dlouho jako v Kralupech, ale na Barrandově jsme byli hotovi sakum pakum. Šly na mě mrákoty při představě, že v tom bordelu budu spát, ale VS mi nabídl útulek, což jsem s díky přijal. Už kvůli sprše – z Prahy se vracím ve čtvrtek, a sprchu zatím nemám.
    Kdyby jenom sprcha. Byly vynikající uzené buřty, předávané v hospodě, která kvůli EET skončí, stejně jako druhá turská. Babiši díky. Víno bohatě vynahradilo a předčil 23letý guatemalský rum, a na závěr jsme si dali několik Bachových preludií fug v kostelní hlasitosti. To, že jsem zapomněl, že jsem VS vnutil svůj starý CD přehrávač z roku 1990 značky NAD, který se mi nehodil, ale který bez aktualizace firmwaru dodnes hraje všechna CD bez ohledu na formát a vznik, a který on zapojil a používá, mě potěšilo. Měl jsem občas výčitky, myslel jsem, že skončil u popelnic v Kralupech s tunerem Yamaha, protože jsem pro něj fakt neměl použití.
Úterý. VS šel ráno jako vždycky na procházku se psem, kterou jsem příjemně prospal. Před desátou jsem byl na Barrandově, nakoupil jsem náčiní a začal uklízet. Protože jsem nesehnal odpovídající garnýže, pověsil jsem záclony provizorně na provázek. Místnost je zevnitř obložena, myslel jsem, že je to polystyrén, protože to na poklep duní. Jenže hřebík tam jde ztuha, nikoli zatlačit prstem, a od vrtáku odpadává něco jako hobliny. A zavrtám tam spolehlivě vrut! Už se nikdy nezeptám nikoho v obchodě, zejména ženské. Samozřejmě nevěděla, co tam je, akorát ze mě dělala blba, že si vymýšlím. Další z 69 rozdílů!
    Zapomněl jsem na gruntu modul Wi-Fi přes USB, ale ukázalo se, že mobilní internet od Ufona pořád funguje a dokonce lze fakturovat po měsících. Roky jsem ho nepoužil, dokonce ani nevím, jak zjistit stav účtu. A oživil jsem televizi bez poplatku, protože se ukázalo, že když odizoluju konec koaxiálu v délce asi 20 cm a z drátu udělám dipól, tak to po vysunutí z okna funguje! Sice ne HD, ale vem to čert.
    Zametl jsem záchod od pavučin a prachu, sádrování si nechám na později. Na kachlíky napsal nějaký poeta své vyznání, to tam nechám. Pověsil jsem záclonu, přece jen se člověk občas potřebuje někde podrbat.  První noc - prý co se zdá, se splní. Nevím, co se mi zdálo, takže zase nic.
Středa. Ráno kontrola, sestra mě považovala za o 20 let mladšího. Tak nevím, co s tím – to už asi nevládnu. Pak jsem se zastavil u DrPr pro recepisy. Kdo se budete ženit či vdávat na Žižkově, máte šanci, že vás oddá, neb získal tuto kvalifikaci.
    Pak jsem zatoužil po hospodském obědě. Hospodami s hotovkami se Žižkov jen hemžil, tak jsem se těšil. Ušel jsem kus cesty a výsledek byl tristní – samé restaurace s jídly nad 150 bez přílohy: stejky, nadívaná, rolovaná a jiná prsa a podobně. Ani v těch třech hotovkách, co nabízely, to nebylo lepší. Samá cizokrajnota. Popojel jsem na druhý Žižkov, blíže centru, ale tam to bylo stejné. Nakonec jsem skončil v uzenářství u dršťkové a zadělávaných žaludcích s domácím knedlíkem!
    Večer jsme se sešli s PV v Růžovce a pokračovali do Vršovic do Kina Pilotů, kde promítali dokumentární film Normální autistický film od Miroslava Janka. Trvá skoro dvě hodiny a kromě nůžek by chtěl i vysvětlení. Uvědomil jsem si totiž, že autisty známe především jako děti. Rainman to nevytrhne. Je snad autismus léčitelný? Nebo je omezený na věk? Z tří hlavních hrdinů se jediný choval podle zvyklostí. Další byl zjevným exhibicionistou, třetí – dívka – působila až pozérsky. Všichni nakonec odešli bez jakéhokoli atypického či ochranného doprovodu.
    Nejzajímavější byly dvě vedlejší dětské, asi 10-12leté postavy. Hoch nedětsky, leč nápaditě rozebíral časovou osu života, až werichovsky dospěl k tomu, že jedině minulost přežívá a stává se budoucností. Dívka železně logicky pitvala absenci svého smyslu pro humor, Cimrman by měl radost.
Čtvrtek. Ráno plné vzruchu. Napřed se ukázalo, že domluva ohledně klíčů od sklepa, potřebných k výměně vodovodního potrubí z měděné trubičky průměru propisky, nebyla věcně nejlepší. Naštěstí se ty pravé klíče našly včas, takže jsem výjezd technika nemusel platit zbytečně. Akorát se ukázalo, že trubička mizí ve zdi, za kterou se nedostaneme – prý kolektor. S ohledem na to, že přívod vody vede šachtou, kde kromě odpadu jsou i stoupačky topení, se mi toto vysvětlení nejeví dostatečné. Zpřístupnit kolektor je prý práce na dny...
    Nakonec se ukázalo, že vada není v trubičce, ale v uzavíracím ventilu před vodoměrem, takže mám šanci, že mi družstvo něco proplatí, protože nešlo o můj problém. Netušil jsem, že piditrubička má takový průtok, nicméně voda už teče naplno. Úpravy v místnosti tak nabyly na realitě, akorát ceny jsou nebeské. Chtít 860 za metr vodovodu vedeného nikoli ve zdi, ale u podlahy, mi přijde příliš, protože metr plastu je asi jen 60 Kč.
    Ozvali se mi z RWE a vysvětlili požadavek na dlužnou částku. To byste se posrali. Někdy na jaře jsem měl přeplatek 120 Kč, který jsem chtěl umořit zálohami. Tuto částku mi odečetli (a vykázali!) od zálohy 400 Kč na říjen, kterou jsem neplatil, protože od srpna proud neberu. Proto jsem dlužil 280 ká. Přestože tři měsíce od RWE proud neberu, musím dlužnou zálohu za neodebraný proud zaplatit, aby mi RWE milostivě vrátilo zálohových 3x 400 korun. Takto vypadá, milí občané, v praxi náš život s dodavateli.
    Pak jsem odjel na kontrolu, tlak mám jako rentiér, takže spokojenost. U doktora jsem byl dřív, takže jsem měl šanci stihnout vlak, který měl navíc zpoždění. Jenže jsem si mailoval s DD a zapomněl včas vystoupit, takže jsem to nestihl. Naštěstí zpoždění dalšího vlaku do Brna bylo jen čtyři minuty, přestup jsem tudíž zvládl.
Pátek a víkend. Velebené IT a počítače už mi fakt pijí krev! V noci se aktualizoval W7 a resetoval se. Proč to dělá, když to neumí? Proč resetuje, když si neví rady s běžící konfigurací? Proč celou noc běží počítač s oznámením, že v USB (kde byla fleška, ale nebyla na seznamu bootovacích médií a nota bene restartování s fleškou normálně funguje) není médium s OS? Po resetu se word chová tak, že kliknutí na soubor spustí jeho instanci, leč soubor se neotevře! Musím soubor otevřít ručně.
    Při vědomí toho, že se dnes software pronajímá, což je k vzteku, protože platíte sice málo, ale za všechno a pořád, což je sprosté vydírání a krádež, je současný vývoj IT k vzteku. Vzdávám to. Nehodlám pátrat po příčině ani náhodou, prostě budu microsoftský software krást. Firmu to nepoloží a já budu mít aspoň nějaké zadostiučinění za způsobenou psychickou újmu.
    Varování před Mbankou. Hlasový automat má velice úzké nastavení intervalů pro zadávání čísel – příliš brzké ignoruje, příliš pozdní přeruší upozorněním, že nic neděláte. Na pátý pokus se mi povedlo zadat nové heslo, ačkoli podle displeje jsem zadával údaje správně. Jenže IB to heslo stejně odmítlo a byl jsem zase v prdeli.
    Záměr jet do Brna na martinská vína zhatilo přezouvání auta a chybějící čtyři šrouby po vyhození těch bezpečnostních. Se čtyřmi místo pěti jsem zajel na vrakoviště do Vracova, pak odvezl zásoby do sklepa na sobotu, a než se to vyřídilo, nemělo smysl do Brna jet. Tak jsem se domluvil s Olinem a na kole jsem se vydal v té zimě za ním do sklepa. Pokoštovali jsme, co měl a za dvě hodinky jsem už jel zpátky. Večer jsme se sešli na zkoušce sboru jen v pěti, takže z ní nebylo nic.
    V sobotu byla v obci akce Martinské Šidleny. DD měla přijet až večer a mně se nechtělo v té zimě chodit po sklepích a popíjet, protože by to mohlo špatně dopadnout. Byla taková zima, že svařák mi po 50 metrech vychladl. Úmysl otevřít sklep a prodávat jen kořalku byl tedy logický, i když nedomyšlený. Mohl jsem klidně začít až po jedné, protože do té doby se nikdo nezastavil. Přes třicet otevřených sklepů pohltilo dobré tři stovky lidí, tudíž venku nebyl skoro nikdo.
    Posléze jsem zavřel a šel si dát zmíněný svařák, klobásu (vystydla po prvním soustu) a zašel k MK na víno. Má sklep sice na začátku, ale stranou, takže jsem čekal, že se tam bude nudit. Opak – bylo tam narváno. Měl navíc vynikající vína, tak vynikající, až ho nemůžu příliš chválit... Doufám, že mi udělá cenu, protože z takových vín mám depku, ježto je nikdy taková neudělám. Vím to, protože se mi rozkvasila výborná směska z loňska. Vůbec s loňskými víny mám smůlu, zalahvování jim vůbec neposloužilo.
    Odpoledne se objevovalo víc lidí a konečně jsem něco prodal. Nejvíc šla na odbyt mandlovice, takže se na ni soustředím, akorát jsem zapomněl, jak jsem ji dělal. Prostamol Duo forte byl druhý, hruškovice třetí a vínovice čtvrtá, ale zase jsem jí prodal flašku. Slivovici jsem neměl. Před pátou jsem zavřel a prošel pár sklepů, zejména ty, kde jsem nebyl nebo byl málo. Stihl jsem jen část, protože mezitím přijela DD, ale do sklepů se jí nechtělo. Zapomněl jsem vyfotit jednu ceduli s názvy nabízených vín. Miller Thurgay zřejmě oslovil minoritní sexuální komunitu a Dolfender je pro speciální řadu kytar známé značky.
    V neděli jsme si dali ve Vlkoši martinskou husu. Já klasickou, DD prsa s trnkovou omáčkou. Nesnědl jsem to, i když byla výborná; nechal jsem si zbytek zabalit.
Trump vede (Meditorial), 14. 11.

Politolog Robejšek, oceněný Zemanem, je prý plagiátor: v Německu před lety napsal článek podle podkladů připravených studentem – jeho verze, jiná neexistuje. Dotčený časopis ho navždy vyloučil z přispěvatelů. Jenže Robejšek je nadále členem několika prestižních společností a organizací. Jim to nevadí? Nebo se na to dívají jinak...
    Prezident Zeman se nechal slyšet, že si se Sobotkou promluví o ministru Hermanovi a jeho setrvání ve vládě, a redaktor LN Zvěřina z toho v pondělí udělal, že Zeman si odvolání Hermana u Sobotky „objednal“. A dodal věštecky, že k tomu premiér „patrně nenajde odvahu“.
    Profička na ČT24 ve středu oznámila, že Trumpovi poblahopřál ke zvolení také „stále ještě úřadující prezident Obama“. K tomu se nedá nic říct.
    Kamberský z Lidovek ve čtvrtek zase ukázal, jak se sere do vlastního hnízda. Výzvu Trumpa, aby se členové NATO víc podíleli na výdajích na obranu, přetavil do jízlivé poznámky na naši adresu. Prý nám tato investice jenom prospěje. S ohledem na to, že pouze čtyři evropští členové své závazky (dvě procenta HDP) plní, si to měl odpustit.
    A Kamberský podruhé: v komentáři k americkým volbám napsal, že pro Hillary hlasovaly „takřka“ (74 %) voličů, zatímco pro Donalda „výrazná“ většina 58 %. Familiární nazývání amerických politiků jen dokládá jeho řeznické vychování.
    Čtvrteční MfD se blýskla hned na titulce větou „Jaký bude Trump prezident“, bez otazníku! Prostě v MfD to ví i noční vrátný.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání