Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Ohlédnutí (A týden uplynul), 10. 10.

* Objevily se špatně vytištěné volební lístky, ale jen ojediněle – vzhledem k tomu, že se tisknou velkonákladově, je „ojedinělost“ podivná. * Slavně propagované legální konopí se ani po třech letech neujalo a prodává se jen vzácně: kromě ceny ho totiž předepisuje jen několik lékařů – aspoň to snad dospěje k povolení pěstovat ho pro vlastní potřebu. * Záložáci dostali k jídlu „halal“ polévku a Černochová z ODS proti tomu protestovala – to už je posedlost z nepochopení. * Pořád nevím, proč se projekt jednoho domu v Praze nazývá „maršmeloun“ – marshmallow jsou bonbony, ale marshmelone neexistuje. * Také Rakousko se přidalo k zemím, které nahlas odmítají povinné kvóty – lavina se nakonec utrhne. * Ministryně Marksová říkala, že musíme zvýšit minimální mzdu, abychom nebyli na chvostu EU jako Rumunsko či Bulharsko – je to přinejmenším nezdvořilé, spíše hulvátské. * Pokud ministr Chovanec ve své bakalářské práci uvedl zdroj, z něhož citoval, má Pirátská strana smůlu, kdy na to poukazuje – problém je v tom, že na ministra se lidé dívají jinak a on by to měl vědět. * Nedávno jsem tady psal, že každý desátý našinec byl sexuálně obtěžovaný, a teď čtu, že každý třetí zažil sexuální násilí – obávám se, že část problému je v průzkumu a interpretaci dat. * Podobně je tomu třeba v hodnocení kvality vysokých škol, kdy třeba USA a Německo mají přibližně stejně těch špičkových, ale v USA jsou na rozdíl od vyrovnaného Německa další tisíce slabých – studenti tak mají mnohem omezenější výběr. * Přetočený tachometr u auta zjistíte zadarmo na Kontrola tachometru, akorát potřebujete znát VIN a číslo posledního protokolu z STK. *
Sukces (Editorial), 10. 10.

Pondělí. Zpočátku byl nic moc, dokonce chvíli pršelo, ale odpoledne bylo sice pod mrakem, ale vlahé. Pustil jsem se nerozumně do nedůležité práce, protože té důležité je tolik, že se mi do toho nechce. Dveře mezi kuchyní a žlutým, kde bývají návštěvy, jsou neprůhledné, což není úplně ono, když tam chcete večer vejít; ani hosté netuší, jestli někdo není vedle. Rozhodl jsem se, že do výplně dám okno z mléčného skla. Bude vidět světlo i pohyb. Zvolil jsem kulaté, vypadá zajímavě a lze použít náhradní sklo ze svítidla.
    Potud to vyšlo, akorát se ukázalo, že kvůli vypouklosti skla se dveře nedají naplno otevřít a zužovaly by průchod. To jsem hladce vyřešil pořízením kulatého plochého skla ze strany kuchyně. Dveře jsou papírové (sololit+vlnitý papír), ale nátěr lazurovacím lakem snesly, takže vypadají důstojně.
    Odpoledne jsem zajel do sklepa zpracovat v neděli lisované zbytky tramínu, odkalit a podobně. Poklidil jsem také venku, protože v sobotu bude burčákový pochod.
Úterý. V televizi jsou představováni kandidáti všech stran, i těch bez šancí. Většinou jde o blábolící jedince, které bych nevolil ani za ponocného. Jeden byl výjimkou – podporuje budování jaderného úložiště ve svém kraji. Dokonce řekl, že kdyby měl takový pozemek, dal by ho státu zadarmo. Myslím, že ho nezvolí, ale sympatické to je.
    Dočítal jsem pondělní magazín Onadnes. Byl tam rozhovor s jednou manažerkou. Uvědomil jsem si na základě jejích odpovědí, že problém kariéry a rodiny žen bagatelizujeme. Žena opravdu oboje stoprocentně nestihne, řadě to dochází, byť pozdě. Rodina je pro ženu geneticky nutnější, a pokud chce zvládat oboje, často má problémy. Neobejde se bez pomoci rodiny a příbuzných, ale to už de facto nedělá oboje. Je to podobné, jako když vinař napíše na výstavě svoje víno na ženu či děti. I když mu s ním pomáhaly, není to jejich produkt ani náhodou.
    Onadnes se pasuje do pozice ženského časopisu pomáhajícího ženám, ale v jednom se chová jako hulvát. U zpovídaných žen čteme v charakteristice něco jako „Vystudovala xxxx, pracuje jako yyyyy, má dvě děti A (9) a B (4), psa C (retrívr) a manžela.“ Tečka. Manžel nemá jméno, ani v rozhovoru. Jen tam někdy bývá decentně jednou dvěma větami zmíněný.
Středa. Delší dobu jsem neřešil problémy s Windows, až prázdné složky v Outlooku, předtím mající obsah, mě zarazily. Pracně jsem obnovil obsah těch nejdůležitějších, po příčině jsem nepátral, moje důvěra v systém značně klesla. Pak jsem po týdnech stiskl tlačítko Start a užasl. Z programů v levé části, které se tam objevují mě neznámým způsobem, zůstalo jen pět. Ne že bych toho litoval, kliknutím na Všechny programy se k ostatním dostanu, ale proč zmizely, mě zneklidnilo jako u Outlooku.
    Zato jsem vyřešil absenci dvou ovládacích prvků v autě. Nemohl jsem najít nastavování výšky světlometů (svítí příliš na krátko) a sklon opěradla předních sedadel. Ani jsem je najít nemohl. Prý se výška světlometů nastavuje jen u modelů s xenonovými žárovkami (ty sice mám, ale dodělávané). Sklon autosedaček ovládají elektromotorky, takže kolečka na ruční nastavení tam opravdu nejsou.
    Začal jsem zařizovat růžový pokoj. Jde to pomalu, protože na tahání nábytku jsem sám a abych neodřel podlahu, opatřuju ho podložkami ze starého koberce. Hlavně nemám představu, kam co dát a co všechno tam dát. Problém je s druhými podlahovými hodinami, které by se krásně hodily do rohu, ale k použití jsou jen dva, přičemž jeden zabere rohová komoda. A druhý okupuje velká komoda s nástavbou, jinam se nehodí.
Čtvrtek. Udělal jsem chybu, když jsem dveře mezi žlutým pokojem a kuchyní natřel bezbarvým lakem. Jednak se mi to nepodařilo štětcem dokonale a matný lak je místy nematný, jednak nitrolak narušil nečekaně v jenom místě lazurovací lak, takže vznikl světlý flíček. Už mě to nebaví, nechám to tak a dám tam nějakou vtipnou samolepku.
    Podlahové hodiny v růžovém pokoji jsou háklivé na stěhování, pokaždé po jejich přesunu mám problém je rozchodit. Ke všemu se ukázalo, že závaží se nesmí vytáhnout až úplně nahoru, protože jinak nestačí gravitace k udržení chodu kyvadla. Fyzikálně je to nesmysl, ale praxe je nemilosrdná. Složitým způsobem jsem natahovací řetěz poposunul o patřičný kousek, ale za pomoci zubů (svých) jsem to dokázal. Teď jen vymyslet, jak zabránit zmíněné příčině. Přesněji jak zabránit, aby někdo jiný závaží nevytáhl moc vysoko.
    Nevím, jak vy, ale tento problém nemá řešení. Když to řeknete okolí, jste za podivína. Oslovení na sebe spiklenecky mrkají, okatě s vámi souhlasí, přičemž naznačují, že vám hráblo. Výsledek je, že to stejně pak udělají špatně. Tato lidská vlastnost je značně rozšířená a společného jmenovatele jsem nenašel. Samozřejmě se nejvíc posmívají ti, kdo v tomto směru úchylku mají doopravdy. Asi právě proto.
    Podařilo se mi flek na dveřích zaretušovat. I okýnko v podobě kulatého skla jsem přilepil. Jen jsem počítal, že mat bude větší a zakryje halabala vyřezaný otvor. Nezakryl zcela, ale to se napraví jindy. Měl jsem koupit stropní světlo s rámečkem a bylo by po problému, jenže ta cena. Ať je vidět, že jsem to dělal sám.
Pátek a víkend. Příprava na sobotní pochod. Škvarky jsem udělal včera, sádlo slil, takže už jen přesypat škvarky do pytlíku, koupit krájený chleba, natankovat kořalku... Cibuli nakrájím až večer. Nemohl jsem najít loňské plakáty, tak jsem napsal nové, stručnější. Pro letošek mám opět Prostamol Duo, tentokrát v provedení forte. Loni šel na odbyt.
    Večer jsme se kamarády sešli v baru U Bohouška na koncertě jednoho novozélandského kytaristy, vzezřením typický Ir. Doprovázeli ho dva čeští muzikanti, jeden hrál na perkuse, druhý na klarinet. Ten byl nejlepší. Perkusionista byl dobrý jako sólista, doprovod mu moc nešel, v rytmickém tleskání byl vyloženě slabý. Hudba byla zajímavá, koncert se protáhl, takže jsme kolem desáté zašli ještě k K´s na šláftruňk.
    V sobotu ráno jsem vyrazil do Šidlen, kde od osmi běžel burčákový pochod. V půl deváté jsem měl problém projet na kole mezi davy ke sklepu. Věci pro prodej jsem si samozřejmě připravil den předtím. Od devíti už jsem měl vyzdobeno a prodával kořalky a chleba se sádlem, cibulí a škvarky. Lidí byly mraky, akorát právě zmíněný chleba měli prakticky všichni, takže se prodala asi půlka pecnu, asi 20-30 krajíčků. Příště udělám jen malé kousky, zdarma, jako zakousnutí ke kořalce a lákadlo na další.
    Preventivně jsem vzal slivovici a hruškovici do zásoby, mandlovici z původně nepříliš povedeného destilátu jen sedmičku. Největší zájem byl právě o ni, dd, která přijela místo DD, mi dovezla v poledne další sedmičku. Ta jen zasyčela. Nechápu to, stejně jako zájem o antiprostatikum Prostamol Duo forte, které vzniklo z ne moc dobré šarže vínovice. Kořalka má tu výhodu, že se dá poléčit, s vínem je to horší. Podařilo se mi pečlivým postupem odstranit nežádoucí pachutě, samozřejmě i s těmi žádoucími, takže výsledek si přímo říkal o obohacení macerátem. Výsledkem jsem byl jsem překvapený, proto jsem mandlovici vzal.
    Na druhém místě byla vínovice, což jsem nečekal a neměl zásoby, na třetím hruškovice se slivovicí, jež jsem obě měl. Protože jsem tam byl sám, nehnul jsem se šest hodin od sklepa, nesedl jsem si. Když jsem po třetí hodině zavřel, měl jsem toho dost. Už nebyla většina pochoutek jako holoubě či zabijačková polévka. Našel jsem jen gulášovou, naštěstí dobrou. Na burčák ani panáka jsem neměl pomyšlení, dal jsem si s chutí víno. Obešel jsem sklepy, zastavil se tam či onde na pohárek vína, poklábosil a v osm zjistil, že kamarádi, s nimiž jindy popíjíme do noci, na tom byli podobně.
    V neděli jsem si pospal, pak odjel do sklepa nahrubo poklidit a odvézt zbytky. Před polednem jsem odvezl dd na vlak a zaskočil jsem na nákup. V tom zvoní telefon – dd mi zapomněla vrátit papíry od auta, které jsem jí v sobotu půjčil, aby dovezla z Kyjova kamarády přijedší na burčák. Nebyl čas na velké úvahy: nařídil jsem jí vystoupit ve Vracově a vystartoval jsem za vlakem. Na stíhání vlaku po trati nebylo pomyšlení, jednak byl spěšný, jednak je moc dlouhých vesnic po trase. Jedna šance byla jet do Uh. Ostrohu přes Moravský Písek, protože vlak jel po přeponách trojúhelníku a odvěsna je kratší. Vyšlo to.
    Máme po volbách. Pokud si to dobře pamatuju, studentské hlasování před volbami vyšlo, aspoň pokud jde o ANO. Hašek po zásluze vypadl, což je jediná dobrá zpráva. Nečekané a neuvěřitelné pro mě je drtivé vítězství Čunka ve Zlínském kraji. To jste, krajané, přepískli.
Nelogismy (Meditorial), 10. 10.

Posedlost prvenstvím a výjimečností je pro média typická. Přehnanost tohoto jevu dokumentují pondělní Lidovky, které o knize se zápisky V. Havla, jež vyjde za pár dní (13. 10.), napsaly chlubivě, že obsah zápisků „mají k dispozici“. Protože kniha je už na světě, není to nic raritního.
    Ve středeční adoraci VH zmínil reportér fotku nedožitého oslavence, kterak nese na rameni pytel. Protože pracoval v pivovaru, jen těžko to mohl být pytel s pískem, jak reportér zasvěceně tvrdil – už lehkost, s jakou ho drží. Nejspíš chmel, ječmen stěží.
    Středeční Lidovky postihl virus neznalosti názvu republiky, dokonce v titulku: „ZUNO končí. V Čechách i na Slovensku“. Ještě že bydlím na Moravě, tam banka zřejmě v činnosti pokračuje...
    Profík z ČT24 v pátek mluvil o předsedovi Evropského parlamentu jako o „Martenovi“. Schulz je Němec, takže dycinky „Martin“. I kdyby byl Papuánec, pokud existuje odpovídající české jméno (nikoli překlad!), má se použít. Ne „Ív“, ale „Eva“, ne „Ejdem“, ale „Adam“.
    Premiér Sobotka v řeči týkající se “důchoďáku“ řekl, že každý z nás byl, je nebo bude jeho klientem; Marksová mu v tom servilně přitakala. Platí jen „je“ nebo „bude“, protože kdo byl, už není jeden z nás.
    Neuvěřitelnou ukázkou novinářské impotence je čtvrteční článek v MfD týkající Dalíkova výletu den před nástupem do vězení. Redaktorka Paclíková se pokusila uvařit čaj z obnošených ponožek, ale marně. Jediné, co pořád opakovala a bylo to i v titulku, byla informace, že Dalík se vrátil „tryskáčem“. Termín z dětské slovní zásoby. Kdo mu ho poskytl, jestli byl soukromý či šlo o taxík nebo pravidelný spoj (dnes většinou lítají tryskáče“), pipina neřekla.
    V. Moravec je hovado. Ve čtvrteční předvolební debatě se trapně vysmíval přeřeknutí jednoho poslance, který řekl, že je v politice tři měsíce, ale obratem se opravil. Moravec ho zkoupal, rozmazával to, co je to za politika, který ani neví, jak dlouho funkci vykonává. Už mě nezajímá.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání