Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Zvoleno (Glosa), 9. 11.

Nevím, jak dopadly volby v USA, ale jisté je, že dopadly. Jisté je, že kdejaký mediální ňouma (komentátor) měl tisíce přiblblých názorů. Sledoval jsem na ČRo jakousi besedu s lidmi všeho druhu, ale jediný rozumný byl jazzman Rudy Linka, Čechoameričan s právem volit.
    Začal jsem nenávidět úsloví „X štěpí Y“. V tomto případě americké volby (X) voliče (Y). Do prdele už – každá situace se dvěmi variantami přece „štěpí“, popřípadě „polarizuje“. Co jiného by se mělo stát, než že se lidi názorově rozdělí. Jaká je jiná varianta???
Ach ty znalosti (Glosa), 9. 11.

Dostal se mi do rukou článek doktora Petra Lukeše z Boskovic. Ten měl zkoumat řadu lidí vysokého věku a zkoumat, co jedí. V článku, mimochodem hojně citovaném, je řada sdělení až kacířských vůči tomu, co do nás hustí nejrůznější věrozvěstové. Lukeš věcně oponuje tradovanému „jíst jen to, co roste tam, kde žijeme“, že sůl je nezdravá, vhodnost sádla a másla před rostlinnými tuky atd.
    Jenže pak jsem narazil na tvrzení, že mléko je zdravější než ztužené rostlinné tuky, protože „žádná kráva své telátko neotráví – to raději zdechne“ a mé nadšení pohaslo. To, že jinému živočišnému druhu něco neškodí/nevadí, neznamená, že jinému naopak. Pak jsem narazil na pasáž o rychlosoli a zasekl jsem se. Podle Lukeše je rychlosůl dusitan draselný. To najde ostatně prakticky všude. Jenže na zajisté kompetentnějším webu se píše, že „dusitan draselný se používá jako inhibitor koroze, redukční činidlo u Benfield procesu (výroba hnojiv) a skleněných frit pro smaltované glazury“. Takže těžko do potravin... Tady je první zásadní vada zmíněného článku.
    Frází „dusitan draselný rozpouští sírové můstky v elastinu“ z Lukešova článku se internet (v doslovné citaci!) jen hemží. Ve volné citaci (spíše jako autorův vlastní objev) je prakticky na každém webu zabývajícím se zdravím. Dejte si ji do vyhledávače a uvidíte sami, žije vlastním životem. To je další vada na kráse článku.
    Ostatně druhá složka rychlosoli, údajně dusičnan sodný, zase „rozpouští sírové můstky v kolagenním vazivu“, takže si nevyberete. Dusičnan sodný se obecně také nazývá ledek či chilský ledek, ale toto označení se nezřídka užívá i pro dusičnan draselný, takže zmatení je úplné.
    Rychlosoli se lidově taky říká salnitr či sanytr, jenže tady začíná další problém. Salnytr by měla být draselná sůl, konkrétně dusičnan draselný KNO3. Ten slouží pro výrobu střelného prachu, ale taky v potravinářství coby konzervant (E252) při výrobě uzenin a sýrů. A pozor: při tepelné úpravě se může přeměnit na dusitan draselný!
    U nás se prodává rychlosůl pod názvem Praganda, ale když se podíváte na složení, jste zase na počátku. Obsahuje dusitany, zejména sodný (dusitan nebo dusičnan je pro mnohé zřejmě totéž). Nejblíže jsem se ke složení dostal na webu výrobce: hlavní složkou je obyčejná kuchyňská sůl, cca 70-90 % (někdy částečně nahrazovaná chloridem draselným), dále obsahuje přírodní sladidla, jód a dusitan sodný. Pro průmysl je jeho max. hodnota 0,9 %, pro maloobchod 0,35 %. Jak z této směsi odvodil výrobce označení „dusitanová směs“, těžko říct.
    Ano, máme žít a jíst zdravě, ale nešlo by to říct a propagovat věcně, bez emocí a nesmyslů? Kolik jen lidí si myslí, že nerafinovaný hnědý cukr je zdravější než bílý a i bílý třtinový je zdravější než oba dohromady? Posedlost nezanechávat uhlíkovou stopu vede k odmítání dovozových potravin, jako kdyby pro ně extra tiráky a nákladní lodi.
    Přitom pravidlo je jednoduché. Pochoutky nemají být hlavním jídlem, do kina se chodí na film, ne na tunu smažených lupínků či kukuřice, syrová zelenina není hlavní jídlo, ale doplněk, knedlík, pizza či špagety jsou těsto z mouky a není jedno zdravější než druhé atd. Půllitr koly obsahuje 10 kostek cukru, ať se dováží nebo vyrábí u nás.
    Problém není ve stravě, ale v nás. Ve své většině chceme žrát, pochutnávat si a užívat si, ale současně být štíhlí a zdraví. Těch pár nešťastníků, co se svým omezováním a vymezováním se mylně domnívají, že dělají něco pro rodnou planetu, žijí ve své věži ze slonoviny. Obávat se, že nás přežijí, je zbytečné. Život nečte příručky, ani je nepíše, a dělá si „své“. Jinak to světa běh dělat neuměl, neumí a umět nebude.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání