Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Pravidla (Glosa), 27. 10.

LN se před časem zabývaly sociální gramotností našich dětí. Je na to jakýsi test, který tradičně ukazuje slabiny takových zjišťování. Jedna otázka řešila problém správného výstupu z vagonu metra. Platí varianta, kdy "vždy necháme nejprve cestující vystoupit, teprve potom nastupujeme dovnitř".
    Za prvé: co má tato situace společného se sociální gramotností? Jedná se přece o ryze racionální chování a platí obecně: nejprve se prostor uvolňuje, teprve pak zaplňuje. Za druhé: "vždy" tam nemá co dělat. Existuje řada situací, kdy tomu tak není. Například když se na nástupišti odehrává mimořádná událost, když obsluha metra nabádá cestující, aby nevystupovali. Ano, je to spíše akademická možnost, ale nelze slovo "vždy" používat v testu v jiném než správném významu.
    Jenže máme i řadu situací, kdy nečekáme jak ovce venku. Například když si někdo pozdě vzpomene, že má vystupovat. Když se mu vysype nákup a sbírá ho. Když zkrátka z jakýchkoli důvodů vystupující nevystupuje. Pak, s uvážením prostorových dispozic, mohou a mají lidé nastupovat a nečekat. Zdržovali by jinak provoz.
Čirá polévka (Vzpomínka), 27. 10.

To sa mosí len tak převalovat, nesmí sa to vařit!“ připomínala mi matka, jak se dělá vývar. Vařil se proto od rána, řadu hodin. Byla na to velice háklivá a nerada, když nestíhala nebo byla nemocná a nevařila, nechávala jiné to dělat. Pomalý var ostatně teď s velkou slávou objevili nekritičtí fanoušci vaření.
    Poté, co jsem se osamostatnil a začal vařit sám, mnohokrát jsem si ověřil, že var polévku zakalí. Když šlo o základ jiné polévky, zpravidla husté, s jíškou, nevadilo to. Mléčně opalizující vývar jsem rád neviděl a nejedl. Ani zavařování nudlí přímo do vývaru nepatří do mých postupů (až na nouzové situace – každé pravidlo má svou výjimku).
    Nicméně se sem tam stane, v důsledku technologické chyby, že se vývar zakalí. Nejčastěji při spěchu, kdy plotýnku ohulíme na maximum a zapomeneme teplotu včas snížit. Nebo když nám jde o kvalitu masa a nedáme ho až do horké vody. Tragické je, když se vývar povede, ale oberete do něj maso z kostí a chcete ho preventivně prohřát, aby nezkysl. Zkrátka mléčně zakalený vývar je na světě a co s ním?
    Pamatoval jsem si cosi o bílku, i podíval jsem se na web. Je to tak, bílek se rozmíchá/rozšlehá v polévce, přidá se jakási zelenina a koření, scedí se to na závěr a polévka je zachráněna. Jak však pravila jedna z diskutujících, chutná to jako bílek s kostmi. Dokonce se snad prodávají speciální čiřidla.
    Mně se osvědčilo následující. Nechám polévku vychladit, až do fáze rosolu. Nahoře se usadí tuk, který sebereme. To se dělá, ale nikde jsem to nečetl. Tímto postupem můžete vařit polévku z tučného masa, a přitom nebude tučná. Samozřejmě je dobré tam něco málo tuku nechat, jinak je vývar příliš „suchý“. Jenže pod tukem se také vysráží to, co vývar kalí. Stačí obětovat trochu vývaru a s tukem ho trochu sebrat.
    A máte vývar jako znovuzrozený.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání