Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Mediální lež (Téma), 7. 10.
Když jsem minulou neděli sledoval OVM, dole běžela zpráva, že „Trump neplatil 18 let daně“. To je průser, řekl jsem si, na to jsou Američané (především ti, co daně platí), hákliví. Jenže je samozřejmě všechno jinak. V roce 1995 byl v obří ztrátě asi 900 milionů dolarů, takže v souladu se zákony mohl zdanitelný příjem po tuto dobu každoročně snížit o 50 milionů. Celé to samozřejmě může být složitější, nicméně i titulky v jiných médiích, že neplatil daně, jsou hrubě zkreslující.
To jsou paradoxy (Glosa), 7. 10.

V. Havel by jako vyznavač absurdního dramatu zajásal, kdyby věděl, že získal náměstí. Podle slovníku jde nezastavěné místo ve městě, mezi domy, do nějž ústí ulice. I bez definice je evidentní, že piazetta, spíše volný prostor-průchod mezi Národním divadlem a Novou scénou, náměstím není. V ND se ani jeho hry nehrály (až letos při oslavě narozenin).
    Nedosti na tom, k absurditě místa, na kterém nikdo nemá adresu, přispěla i vdova D. Havlová, když prohlásila, že je to výborné místo, protože tam nikdo nebydlí a nebudou se muset měnit občanky.
    Pojmenování náměstí, které jím není, kde nikdo nebydlí, nemá adresu a které s Havlem nijak nesouvisí, je nechtěně tím nejlepším dárkem, který dramatik mohl dostat. Uvažuju o pojmenování části gruntu – např. Dvůr V. Havla, Zahrada V. Havla či Golemka V. Havla.
Nepochopení (Poznámka), 7. 10.

Fotbalová rozhodčí Ratajová chybně pískla přestupek a Sparta na to fatálně doplatila. Jeden její hráč ji poslal k plotně, druhý na Twitter ke sporáku. Oba slušně, podotýkám. Co se rozpoutalo, nemá obdoby. Názory se samozřejmě různí.
    Ty, co konstatují, že v pochopitelných emocích se člověk dopustí nekorektního (ne vulgárního!) výroku, jsou v menšině. Vítězí křiklouni, kteří bez ohledu na své pohlaví straní chudinkám ublíženým ženám. Hledají se pitomé analogie, jako že když se utne muž, nikdo ho neposílá k televizi nebo do hospody (většinou ženy), požaduje se tvrdý trest pro oba provinilce.
    Zajímavá situace nastala v LN, kde jeden komentář fotbalisty přibíjel na vrata, zatímco druhý stylem advokáta našel polehčující okolnosti (pro obě strany) a požadoval potrestání jejich i soudkyně. Ta mimochodem dostala úžasný trest, o kterém by muž mohl jenom snít – když už jsme u té genderové spravedlnosti.
    Třetí komentář byl v autu, protože jeho autor označil fotbalistu, který napsal, že hodnotil chybné rozhodnutí, nikoli pohlaví, za stereotypně uvažujícího. Důkazem měla být věta „ženy v mužských funkcích podporuji a ženskému fotbalu také fandím“. Mimochodem, tu jiní považovali za omluvu, což fotbalista sympaticky, protože odvážně, popřel. Ostatně oba říkají, že jim to ujelo, ale to by snad v tomto případě mohlo stačit, ne?
    Reakce sice rozmanité, nikoli však černobílé. Pominu-li ty sprosté a hloupé, vynikají ty rádoby správné. Ministryně školství provinilce nabádala ke koupi kytky pro rozhodčí. Proboha proč? Jinde by je vyloučili. To chceme? Copak „jinde“ žijí samí svatí s patentem na rozum a svatozáří?
    „Trest“ v podobě tréninku s ženským fotbalem je hovadnost nad jiné. Je to typické politické populistické rozhodnutí, které problém chyb při rozhodování, lhostejno jak genderových, neřeší. Podle expertů jsou na vině gumová pravidla, v jejichž formulaci aby se prase vyznalo, a absence videozáznamu. Podle laika se nestalo nic, co by stálo za víc než konstatování.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved		 :: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání