Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Mají, co chtěli (Glosa), 30. 9.

Jedna mediálně známá persóna/ módní návrhářka, dala na Instagram fotku, na níž líbá svou pětiletou dceru na ústa. Jiný člověk obětavě seděl nahý ve sprše se synkem, jenž chytil salmonelózu. Bylo to snazší než neustále běhat na záchod. Manželka dala fotku na Facebook. Oba (a další) případy vyvolaly bouřlivé diskuse, stahování fotek atd.
    Všichni zapomínají na jedno. Vůbec nejde o to, jestli je to či ono závadné (např. líbání dětí na ústa je v řadě kultur, včetně evropské, běžné). Jedná se o ztrátu soudnosti!!! Lidé propadli amoku zvanému sdílení. Prakticky jakákoli aplikace a zařízení umožňující pořizovat obrázky jsou prezentovány především s ohledem na sdílení. Nafotit a poslat, tak zní heslo doby.
    Propadají tomu i lidé uvážliví a soudní, propadají tomu lidé blízcí a nejbližší, propadají tomu tak, až to obtěžuje a člověk si říká, jestli je vadný on nebo oni. Pak se nelze divit, že soukromí se stalo veřejným statkem a protože jsme každý jiný, názory se různí. Já tyto exhibice nesleduju, ale taky proti nim nebrojím – pouze vyjadřuju svůj názor jako reakci na farizejské stesky těch, jimž se sdílení nevyplatilo.
    A říkám: dobře vám tak. Hlavně nezapomeňte vyfotit, jak vám sdílení ublížilo, a rychle to publikujte.
Elektrický pedagog (Poznámka), 30. 9.

M. Roman je jméno spojené s ČEZem – byl jeho generální ředitel. Teď si udělal v Londýně pedagogickou nástavbu a pustil se do školství. Další mudrc, který se udrc´. Hodlá vylepšit úroveň českého školství.
    Má jasno jako mnozí: „V Česku se žáci zbytečně biflují spousty informací, po škole si jich však pamatují sotva pět procent.“ Celý rozhovor s ním v sobotní MfD (3. 9.) je zbytečně potisknutá stránka. To východisko, s jakým začal, je jen floskule, kterou opakují i jiné pedagogické rychlokvašky.
    Vycházet z toho, že se ve škole učíme zbytečnosti, jež pak stejně nepotřebujeme, je nebetyčný blud. A ukázka flagrantního nepochopení procesu vzdělávání, o cíli nemluvě. Existuje snad někdo, kdo zná postup, jakým budeme žáky učit jen to, co budou potřebovat? A nejen žáky, ale také studenty a obecně kohokoli? Ne, neexistuje a ani existovat nebude, protože z principu nemůže.
    Pojímat vzdělání jako poměr toho, co potřebujeme vědět, k tomu, co vědět nepotřebujeme, zavádět tam jakousi efektivitu využívání kapacity mozku a podobně, je jen hloupá představa pitomců. Žijeme v době, kdy se naslouchá především pitomcům, lidem nevzdělaným, hloupým, ale ješitným a ambiciózním. Mám neodbytný pocit, že je jich stále víc.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání