Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Představte si, že vám úředník při vydávání Lítačky řekne při chybě to, co webová aplikace: „Jejky... i to se někdy stane“.
T. Baldýnský, publicista

Ohlédnutí (A týden uplynul), 5. 9.

* A je po problému s DVB-T2 aneb pozemním digitálním příjmem v jiné normě, jak strašila média: každý se může podívat, zda jeho televize to umí – ostatně jako DVB-T se dalo čekat, že po letech prodeje jedné technologie se těžko bude vysílat v jiné... * Před šesti lety vyzval islámský duchovní v Praze muslimy k založení komise pro rodinu, která nadřadí islámské zvyklosti našim – až teď se tím policie zabývá, protože je to začátek zavedení práva šaría. * Uprchlické kvóty jsou podle všeho zapomenuty, shodují se zahraniční zdroje komentující nedávný turnus kancléřsky Merkelové – podle všeho se už jen hledá formulace. * Soud se Zemanem ohledně jeho výroků o Peroutkovi dopadl nepochopitelně: za gentlemana se musí omluvit, za vytí s vlky ne – jako kdyby to řešilo Rádio Jerevan. * Obnovitelné zdroje se německým občanům pěkně prodražily: cena proudu pro domácnosti stoupla o 40 % – příliš mnoho dotací něco stojí. * Švédští odborníci zjistili, že ze 40 tisíc prací založených na funkční magnetické rezonanci jsou podle všeho tři tisíce chybné, akorát se neví, které to jsou... * Podle BIS nám hrozí teroristický útok – akorát se neví, kdy a kde... *
Mám ji (Editorial), 5. 9.

Pondělí. Domluvil jsem s ostravským prodejcem, že nabízenou Alfu beru. Našel jsem si výborný spoj. Z Milotic do Ostravy ze 2,5 hodiny, to je úžasné. Zašel jsem si vybrat peníze, ale limit mi nedovolil, kolik jsem potřeboval. Dovybral jsem je další den, akorát jsem zapomněl na poplatky. KB si za „cizí“ výběr účtuje asi 40 korun a za zůstatek asi 20. Neuvěřitelné, ale není to všechno, co provádí.
Úterý. Ráno jsem se vydal na cestu. Nádraží Ostrava-Svinov příjemně upravené, Ostrava-Vítkovice děs. Totalitní architektura, obrovské prostory uvnitř i venku. Tam se zastavil čas. V servisu jsem spatřil Alfu. Prorezlé prahy, až se odchlipovaly. Tak jedu zpátky. Kdepak, to byly tuningové plastové kryty, aby auto bylo opticky nižší. Už z výroby. Uvnitř kůže a sada kol. Co to? Inu zimní a letní sada v ceně – nebylo v inzerátu.
    Cena snížena, auto čekalo od dubna, o deset tisíc. Nešlo o autobazar, ale normálního prodejce aut, který bral auta na protiúčet, bylo jich tam asi 30. Auto vlastnil policajt převelený do Prahy, takže s ním nejezdil, zněla story. Auto s příběhem se líp prodává i kupuje. Něco na tom bude – samolepka LPG nikde. Prý alfisté nemají rádi plynovou verzi, je to nečestné a nesportovní... Stejně se k nim nedám. Ale jak majitel obešel povinnost samolepku nemít, těžko soudit. Inu policajt. Ostatně i plnění plynu je zajímavé, společné s benzinem, takže ani díra v blatníku není.
    S technikem jsme vyřídili hladce STK i přepis za necelé dvě hodiny. Odjel jsem hladce, brzdila mě jen navigace, protože... Mám čtyři, ale jen dvě umějí jet nikoli pouze z místa, kde jsem, ale odkudkoli, aby se člověk mohl rozhodnout. Jen dvě umějí nejet po dálnicích. Průnik naštěstí nebyl prázdný, ale řídící baba mě štvala. Její údaje o vzdálenostech před odbočením se lišily o stovky metrů. Její „držte se vpravo“ platilo i pro nájezd na křižovatce. Počítala i slepé výjezdy z kruhových objezdů. Nehlásila přepočítávání a rovnou hledala další cestu, takže jsem o tom, že jsem špatně odbočil, nevěděl.
Středa. Ráno jsem vyřídil pojištění auta. Jel jsem do Kyjova na kole, protože tam dojedu za 15 minut. Autobusem za deset, ale musím vyjít o pět minut dřív a pak jít do centra dalších pět minut. Pak jsem zajel do servisu přehodit zimní gumy za letní, abych je zbytečně neojížděl a abych zjistil stav podvozku a komponent.
    Další překvapení – litá kola mají i zimní pneumatiky, byť ne tak parádní jako mají letní. Obě sady mají bezpečnostní šrouby, každá jiné... I ty obyčejné se liší. Servisman mě odrazoval od použití těch bezpečnostních, byl v tom „ne“ až autoritativní. Ustoupil jsem poté, co po půlhodině sundal s použitím speciálních udělátek dvě kola a ukázal mi, jak hlavy šroubů vypadají. Tak to bych na silnici nepovolil ani náhodou. Bylo rozhodnuto.
    Prošli jsme auto a až na prasklou prachovku, vykvedlanou vzpěru zadní nápravy a jednoho ožižlaného šroubu kol nic. Doufám, že u toho zůstane.
    Odpoledne jsem zajel do Hodonína, kde jsem viděl před časem pěkné podlahové hodiny. Bazarista je ochoten smlouvat, čehož jsem využil a nabídl jsem o 500 míň. Souhlasil, a když jsme šli hodiny naložit (do Alfy se nic nevejde, nemá sklapovací zadní sedadla) do jeho auta, ukázal na jiné, o 3,5 tisíce dražší a pravil „tyto?“. Ajajajaj, chyba!!! Když u nich slevil tolik, u mých jsem mohl jít ne o pět set, ale o pětkrát tolik. Správná otázka zní „kolik mi slevíte?“. Tak příště.
Čtvrtek. Tři věci mě u nového auta netěší. Kromě pevných sedadel vzadu je to velký rejd, takže se u nás na silnici (a jinde) neotočím tak snadno. A konečně se bojím spotřeby. Kombinovaná je sice 8,5 jako u starého (9,8 pro plyn), ale plynu ubývá nějak rychle. Když tak si rok zajezdím a pak ho prodám. Ale jinak to je luxus, dílenské zpracování pečlivé, detaily perfektní.
    Vadí mi ještě otravné pípání, kdykoli se mu něco nelíbí, holt je tam už počítač, se kterým se neskamarádím. Většina závad vyžaduje opatrné dojetí do nejbližšího autorizovaného servisu. Doufám, že se naše názory na závažnost budou lišit bez dopadu na důsledek.
    Jeden z posledních dnů otevřeného koupaliště, opět jsem ho využil. Koupání venku je jednou z mála výjimek, kdy si pamatujete poslední akt. První skoro vždycky, poslední skoro nikdy. Nepatří sem samozřejmě narození a smrt... Předtím jsem posekal zahradu, po návratu obral maliny, sklidil pět hrušek a dvanáct jablek. Víc toho nebude.
    Pálenku letos dělat nebudu, ale pustím se do grappy. S překvapením jsem před časem zjistil, že vychvalovaný „pravý“ rum se dělá ze sraček po výrobě cukru z třtiny. V čem je proboha rozdíl od „znalci“ vysmívaného rakouskouherského z brambor? Grappa se také nedělá ze zkvašené hroznové šťávy, jak se někdy uvádí, aby vynikl rozdíl mezi ní a pálenkou z druháku, často opovrhované vínovice. Ze šťávy se dělá brandy, jež ovšem musí zrát v sudech, které mu dají chuť a barvu. Dělá se podobně jako „pravý rum“ ze „sraček“ (z melasy), v tomto případě z výlisků hroznů, tedy matoliny.
Pátek a víkend. Po ránu nepříjemné zjištění, že Komerční banka zavedla poplatky za výběr ze svého bankomatu! V době, kdy jiné banky lákají na výběry zdarma všude možně, KB si velkopansky zavede poplatky s tím, že pokud následně zaplatíte její kartou, poplatky vám vrátí. To je kromě nepřípustného nucení k používání karty ukázka programátorské a účetní neschopnosti, protože ty poplatky vám vrátí až další měsíc. Je to přece tak komplikované... Za výběr to jde kupodivu hned.
    Navečer jsem zajel do sklepa, opravit konečně světlo, oškrabat plíseň a podobně. Pak jsme s kamarády poseděli u vína. Během řeči jsem zjistil, že v sobotu jedou zahrádkáři do rakouského Tullnu na výstavu květin, něco jako naše Flora Olomouc. Zamluvil jsem dvě místa a informoval DD, aby ráno přijela dřív.
    Tulln je asi půltřetí hodiny od Milotic, blízko Vídně. Asi osm pavilonů a místa mezi nimi bylo vyplněno vším možným. Kromě kytek tam byly i další více méně související exponáty a také jídlo. Pojal jsem návštěvu jako kulinářskou akci a popíjel jsem vše od moštu, piva přes víno po kořalku. Kromě toho jsem ochutnal kde co z jídla, inu proč ne. Zakoupil jsem krmítko pro sýkorky z rezavého plechu.
    Přijeli jsme navečer a začali chystat improvizované posezení s přáteli. Náročný den.
Neděli jsme s DD strávili většinou na vracovském koupališti, které mělo otevřeno poslední den. Má být sice ještě řada dní vedro, ale obec rozhodla provoz típnout.
    Fotky z Tullnu: trpaslík je věčný, inspirace pro výzdobu zahrady na gruntu, atypické citroníky (spíše citronovníky), pěkné zahradní domky, sugestivní prodejce všestranného hoblíku za pouhých 45 eur.
Blbosti všude (Meditorial), 5. 9.

Nevhodný a matoucí titulek napáchá hodně škody, zejména je-li třířádkový (středeční MfD): „Mladík v podmínce / za atak na zpěváka / Hrůzu znovu zaútočil“. Lze jej číst primárně jako „Mladík v podmínce za atak / na zpěváka Hrůzu znovu zaútočil“ nebo správněMladík v podmínce za atak na zpěváka Hrůzu / znovu zaútočil“.
    Věcně zmršený titulek dodaly ve stejný den Lidovky: „Trolejbus vyjel po trakčním vedení“. Editor zjevně neví, co to je, protože trolejbus vyjel po sloupu, na nějž bylo vedení upevněno. Po trakčním vedení se fakt jezdí dost blbě. Ani věta, že „dechová zkouška neprokázala, že by řidič pil alkohol“, naopak se prokázalo, že nepil, což je něco jiného – chyba je v tom „by“.
    Rozum stojí nad hysterií médií, když Dalík den před nástupem trestu odjel do Bruselu, což avizoval soudkyni, která však byla na dovolené. Přestože i právníci potvrdili, že do nástupu trestu je člověk svobodný, ani v den Dalíkova návratu to neutichlo a ČT24 tomu věnovala jeden svůj pravidelný diskusní pořad.
    V úterní MfD se blýskl provařený L. Palata, který napsal, že „většina Západoevropanů nechápe, proč bychom nemohli přijmout necelé tři tisíce migrantů“. Myslím, že ona většina se o migranty nezajímá, a když, tak se do jejich přijetí nehrne. Lidi jsou všude stejní.
    Magazín MfD č. 35 obsahoval reportáž z lisovny vinylů v Loděnicích u Berouna. V pasáži o historii desek stálo, že šelakové desky se „používaly“ do roku 1948. Nevzdělanec nezná význam toho slovesa, používají se totiž dodnes. Ale nevyrábějí se...
    Že je Babiš hlupák a neomalenec je jedna věc, ale jeho citace ohledně tábora v Letech je mediální ostudou: není to záznam, ale převyprávění a ke všemu upravené. Víc příště.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání