Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Chtěl bych být tvým menstruačním tamponem.
princ Charles v telefonátu s Camille Parker-Bowlessovou

Ohlédnutí (A týden uplynul), 19. 9.

* Tři čtvrtiny Evropanů nevěděli, že od 1. září končí halogenové bodové žárovky – kam se poděli všichni ti uvědomělí a znalí občané? * Vláda neustále prokazuje svou naivitu a odtrženost od reality, nejnověji představou, že šrotovným pět tisíc omladí vozový park. * Ženy sice žijí déle než muži, ale za to jsou nemocnější – nikdo nemůže mít všechno. * Břevnovské opatství na poslední chvíli zakázalo koncert, jehož součástí bylo vystoupení gayského pěveckého sboru – že by Bůh nevěděl, co činí, tvoře gaye? * Je hezké, že ÚOOH vyjel po Ťokovi kvůli prodloužení smlouvy s Kapschem bez výběrového řízení, ale neměl by zapomenout, že ho měl připravit jeho předchůdce Prachař (ano, ANO). * V Austrálii podnikli pokus o snížení počtu předčasně těhotných dívek: rozdali jim panenky chovající se jako mimina a bylo se třeba o ně starat – bohužel vzorek dívek vykázal nárůst procenta těhotných... * Zakazovat školákům tablety a mobily i o přestávkách je výrazem totální neschopnosti ředitelů takových škol zvládat svou funkci – být ministrem, přeřadím je na funkci školníka, na tu mají. * Sladkosti ze školních automatů sice zmizí, ale nabídka se značně zredukuje i o ty „zdravé“ potraviny, protože vyhláška je tak přísná, že neprojde skoro nic – za výsledkem stojí mj. i neukojené ambice Středoškolské unie. * Odůvodnění rozsudku ohledně Zemanových výroků o Peroutkovi je zajímavé – pokud jde o hodnocení věty o vytí s vlky, soudce dal za pravdu Zemanovi a jeho svobodě výrok interpretovat. * Ustanovení, že hračky ani jejich části nesmějí svou velikostí ohrozit dítě v důsledku možného vdechnutí, má nepředpokládaný důsledek – výrobci kuliček nesmírně riskují a měli by továrny zavřít. *
Konec pěkného léta (Editorial), 19. 9.

Pondělí. První den letního týdne. Už sice bereme září jako podzim, ale tím je až od posledního týdne. Vůbec mají lidi s ročními dobami potíže. Před lety jsem marně obhajoval v reportáži větu („... v podvečer podzimního dne...“. Bylo to mezi po čtvrté hodině odpolední a v polovině listopadu. Takže těsně po západu Slunce a na podzim. Předělali mi to na „... odpoledne zimního dne...“.
    Je fakt, že třicítky přes den a pak po sedmé prudký nástup tmy je poněkud nezvyklý. Vydal jsem se odpoledne do Hodonína pro opravený rám obrazu, nakoupil v Uni Hobby materiál na police a nechal ho nařezat, přičemž jsem zapomněl odečíst 16 mm – tloušťka vertikální stěny. Musím to dopižlat ručně.
    Pak jsem v nesnesitelném vedru zajel do blízkého lužického rybníka U cihelny. Voda sice nazelenalá, ale je to blízko a nechtějí nekřesťanské peníze za vstup, takže tam člověk nemusí být dlouho. Byl jsem tam dvakrát, ještě jsem něco kupoval.
Úterý. Prošel jsem zahradu, ale ovoce skoro nikde. Možná ještě zavařím pár jablek s malinami, tato kombinace se ukázala velmi lahodná. Posbíral jsem rajčata, začala rodit jako pitomá. Usuším je, pravím sám k sobě. DD sice má sušičku, ale ta hučí dva dny a nic moc, dobrá je na bylinky a houby, větší masa trvá moc dlouho. Na webu jsem si našel řadu rozporuplných informací: červená, žlutá ne, oloupat, neloupat, krájet, nekrájet, krájet tence, krájet tlustě, sušin na 60, 75, 100, 120, krátce, dlouze, přerušovat, otvírat, zavírat, pecičky a „maso“ nechat, vyhodit...
    K čertu, stačí základní fyzikální zákony. Nakrájel jsem je na centimetrové proužky tak, aby jedna strana byla pokud možno se šlupkou, protože mi to tak chutná. Dal na pečicí papír, žlutá i červená, osolil, a šoupl na stovku do pootevřené trouby. Pak jsem slevil na 90, to je taky pěkné kulaté číslo. Povedlo se. Velká mísa se vešla do sklenice od zelí, zalil jsem je olivovým olejem, protože nebyla dosušená úplně do sucha, tak aby se nekazila.
    Večer jsem zajel do sklepa podívat se na to, jak sedá zákal v demižonu, kde jsou zbytky po flaškování. Nesedá, takže skončí v pálenici. Vína mám nakonec dost. S kamarády jsme probrali technologické postupy při výrobě vína, samozřejmě s ukázkami.
Středa. Ráno jsem se vydal s kamarádem do Prahy. Měl jsem podepsat kupní smlouvu. Ukázalo se, že se večer vrací zpátky, takže jsem se, i s ohledem na mizivou účast na plánovaném víně, rozhodl vrátit se s ním večer zpátky. V Praze jsem se prošel po nábřeží, dal si pohár ve Světozoru, burčák a nedostižný párek v Růžové. Pak jsem odjel na Palmovku podepsat smlouvy. 
    Odtud jsem přejel do Karlína a s kamarádem MM jsme poseděli ve vinárně u stanice Křižíkova do doby, než jsem byl vyzván k nástupu na odjezd. I cesta zpět proběhla po D1 hladce, ani v jednom směru jsme nechytili kolonu, zato v protisměru jich bylo několik
Čtvrtek. Od rána jsem dopisoval GD, protože jsem zatím neudělal ani čárku. Zajímavý byl rozhovor v LN se studentkou internátní školy v Británii. Pořád čteme a slyšíme o tom, jak vyspělý Západ vede mládež od mala k samostatnosti a názorové vyhraněnosti. Nastoupila v šestnácti, absolvovala poslední dva roky, kdy už nemusela nosit uniformu. Tu bych ostatně skousl, je to příznak sounáležitosti se školou.
    Mimo mé chápání je ovšem tuhý dozor u skoro dospělých i dospělých lidí. Vykonává ho k tomu určená učitelka, která kontroluje nejen hygienu oblečení, účes a mejkap, ale také zapisuje odchody a příchody, včetně informace, kam se jde a co se tam bude dělat! Ostatně opustit kampus bylo vzácné, jen na několik hodin jednou za čas, a pokud jedinec neměl hříšek. Nějak mi ta výchova k samostatnosti a odpovědnosti s těmito fakty nejde dohromady.
    Peru se s přívodem k baterii. Je moc utopený, takže je nastavený nátrubkem, ale moc, proto teď moc čouhá ven. Nedá se krytkami zakrýt. Napadlo mně, že zkrátím konce toho excentrického fitinku, čímž problém vyřeším. Jenže ouha, vyšrouboval jsem vše, včetně nátrubku. Holt poctivá práce. Jenže kolínko je utopené tak hluboko (v době instalace nebyla zeď omítnutá), takže nasadit prodlužovací kus je hodinářská práce. A bez možnosti kontroly utěsnění.
    Už s tím byl jednou problém, mosazné fitinky byly z Číny, s odpovídající kvalitou. Některé praskly a propouštěly vodu. Tenkrát to dělal instalatér, teď já. Zkušenosti mám, což o to, ale rutinu ne. Přes veškerou snahu jedno místo propouštělo. Nechtěl jsem rvát ocel do mosazi násilím, aby nepraskla. Dával jsem víc a víc koudele, ale to má taky meze, protože pak to praskne tím spíš. Nejlepší by asi bylo rozbít zeď a udělat to pořádně. Nebo vést trubky venkem u podlahy a dát stojánkovou baterii. Jde o koupelnu, tam estetika nehraje roli.
    Umordovaný jsem zajel odpoledne do Hodonína na koupaliště, zřejmě poslední letošní možnost.
Pátek a víkend. I pátek lákal ke koupání, ale různé povinnosti mi v tom zabránily. Další pokus o vyřešení baterie. Koudele jsem tam dal tři prdele, neteklo, chvilku. Pak zase kap, kap. Sice méně, ale přesto. Dám ještě jeden pokus a pak jdu do zdi. Nedá se.
    Večer jsem zajel do sklepa, prošli jsme s kamarády sklepy a pak poseděli venku. Večer byl vlahý, nic nenasvědčovalo tomu, že se má ochladit. V jednom sklepů byli jacísi Francouzi, když se picli, pochodovali, ruku na rameni toho před sebou, za zpěvu jakési zřejmě vlastenecké odrhovačky, kolem dokola sklepů. Zábavné.
    V sobotu dopoledne přijela DD, po poledni jsme využili mezery v mrholení a vydali se na kolech do Bzence, kde bylo vinobraní. Asi půl hodiny po dojezdu začalo pršet a opakovalo se to s přestávkami velkou část odpoledne. Otevřených sklepů bylo jen pomálu, těch menších ještě méně, ale zvládli jsme to, včetně posezení. Vraceli jsme se už za tmy. DD poslední dobou už jezdí za mnou, nějak mi nestačí.
    Neděle byla bez deště, pracovat venku se dalo celkem v pohodě. Odpoledne se zastavili na kus řeči kamarádi, až při rozchodu se ukázalo, že se dost ochladilo. Inu, zima je za dveřmi, mrcha.
Bezprecedentní lhůta (Meditorial), 19. 9.

Pondělní podtitulek v LN pravil, že „Češi nemají představu, kam směřuje vzdělávání“. Mají snad mít? Kteří – já, soused, řidič autobusu, kterým jedu, číšník v hospodě, kde obědvám, prodavačka... Co je za způsob myšlení, (ne)vážení novináři?
    ČT24 má novou hlasatelskou hvězdu, takovou mateřskou. Když dělá reportáž, mluví jako učitelka mateřské školky k dětem. Tak ňák lidsky pochopitelně zprostředkovává události. Samozřejmě používá vydatně zdrobnělinky, takže v úterý jsme mohli slyšet, že „se podíváme, jak se pasterizují jablíčka“. Co že se to dělalo? Pasterizoval se jablečný mošt...
    Komentátorovi P. Kamberskému nedá návštěva kandidáta na rakouského prezidenta u Zemana spát. Posedle opakuje, že návštěva „bezprecedentně zasáhla do kampaně sousední země“. Možná jen zapomněl zmínit, že Zeman Hofera nepozval, ten si přijetí vyžádal. Zeman mohl odmítnout – bylo by to lepší?
    Těžko posoudit páteční snahu redaktora MfD P. Švece, vyjádřit se co možná přesně. Vyšlo mu, že do tunelu Blanka vjela první auta „bez pár dní přesně před rokem“. Není nad přesnost. MfD je bez svého vlastníka de facto nezávislým veřejnoprávním deníkem.
    Pro zákon proti Babišovi se název Lex Babiš „nevžil“, jak pravil ve středu moudře moderátor na ČT24, ale přisoudila mu ho právě a jen média, protože novináři co? Milují zkratky! Jinak je zákon jako takový směšný a bezzubý a pokud Babiš podá stížnost Ústavnímu soudu, bude se muset změnit. Zákon, ne Babiš.
    „Slonů ubývá. Zastaví to svět?“ – těžko říct, ale podle mých znalostí svět zastaví jen jeho konec, ani sloni na to stačit nebudou.
    V seriálu Lidovek a financích se čtenáři dověděli, že bezúročné období „až 50 dní“ není vždy 50 dní. Autor je zjevně finanční odborník, akorát čeština mu moc nejde.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání