Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Pozdní couvání (Komentář), 23. 9.

A. Merkelová po sérii volebních neúspěchů připustila, že podcenila imigrační vlnu. Kdyby to šlo, vrátila by čas zpátky a řešila problém jinak, prohlásila. Budiž, dejme tomu, že to bereme, ale toto už ne: prý se příliš dlouho „spoléhala na platnost dublinských pravidel“. Jak spoléhala?
    Dublinský protokol byl přece vymyšlený právě na řešení migrační problematiky a potíže nastaly ne proto, že byl dodržován, ale proto, že nebyl! Tak na co se vymlouvá, a ke všemu tak hloupě? Možná že vychytrale. Řekl bych, že ztratila nejen glanc, ale hlavně že jí teče do bot tak, že hlavní pro ni je udržet si pozici – kvůli ješitnosti a neomylnosti.
    Ostatně další důvod, jímž omlouvá migrační problémy, je to, že Německo příliš dlouho ignorovalo problémy, které měly státy ležící na vnější hranici EU. To je až dětinské – přece nelze takové selhání jen tak okecat? Nemá v politice co dělat ani ona, ani řada dalších hujerů.
Pořádek za každou cenu (Glosa), 23. 9.

Ministerstvo vnitra vydalo vyhlášku, v níž se zakazuje pořádání rok předem neohlášených veřejných akcí, které končí po 22. hodině. Prý proto, aby občané věděli, co je kdy čeká a mohli se připravit na probdělé noci (jak asi?). Právo na osm hodin nerušeného spánku posvětil Ústavní soud. Zřejmě neměl momentálně nic jiného na práci...
    Zajímavé na tom je, že první, kdo se bouří, jsou radnice! Jak se ukázalo, nesmyslnou vyhlášku (o řadě akcí se předem neví, další ještě nemají pevně stanovený termín, jiné se rodí ad hoc – místní mužstvo nečekaně vyhraje třetiligový pohár, obec získá nějakou cenu) s nimi nikdo nekonzultoval. Opět se tedy k lizu dostali úředníci, kteří o životě „dole“ nemají ani potuchy.
    Proč nás stát považuje za nesvéprávné? Ze stejného soudku je chystané nařízení z dílen ministerstva kultury o povinném označování televizních pořadů piktogramy o vhodnosti pořadů pro děti. Mají být tuším věkové kategorie 7, 12, 15 a obsahové jako drogy, sex, gamblerství, násilí... Na piktogramech se zatím pracuje, na obrazovce mají být pořád, jako to mají Slováci.
    Proč? Proč se stát sere do toho, koho rodiče pustí k televizi a co mu pustí? Proč rodiče považuje za nesvéprávné a nadřazuje svoji péči (přesněji představu o ní) nad tu rodičovskou? Proč se mají ostatní dívat na obrazovku postupně zaplňovanou grafickými prvky, které s obsahem nesouvisejí? Proč nikdo z umělců neprotestuje, že mu vysílání nemilosrdně kurví jejich dílo?
    Bojím se jednoho: ozvou se lidé, a nebude jich málo, že jim to nevadí, že si na to zvykli atd. Jako kdyby to byl argument! Jiným zase nevadí tupé filmy s hektolitry krve, pornografie, týrání zvířat, prolhané telenovely atd. Ty přece můžeme cpát na obrazovky také, když je opatříme piktogramy (pornosnímky píčogramy).
    Je směšná představa, že budeme lepší, když nebudeme smět sem tam zpívat a hlučet po 22. hodině večer nebo nechat v té době děti civět na film, který kdosi označil za vhodný, ač je brutální až běda (rodinný Avatar), nebo neškodný, ale hrdina, sígr z ulice, řekne „kurva, do píči, ty se posral“ místo výchovného „jejky, to bude asi omyl“.
    Budeme lepší asi tak, že když čteme pr**l nebo ku**a, děláme, jak jsme slušní, ale každý v hlavě slyší prdel a kurva. Včetně dětí!!!
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání