Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Boj za mír? Protimluv.
Fr. Reagan, policejní komisař NY

Ohlédnutí (A týden uplynul), 7. 11.

* Ve Švédsku mají hřbitov pro ateisty – že si konečně na nás někdo vzpomněl, máme už práva jako „domáčtí mazlíčci“... * Tomu, že zpráva FBI o využívání soukromých mailů Clintonové se objevila několik dní před volbami „čistě náhodou“, jak pravil ředitel, samozřejmě můžeme věřit – asi jako tomu, že čínská velvyslankyně neví, proč náš ministr nesměl navštívit Čínu. * Dlouho, dlouho hledal Zaorálek záznam z jednání vlády, kde se dohodlo, že ministři se s dalajlámou oficiálně nesejdou – nenašel se: jednání bylo „vyhrazené“ (bez záznamu). * S dalajlámou se za poslední roky zase tak moc ministrů jiných zemí nesešlo, jak se tvrdí: Německo, Francie a Kanada – výsledek byl stejný: zrušení dohodnutých jednání. * Sobotka chce vyměnit řadu svých ministrů – patrně chce ukázat svou rozhodnost, ale v čem? * Číňané nejprve tvrdili, že důvody pro neuskutečnění Jurečkovy cesty do Číny jsou oběma stranám známé, ale pozvaná čínská velvyslankyně řekla, že to vysvětlit neumí. * S platovými rozdíly mezi muži a ženami jsme na předních pozicích EU spolu s Británií a Německem – dobrá parta. *
Převody (E), 7. 11.

Pondělí. Den blbec. Nejprve jsem řešil s realitkou její podíl na problémech s předáním bytu. Poněkud mě zarazilo, že makléř to hodlal pojmout jako věc mezi prodávajícím a kupujícím. Dal jsem mu najevo, že podíl na kupní smlouvě má primárně on, my jsme si ji nevymysleli. V ní se mluví o „předmětu prodeje s příslušenstvím“, které nám prodávající předvedl. Ani makléř netušil, že WC k němu nepatří.
    Je ovšem jedno, že ve smlouvě není zmíněno, protože kdyby tam bylo, bylo by po problému – smlouva by byla neplatná, protože bych ho nemohl získat do vlastnictví. Ujištění prodávajících, že k místnosti patří, bylo logické, protože ani prodejna, provozovna či dílna by bez něj nefungovaly. Makléři chtěl na schůzku kvůli problémům pozvat i prodávající, což jsem zarazil: nehodlám se dohadovat před ním. Za provizi 12 %(!) se má postarat realitka. Jak naivní jsem byl!
    To nebylo všechno. Napřed mi přišla SMS upomínka za elektřinu v Kralupech, před skoro třemi měsíci převedenou na nového majitele. RWE si z poslané zálohy vzalo jen část a zbytek mi eviduje jako nedoplatek! To je noční můra – jak se tomu bránit? Pak přišel mail od E.Onu, že dlužím za čtyři měsíce elektřinu na gruntu. Civěl jsem na divnou sumu a pak mi došlo, že je to rozdíl mezi zálohou stanovenou a upravenou. Kvůli velkému přeplatku (na což mi zálohu zvýšili!) jsem ji – opatrnicky – o jeho polovinu na webu distributora snížil.
Úterý. Stal se zázrak – vlak do Brna přijel včas. Po ujetí jedné zastávky oznámila průvodčí, že budeme 10 minut čekat. Takže jsem dopadl stejně. V Praze jsme se nakonec s makléřem dohodli na požádání o slevu, sám navrhl 10-15 tisíc. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Váhavý alibista, uhne tom,u, kdo víc tlačí. Slíbil, že požadavek probere a dá mi večer vědět. Nedal. Neurgoval jsem ho, tušil jsem, oč jde. Na vínku jsem se sešel s jediným, zato dlouho neviděným účastníkem. Na koncert jsem už nešel, čekal mě druhý pokus o předání bytu.
Středa. Sešli jsme se s makléřem před bytem, oznámil, že prodávající nakonec přece jen přijdou. Na dotaz, jakou vyjednal slevu, řekl, že to si máme dohodnout sami. To už bylo jasné. Při jednání se snažil popírat, že WC kdy k místnosti patřilo, že by to kdy a dokonce kdo říkal. Byl velice vstřícný k dohodě – pokud nebudu nic chtít. Kecy, že se nemáme dohadovat, ale domluvit, že nemá cenu vyčítat, kdo co řekl nebo neřekl. Měl jsem toho plné zuby a pravil jsem, ať to předáme a podepíšeme, že to pak budu řešit jinde a jinak. Nabídli mi malou slevu. Neměl jsem náladu se dohadovat, nejsem bojovník při jednání s podrazáky. Vyhodil jsem dvojnásobek a zopakoval úmysl řešit vše jinde. Prodávající nakonec couvl.
    Pro varování: jde o MM Reality. Neříkám, že jsou všichni makléři takoví, že na jedné straně nepřipraví pořádně podklady, nezajistí, aby bylo všechno OK, nejsou nestranní a odmítají se angažovat. Na druhé straně pokud neznají své zaměstnance, vypovídá to o nich dost. Musel jsem řadu věcí kolem zajišťovat sám, včetně ověření naplnění obsahu některých bodů, kdy nebylo zřejmé, jak zajistit jejich plnění.
    Při hledání firem eventuálně sídlících na dotyčné adrese se makléř spokojil s první stranou výpisu! Formuláře od prodávajících byly vyplněné jen z části, ani je nezkontroloval. Nechal mě alibisticky v kaši, kterou jsem si samozřejmě sám částečně zavinil, jenže věci zákonitě věrohodné člověk nezkoumá, to by nemohl přejít ulici.
    Aby to nestačilo, ukázalo se, že voda sice teče, ale jen čůrek. Zkoušel jsem ji, samozřejmě krátce pustil, tekla. Jenže i při plném otevření kohoutku jen málo. Pak se ukázalo, že od vodoměru vede měděná trubička asi 5 mm vnitřního průměru, dlouhá asi deset metrů, volně zavěšená ve vzduchu, ohrožená prkny a věcmi kolem ní poskládaných, pomačkaná a někde asi skříplá.
    Pak už to šlo. Převod elektřiny v PRE prošel, akorát mi nechtěli dát sazbu D na místnost deklarovanou jako prodejnu, takže status změnili. Udělám to preventivně i v katastru. Na správě služeb byla velice vstřícná paní. Ukázalo se, že prodávající zálohy platil i neplatil, nereagoval, takže to museli řešit použitím přeplatku na uhrazení dluhu. Mám samozřejmě v ruce papír dokazující, že tam žádný dluh není, ale jde o další indicii nesolidnosti.
    Vyšťavený jsem stihl vlak na Brno, který měl zpoždění jen takové, abych stihl přeběhnout na spěšný vlak do Kyjova a nemusel čekat. Snad už se tento týden nic nestane.
Čtvrtek. Využil jsem pěkného počasí, byť mrazilo, a dělal jsem část dne na zahradě. Až kolem poledne, kvůli teplu a pocení. Vykopal jsem několik náletových dřevin, uřízl kus jakéhosi stromu, co se nelíbí DD, a pustil se do tří multipařezů po bezu. Multipařez proto, že je to sice keř, ale z několika kořenů, které jsou navzájem prorostlé. Po několikaletém ořezávání to bez vzdal, ale kořeny uhnívají pomalu. Už mě nebavilo je objíždět sekačkou a zakopávat o ně, tak přišel jejich čas.
    Předtím jsem dával do pořádku papíry kolem Barrandova a dělal si plánek zařízení. Přitom jsem zjistil, že se mi dvě protilehlé strany obdélníka liší o 30 cm, přitom jsem to měřil dvakrát v různých dnech a hodnoty se liší. Tak jen nepatrně, plus mínus centimetr. Dokonce mám fotky: obě strany jsou dlouhé devět dlaždic, což znamená 270 cm bez spár, což odpovídá. Tak kde se vzala ta chyba? Musím tam potřetí, abych záclony koupil správně. Nemám je rád, ale tady jsou nutné, ani ne kvůli lidem na ulici, ale protějšímu domu.
    Večer přijela DD, čekalo nás divadlo. V Kyjově dávali komorní hru Návštěvy u pana Greena z repertoáru Městských divadel pražských. Parádní kousek se St. Zindulkou v hlavní roli (sekundoval mu mladý D. Tůma). Příběh konečně nikoli prvoplánově komediální, „o něčem“. Obsah si najdete sami, za zmínku stojí výkon 84letého Zindulky v roli 86letého dědka. Pro objasnění: takhle zahrát šourajícího se dědka je v případě svěžího Zindulky neuvěřitelné. Sugestivita hry byla taková, že když Green po zaťukání na dveře praví „Hano, pojď dál“, čekal jsem, že jeho dcera vejde, i s rodinou, ačkoli jsem věděl, že hra je jen pro dva herce...
Pátek a víkend. Mrzlo, některé kytky na to doplatí, ale jsou to většinou moje z Kralup, které stejně nechci. Takové ty, aby doma bylo něco zeleného. To na gruntu nepotřebuju... Nechal jsem si jen kaktusy, a ty stejně asi převezu do Prahy, nejsou zvyklé na pravidelnou péči. Věnoval jsem se ještě platbám za místnost a kontrole, jestli mám opravdu všechno, jak má být. Peníze za slevu od prodávajících došly...
    Vzpomněl jsem si na převod elektřiny u PRE. Jsou to lišáci, na smlouvě mají dole malým písmem, že smlouva se uzavírá na 24 měsíců. To jsem nechtěl, hodlám odejít jinam. Ptal jsem se a hle – samozřejmě že uzavřou i na dobu neurčitou nebo jakoukoli jinou. Není to podvod, ale je to nefér. Má to velká firma zapotřebí? Asi ano. Etika se v obchodě nenosí.
    V sobotu jsme s DD po poledni odjeli do Bořetic na mladá vína. Je to akce nikoli martinská, což dovoluje nabízet bez problémů i jiná než martinská vína. Počasí se už znatelně pokazilo, i poprchávalo, nicméně se akce vydařila. Otevřeno bylo jen asi deset sklepů, někteří neotvírali kvůli možným problémům s EET, protože nejsou tak velcí, aby se jim vyplatilo maloprodej povýšit na podnikání a obávají se konfliktů s finančákem. Zdá se, že Babišův záměr se někde projeví jinak, než dobře. Narazil jsem na dvě mandlovice, ale na můj vkus byly moc výrazné – hořké. Moje je rozhodně lepší.
    Přespali jsme u kamaráda a v neděli dopoledne se vrátili na grunt, protože po poledni začínal hodový průvod. Pomáhali jsme kamarádům, rodičům jednoho ze stárků, roznášet občerstvení při zastavení průvodu u nich. DD pak odjela, já jsem ještě chtěl zajít s průvodem na povolení hodů k hospodáři, ale počasí rozhodlo jinak. Rozpršelo se tak, že jsem záhy promokl doslova až na kůži a vzdal jsem to. Zašel jsem ke známým se ohřát, neb jsem měl v úmyslu s nimi posléze posedět, ale nešlo to – odjel jsem domů se usušit. Nachladit se v tuto dobu bylo to poslední, co bych chtěl.
    Podíval jsem se na předposlední Básníky a opětovně se podivil, že jsou ve formátu 4:3. Televize vysílá řadu českých filmů v tomto zastaralém formátu, ačkoli jsem přesvědčený, že jsem je viděl širokoúhle. Už v 60. letech bylo hodně filmů širokoúhle točených, tak proč Básníci z roku 1993 ne? Film Atentát například jsem tak viděl, ale na DVD se dostal jako 4:3. U zahraničních filmů to beru jako finanční úlitbu, ale u českých? Na DVD je přitom Konec básníků v Čechách širokoúhle, ale prý byli remasterovaní. Našel jsem dokonce informaci, že verze pro Německo byla o 25 minut kratší. To jsou věci.
Fotky: západ Slunce v okně, dva bořetické sklepy, hody v Miloticích.
Strašení neználků (Meditorial), 7. 11.

Čtvrteční Lidovky měly velice stylisticky pochybený titulek? „Destinnové dopisy se vrací do Česka“. To je na neodmaturování. Proč ne „Dopisy Destinnové se vracejí do Česka“? Být moje babička zpěvačkou, titulek by zněl „Zubaté dopisy se vrací do Česka“ – a bylo by jasno...
    Páteční ČT24 mě někdy po půl osmé nazvedlo. Mluvil ředitel jakési globální protioteplovací organizace. Blábolil jízlivé floskule typu „my Češi pořád vymýšlíme, jak být proti...“, požadoval zvýšení investic, strašil pouštěmi ve Španělsku atd. Věnuje se tématu 30 let, což považuje za odbornou kvalifikaci.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání