Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Ubohost médií (Glosa), 11. 11.

Jak se dalo čekat, po zvolení Trumpa se média ukázala v tradičním světle. Experti přesně vědí, proč vyhrál on, ne Hilary. Vědí to s tou protivnou samolibostí, s jakou by prezentovali výhru Clintonové. Rád bych viděl ty připravené a zahozené články o jasném a očekávaném vítězství HC.
    Nejen to. Najednou všichni vědí, že Obama byl špatný prezident, a vědí dokonce, v čem. Najednou. O Trumpovi se včera říkalo, že a) stejně jako prezident nemá žádnou velkou moc, b) ani on sám neví, jaká bude Amerika v příštích čtyřech letech (pipina na ČT24), c) nemá zkušenosti v politice. Kdo si myslí, že a) až c) jsou v souladu, popřípadě že si ani trochu neodporují, má všechny předpoklady pro novinářskou profesi.
    Poněkud stranou je názor, že Trump oslovil ty, kdo mají plné zuby politické korektnosti, přehnané pozitivní diskriminace a prosazování práv menšin na úkor jednotlivců. Možná na tom něco je. U nás to známe také, z poslední doby například pitomá náhrada „nepřizpůsobiví občané“ za „nepřizpůsobené“, protože to první je prý zaškatulkuje a nedává šanci se napravit.
    Nic jiného než čekat, jaké to v USA a potažmo ve světě bude, dělat nemůžeme. Jediné pravda není: že pokud je Trump hovado, prezidentská funkce ho napraví. Myslel jsem si to do té doby, než nastoupil na funkci M. Zeman. Hovado zůstane hovadem, jak praví stará pravda z dob, kdy neexistovaly volby.
    Pokud jde o selhání průzkumů, pochopení nabízí neúspěch sázek. Můžeme se jen dohadovat o kartelu těchto dvou vlivných institutů, ale já osobně na synergii věřím. Jen netuším, kdo hraje prim – možná agentury. U průzkumů totiž jde o tom, že se příliš věří tomu, co lidé odpovědí. A nepochybné je, že je něco vede k tomu, že neříkají vědomě pravdu.
    Už delší dobu si všímám toho, že lidé nechtějí svůj názor dát ve známost – otáčejí se kolem, šeptají a říkají převážně to, co si myslí, že se čeká. A jsem přesvědčený, že se tak děje světově. Že právě zmíněná politická korektnost a obava, že lidé řeknou něco, co nějaký spravedlivý aktivista označí za pomýlené a urážlivé pro nějakou zanedbatelnou minoritu, je dotlačí ke lži v zájmu celospolečenské pravdy.
    Máme, co jsme chtěli. Fráze, kterou nenávidím, a sice „ono ti/mně/nám nic neudělá, když...“, za kterou následuje zdánlivě zbytečný ústupek i v situaci, kdy nějaký hejhula předběhne frontu a smířliví to nechají být, protože přece „o nic závažného nejde, prostě počkáme“, tak tato fráze je na začátku nejen současných, ale i budoucích problémů. A řešit je nebudeme, protože máme jiné, zásadní, jako automaty na cukrovinky ve škole a hnusné obrázky na tabákových výrobcích.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání