Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Lidi nemůžete oslovit tak, že se jich zeptáte, jestli by náhodou nemohli být vyznamenáni.
J. Weigl, exkancléř prezidenta republiky

Ohlédnutí (A týden uplynul), 25. 10.

* Dva bývalí kancléři potvrdili, že se netelefonuje s kandidáty na metál, ale s těmi, již byli už potvrzeni. * České ministerstvo životního prostředí vypracovalo bez konzultace s hospodáři seznam cizích rostlin a živočichů, které je nutno celounijně likvidovat – tento nápad EU je zatím nejnebezpečnější a doufejme, že ne smrtelný. * Podle statistik ubývá mladých řidičů, tudíž kupců aut, což dělá vrásky automobilkám – ale není to ztrátou módnosti mít auto, ale slabšími ročníky. * Rychetský v debatě na ČT24 opakoval, že nechápe, proč čtyři nejvyšší ústavní činitelé vyjádřili podporu celistvosti Číny, když na to stačí ministr zahraničí; v tom obsazení se řeší například vyhlášení války... * Tahanice kolem medaile pro Bradyho byly v jednom užitečné: s prezidentem se lze podle protokolu setkat pouze na vlastní žádost, bez ohledu na to, od koho vyjde iniciativa! * Redaktorka M. Švagrová byla dvakrát u udílení medailí svým příbuzným a potvrdila, že se jim telefonuje až tehdy, jsou-li definitivně potvrzeni a podepsáni: jediné, co nevědí, je druh ocenění. * Obnovitelné zdroje energie předstihly celosvětově tradiční fosilní paliva – prý. * Co čekat od Forejta, šéfa hradního protokolu, když užívá titul JUDr., aniž by práva vystudoval? * ÚOHS udělil pokutu za uzavření smlouvy s Kapschem bez výběrového řízení ministerstvu jako takovému, nikoli ministrovi, protože konstatoval, že pochybení nastalo v letech 2005-6 a Ťok se snažil to napravit – jenže koho by to zajímalo... * Bohužel ani ministr Herman neunikl pokušení události kolem svého strýce podávat mediálně po kapkách a tím to celé bohužel značně shazuje – užívá si to. * Objevitel kvazikrystalů Shechtman narážel na nepochopení a odmítání ve vědeckém světě: jenže pouze u těch, co nebyli ochotni jeho pokus zopakovat – zajímavá ukázka předpojatosti a zaslepenosti. * EU zvýšila procento energetických úspor do roku 2030 o tři procentní body, což pro nás znamená skoro 500 miliard korun, dvě procenta hospodářského růstu! – opravdu to (nejen nám) stojí za to? * Pořád není konec: včera ministr Chovanec prohlásil, že čtyři ústavní činitelé prohlášení loajality Číně nepodepsali, jen s ním souhlasili – to už není ani Kocourkov. * TGM je prý levobočkem rakouského císaře, už nevím, kterého, který prý často jezdil do Hodonína, kde jeho matka s otcem žila, ale neklapalo jim to, protože když se brali, byla o deset let mladší a měla dítě –více na ČT, pořad Reportéři dtto. *
Divný týden (Editorial), 31. 10.

Pondělí. Mám to potvrzené: W7 a další verze neumožňují, aby se složky na ploše otvíraly jako dřív, tj. každá do velikosti, místa a obsahu podle vlastního nastavení. Takže ty, co obsahují hodně ikon, určují velikost, pokud v nich nechcete rolovat, čímž ty “malé“ jsou zbytečně velké. Je to však jednom, protože se překrývají, takže obsah dvou nevidíte, pokud si je neroztaháte po ploše. Po jejich zavření jste zase v prdeli. Existuje sice placená aplikace Fence, jejíž složky se chovají podle zvyku, jenže se nedají minimalizovat na ikonu, jen zavřít obsah. Velikost po zavření je určena velikostí složky po otevření. Tak za to platit nebudu.
    Šla kolem mě zakázka na korektury, jenže jsme se nedomluvili. Zájemkyně nechtěla používat korekturní režim, ale trvala na řešení zásahů konzultací, přičemž nebyla schopná sdělit, jak to má prakticky probíhat. Korigovanému textu říkala tvrdošíjně „přeškrtaný“ a neuměla si zapnout pohled bez ukazování změn. Nechápu, jak chtěla poznat, jaké zásahy korektor dělal. Na moje upozornění, že dva dny nebudu na počítači, proto je třeba, aby text poslala včas, odpověděla, že vidí, že toho mám moc. Bylo proto lepší do toho nejít.
Úterý. Zapomněl jsem, že od rána nepůjde elektřina, takže jsem seděl o hladu a vodě. Na jídlo jsem zašel do hospody U draka, ale tentokrát jsem si nepochutnal, Šťouchané brambory byly moc suché, neomaštěné, nelezly do krku.
    Řešil jsem na mobilu výběr dodavatele elektřiny. Web ChytrýOdběratel mi nabídl srovnání, vyšel ČEZ. Malá vada na kráse: sazba D01d pro malý odběr vychází víc než D02d pro střední odběr. ČEZ k tomu udává na svém webu sazby nižší než kalkulačka, což může souviset se změnou cen.
Středa. Cesta do Prahy už únavně klasická. Vlak čekající na přípoj zpožděného vlaku vyjel ze Starého Města se zpožděním, aby pobral lidi,. Možná tytéž, kteří jako já a řada jiných kvůli tomu nestihli návazný vlak do Prahy, který stál na nástupišti ještě v okamžiku našeho příjezdu. Proč mají jedni, jimž se opozdil vlak, právo na počkání, když jiní kvůli tomu svůj vlak nestihnou?
    Asi to budu řešit důrazněji než jen stížností na ČD, které mi odpoví moudrem, že nelze vyhovět všem. Opravdu nemůže spoj z Brna dojet do Prahy, kde končí, o pár minut později, popřípadě musí vlak, do Brna jedoucí, nutně čekat na jiný zpožděný? Ať se to třeba střídá, když nelze vyhovět všem, ale ať to není jednostranně nespravedlivé.
    V Růžové jsme se nakonec sešli ve třech, po rozchodu jsem zašel ještě na koncert tria J. Stivína ml. do Jazz Republic. Odešel jsem dřív, druhý den mě čekalo předání bytu, tedy místnosti.
Čtvrtek. Ráno jsem odjel na Barrandov. Předání bytu začalo problémy. Nejprve majitelka zapomněla, že byt se předává v místě, nikoli v kanceláři, takže jsme skoro hodinu s makléřem čekali. Pak se ukázalo, že distributor vyměnil před třemi týdny hodiny, o čemž majitelka údajně nevěděla. Nešlo tedy učinit zápis o stavu. To jsme ještě nevěděli, že ani stav vody bychom nezjistili, protože jsme neměli klíče od vodoměru. Pak se ukázalo, že nejde proud, resp. že pokus zapnout světla vede k vyhození jističe.
    Následně jeden kolemjdoucí obyvatel-senior s gustem prohlásil, že nechce, abych tam něco prodával, což jsem podle pravdy popřel. „A víte, že WC k místnosti nepatří a že ho nesmíte ani užívat?“, dodal radostně. To už jsem vypěnil. Předání jsme ukončili s tím, že se zjistí, co a jak. Naštěstí se ukázalo, že pravda je někde mezi: WC nepatří k bytu, ale užívat ho mohu. Elektřina odpoledne šla, nicméně pocit beznaděje bych nikomu nepřál.
    Smlouvu četlo několik lidí, ale ptát se na WC nikoho nenapadlo: s ohledem na původní nebytový účel (prodejna) je celkem logicky mimo místnost, ale majitel od něj měl klíče, takže podezření nikde. Naštvaně jsem požadoval na příštím předávání dvoje klíče od dveří a kartu, protože jde o trezorový zámek, a tam mi nikdo jen tak klíče neudělá.
    Následovala cesta na grunt. Zákaz prodeje ve velkých obchodech se projevil prakticky. Ne vlastní vinou dojedši v půl páté jsem už nesehnal v Kyjově chleba. Jistě, mohl bych si koupit dvou- nebo tříkilový pecen a pak kilo dvě vyhodit. Nebo nakoupit rohlíky a v pátek je jíst tvrdé. Rád bych mluvil se zákonodárci, kteří tuto píčovinu navrhli a podpořili. Pro nezakázali prodej obecně? Jak to, že zaměstnanci těch menších nechrání také – jsou snad méně ochrany hodní? Není to náhodou diskriminace?
    Tahanice kolem Krausova pořadu na Primě byly stejně trapné jako hradní neudělení medaile Bradymu a vysvětlování kolem. Ostatně sám pořad byl trapný, myslím úvod s umělci. Kraus nepochopil, že jeho politické názory nemají tu kvalitu, aby se s nimi chlubil, a jeho naivní politický rozhled ho má od takových akcí odrazovat. A nemůžu si pomoct, příliš mnoho se na tom všem veze...
Pátek a víkend. Konečně jsem se dostal k pracím na zahradě. S vybalováním věcí z Kralup jsem se moc neposunul... Ani s vínem, akorát jsem stačil zasířit před stočením tramín. DD přivezla několik stromků na zasazení, mimo jiné panenské jablko, tak uvidíme, jak se mu bude dařit. Navečer jsme se vydali za kamarády pod Šidleny. Ukázalo se nad slunce jasněji, že politické půtky a tanečky s medailemi a dalajlámou ovlivnily i jinak apolitické prostředí vinného sklepa a nepřispívají k popíjení dobrého vína a vedení nekonfliktních řečí kolem. Politika prostě do sklepa nepatří, protože z definice nevede ke shodě.
    V sobotu jsme vstávali až před polednem, znaveni životem a problémy nejrůznějšího druhu. Původně jsme chtěli jít na dýňové podzimní sklepy v Moravské Nové Vsi, ale nakonec jsem z řady důvodů přesunul původně plánovanou nedělní cestu do hodonínských řetězců na sobotu. DD dala přednost pobytu na zahradě, já jsem si ověřil v UniHobby některé zamýšlené úpravy a nákupy pro pražský byt, pořídil polici a cestou zpět se zastavil na zmíněné dýně. Tam, kde jindy pochodují mraky lidí, bylo otevřených pouze pět sklepů nabízejících víno a dýňové speciality. Zbylo na mě nakonec jen dýňové ragů, nic moc, a několik druhů koláčů, výrazně lepší. Cenu vstupu přehnali – 300 jen za víno je moc, a projevilo se zjevně na návštěvnosti, jak je vidět.
    V neděli jsme byli původně domluvení s kamarády na valtickou výstavy korunovačních klenotů z celého světa. Jenže my jsme chtěli jet dopoledne, jim se hodilo odpoledne, navíc DD zjistila, že je to poslední den expozice, takže se dá čekat velký zájem, proto jsme nejeli ani sami.
    Mladší dcera, toho času v Peru, poslala pozdrav z Huascaránu (tam před lety smetla lavina českou horolezeckou výpravu). Psala, že je to tam nádherné, akorát musí žvýkat kvůli aklimatizaci koku, a už jí leze krkem. Starší dcera byla minulý týden ve Frankfurtu na knižním veletrhu. Týden po návratu tam na nádraží někdo ubodal čtyři lidi. Já jedu v úterý do Prahy. Tam byl a je klid.
    Už táhnou, tedy ptáci, resp. kachny či husy. Táhl jsemtaké, po (lehkém) obědě do večerky koupit pár rohlíků na večer. Při míjení hospody s cedulí „Kachní hody“ mi přední kolo z ničeho nic hodilo doprava a už jsem byl u stojanu na kola. Když už jsem tady, podívám se nezávazně dovnitř, říkám si. Kachna už nebude, a když tak polévka, paštika a podobně. Byla – klasika, dvoje knedlíky, dvoje zelí. Poslední pokus: jedině stehno. Bylo. Mňam... Pak jsem nasadil dietu, žádné přejídání se rohlíkama.
Urodilo se (Meditorial), 31. 10.

Mediální týden začal na ČT24 hned v pondělí. Aspirantka na Pipku ČT24, Lada Kolovratová, předvedla v reportáži o tramvaji T3, jak se to dělat nemá. Tázanému oznamovala fakta, jako kdyby je sama náročným šetřením zjistila, takže on jenom přitakával. Ke všemu ten její vševědoucí úsměv.
    Její kolega to vzápětí zazdil: úvod – maďarské události byly reakcí na dělnické nepokoje v Polsku a jejich podporou, dotaz – maďarské události byly reakcí na dělnické nepokoje v Polsku a jejich podporou?, host – ano, maďarské události byly reakcí na dělnické nepokoje v Polsku a jejich podporou. Fakt profesionální.
    Editor brněnské MfD Špaček se domnívá, že rozumí dopravním značkám. To, že někde je jich až sto na kilometr neznamená, že všechny jsou zbytečné. Jako příklad nesmyslu uvádí názvy vodních toků u mostů. Neví, že mají stejný význam jako čísla na sloupech veřejného osvětlení (a kromě toho jsou osvětové).
    Náměstek brněnského primátora byl přistižený v MHDF bez označené jízdenky a je z toho „kauza“. Primátor ho zavrhl, diskuse na webu jsou trapné. Událost okresního významu nemá co cloumat médii.
    Cloumá mnou poťouchlá radost: Kamberský ve svém lidovkovém Chlívečku napsal, že volbách „... se nesmluvili žádné staré struktury...“. Jak já mu to přeju, nafoukanci neomylnému.
    Podezíral jsem publicistu O. Bezra z minulosobotních Lidovek, že mu souvětí zprasil korektor, ale ne, napsal to sám: „V roce svého odchodu zpěvačka také natočila debut nazvaný prostě Zpívá Hana Hegerová. Který ovšem z cenzurních důvodů střelhbitě zmizel a objevil se až po roce 1989.“ Nešlo o tupé korektorské rozdělení za slovem Hegerová. Bezr to tak napsal sám. A stačilo místo „Který“ dát „Ten“.
    A úterní skvost z Lidovek: „Osmaosmdesátiletý přeživší v Osvětimi Jiří Brady nakonec 28. října medaili dostane.“ To se nedá nijak komentovat.
    Nad tím je odstavec, kde první věta říká, že uzavření obchodů 28. října se netýká lékáren, čerpacích stanic atd., načež následuje nemilosrdné „Zákonodárci tak chtějí chránit zaměstnance...“, jež se ovšem vztahuje k informaci z odstavce předchozího. Těžko chránit zaměstnance tím, že nechámk otevřenou lékárnu a pumpu.
    Vyhledávači Skypicker po změně názvu na Kiwi stouply podle středeční MfD tržby „skokově o několik procent“. To musel být tedy skok. Příště se dočteme, že burzovní index nepatrně klesl o desítky procent...
    Středeční Lidovky poučovaly čtenáře, jak přezouvat pneumatiky a jak poznat, o jaké jde. Druhý číselný údaj v kódu pneumatiky označil redaktor Švamberk jako „boční profil“. Bez dalšího vysvětlení, z čehož plyne, že to nejen neví, ale ani ho to nezajímá. Typická novinářská nabubřelá pohodlnost. (Je to výška mezikruží pneumatiky v procentech šířky běhounu.)
    V televizi běžel dokument „Krok do prázdna Jana Masaryka“. Marně vzpomínám, jaké to prázdno Masaryk měl a kde a proč do něj vstoupit...
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání