Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Lenost (Poznámka), 26. 10.

V jedné obci mají problém: mají málo parkovacích míst u školy. Rodiče požadují, aby část přilehlého parku byla změněna na parkoviště. Vozí totiž děti do školy (jde o děti mobilní a místní, doprava v obci není kritická, přístup ke škole je bezproblémový) a nemají samozřejmě dvakrát denně najednou všichni kde zaparkovat. Musí parkovat dál od školy a děti pak nestíhají vyučování.
    Připadám si jako dement. Už to vození mi pije krev, protože jde často o nadměrnou péči a možná chlubení se modelem auta. Dědečkové a babičky sice často chodí pro děti pěšky, ale zase jim nesou tašku. To mě taky berou všichni čerti. Hlavně že se pak divíme, proč ty děti jsou tak pohodlné a nesamostatné (ovládání mobilu a tabletu opravdu za ocenění hodnou schopnost nepovažuju).
    Takže v oné obci teď bují spor, jestli kvůli tomu, aby nebyl problém ráno děti přivézt a odpoledne odvézt, má padnou kus parku. Prázdnotou zející plochu během většiny dne těm, kdo nemají kde zaparkovat, zřejmě nevadí.
Trapnost (Glosa), 26. 10.

Včerejší tiskovka hradních úředníků k (ne)udělení metálu J. Bradymu by nestála za zmínku, kdyby nebyla trpná tak, až je mi za Ovčáčka a Forejta stydno. První pořád ještě plnil svou roli, druhý se přítomným novinářům a potažmo všem občanům nepokrytě vysmíval. Dělal ze všech systematicky blbečky, přičemž se neustále oháněl tím, že je státní úředník. Omyl – je stádní úředník!
    Oháněl se výrokovou logikou, aniž by o ní měl sebemenší potuchy. Je to samolibé úřednické hovado, a to je ještě gentlemanské označení. Zřejmě zapomněl na rozhovor pro Blesk před rokem, kdy tvrdil, že po uzavření seznamu volá lidem na něm, informuje je a zjišťuje jejich možnosti se dostavit. Možná nezapomněl, spíše určitě, jenže je přesvědčený, že může cokoli.
    Brady není jen přeživší koncentrák. Angažoval se, pokud vím, v pomoci obětem a zejména osvětou událostí za druhé světové války. Rozhodně je jeho činnost hodnotnější než to, co dělají jiní, například Dan Hůlka. Osobně si myslím, že – bez ohledu na druh medaile – by při významných příležitostech měli být všichni vyznamenaní výjimeční nejen v rámci republiky, ale i mimo něj.
    U umělců to platí dvojnásob. Bytostně český umělec může dostat čestné občanství, popř. něco jako Národní umělec, jako to bylo před rokem 1989. Ale Za zásluhy? Renč, Bohdalová a další? Co světového udělali? Gotta znají aspoň v Německu, ale ani to nestačí. Lidé proslulí lokálně, cimrmanovsky řečeno zejména na Litoměřicku, můžeme ocenit také lokálně. Jinak vyznamenání pouze degradujeme.
    Případ Bradyho, resp. on sám, je smolný. Jednak se na něm zviditelňuje politická scéna, jednak mu udělí metály kde kdo. Devalvace jeho skutků a důvodů k ocenění tím pokračuje. Bohužel se asi nestane to, že by Brady udělal gesto, nikoli prázdné, a vybral si jednu medaili, asi tu nejvyšší, jako symbol, a ostatní odmítl. Příběh by pak měl stravitelnější konec. Jenže k tomu zřejmě nedojde...
    Škoda.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání