Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
  
Kdo je volí? (Politika), 29. 9.
Občas se ptáme, kdo volí ANO, Okamuru, Stop islámu a podobně. Ve studentských volbách s více než 31 tisíci hlasujícími uspěli nejvíc celkem přirozeně Piráti, ale pak bylo ANO, Přímá demokracie, Úsvit, Ne ilegální migraci... Z jiných uspěla TOP09, ČSSD, ODS a další dopadly bídně.
Podle peří poznáš ptáka (Komentář), 29. 9.

Proběhl první duel kandidátů na úřad prezidenta USA. A já jsem konečně pochopil přírodní výběr. Nikdy mi nebylo jasné, proč ptáci řvou jak zběsilí a lákají tak samičky k páření. Nejhlasitější vyhraje, ačkoli to nemá souvislost s jeho genetickou kvalitou. Caruso ani Gott nemají natolik lepší předpoklady pro život jen proto, že nejlíp zpívají (zpívali). Barevnost peří, různé výrůstky atd., jimiž se prosazují úspěšní jedinci, jsou jen pozlátko. Tak proč to tak v přírodě je?
    Volba amerického prezidenta je ikonická záležitost. Pluky poradců zkoumají úhel otočení hlavy, výšku židle, teplotu v místnosti. Diváci sledují mrkání, pohled na hodinky, kapky potu, sykavky, elegantní umístění ruky do kapsy... Jak to proboha souvisí s kvalitou kandidáta? Na co si tu společnost hraje? Nejmocnější politik světa se vybírá stejně iracionálně jako menu v restauraci.
    Zvítězí ne ten nejlepší, což ostatně nelze prakticky zajistit. Zvítězí nejlepší kašpárek, mluvka, vtipálek, demagog – vlastnosti odpovídající hlasitému zpěvu a barevnému peří ptáků. V rukou takových jedinců je osud světa, to mějme na paměti. Nijak nežehrám a nestěžuju si. Je to ostatně jedno. Podobně jako globální klima se i společenské jevy řídí naštěstí čímkoli, jen ne zbožným přáním a odhlasované pravdě kvalifikovanou většinou.
    Zvolený politik není nejlepší – to totiž ani měřit nejde.
Bezr nebo Janda? (Glosa), 29. 9.

Nejde o dělení sympatií. Bezr je kritik, lehce zakomplexovaný, což je dnes patrně jediná devíza, jíž kritici disponují. Dřív kritici byli ne snad lepší, ale věděli, o čem píší, protože zhusta také tvořili. Mohli tak sice promítat do kritik jen své nerealizované ambice, ale aspoň základ měli odborný. To se dnes prakticky nevidí a kritika by si mohla podat ruce s tou socialistickou. Tam také každý věděl, co autor měl udělat.
    Janda je hudebník. Nic proti Olympiku nemám, ale na koncert bych nešel. Ale podívám se rád na sál plný asi pěti generací, jak nadšeně zpívá s sebou. Myslím, že Jandovi to musí dělat dobře. Takže mi je celkem jedno, proč se Bezr do Jandy pustil (LN 9. 9.), ani jsem to nečetl (páteční vydání nekupuju). Bezr psal o jakémsi podle něj neprávem méně úspěšném muzikantovi, přičemž se navezl do komerčního Jandy „tahajícího za nitky showbyznysu“ (Jandova citace).
    Janda se zdravě nasral, a to se mi líbí. Je pravda, že když psi štěkají, karavana jde dál, ale kdo chce psa bít, nemusí hledat karavanu a může se pustit do akce. Velkorysost je vlastní lidem s nadhledem a noblesou, bohužel právě jen ti ji ocení, takže vlastně si hrají jen mezi sebou a na svém písečku. Hovadu a buranovi jsou jemné finesy vybraného bonmotu obsahujícího jemnou urážku naprosto cizí.
    Takže Janda vyzval Bezra, aby se do 14 dnů buď omluvil, nebo svá slova doložil. Pak ho bude žalovat. A skončil vybraně: 26 let po sametu svádět svůj neúspěch na bolševika je nejapné. Času ukázat, co v kom je, bylo dost.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání