Hlavní stránka
Co se děje
Ze společnosti
Archiv vydání
Vrba, Fórum
Aktuálnost je pozlátko. Objektivní informace jsou iluze, poctivá subjektivita je k nezaplacení.
Nabízím příležitostné čtení pro ty, kdo nemají čas sledovat, co se kde šustne.
Citát týdne
Evropané chápou trh jako příležitost k regulacím a myslí to s budováním federálního evropského státu doopravdy.
M. Thatcherová

Ohlédnutí (A týden uplynul), 29. 8.

* Odpad z domácností obsahuje asi 20 % biologické masy – takže i kdybychom ji oddělovali stoprocentně, přes pětinu se nedostaneme. * Do kompostu se prý smí dávat i peří a chlupy – s ohledem na výdrž těchto látek si o tom dovolím pochybovat. * Babiš opět prokázal svou geniální invenci, když strop pro odchod do důchodu, jež ANO mělo ve volebním programu, odmítl racionálně s tím, že do té doby se u nás vystřídá bůhví kolik vlád – na to by jeden nepřišel. * Prý máme málo medaili z Ria – jaký je správný počet při naplňování ducha her? * Odchod Británie z EU nedopadl podle očekávání: červencové tržby jsou největší za 14 let, nezaměstnanost je na minimu a úvěrový trh kvete – kde jsou ti zasvěcení pesimisté? * Kolem Konvičkova extempore na Staroměstském náměstí se vedou zbytečné polemiky ohledně apriorního zákazu: něco jiného deklaroval, něco jiného udělal – takže má následovat jen postih. * Nápad ministryně Valachové o úřadu pro výchovu k demokracii naznačuje, že na tom nebude duševně nejlépe. * Bezpečnostní rámy a kontroly na Hradě nedávají smysl, jelikož nejsou na všech vchodech. * Dospěl jsem k názoru, že cílem policejního šachování kolem Šlachty bylo získat pro celníky možnost vyšetřovat případy do konce, bez účasti policie – neboli máme dvě policie.. * Strůjci vyvěšení trenek na Hradě a zničení standardy byli osvobozeni, neb poškození cizí věci se neprokázalo – pěkná spravedlnost. *
Nákupy a prodeje (Editorial), 29. 8.

Pondělí. Pomalu jsem uklízel po 14denní návštěvě a přemýšlel o životě... Uklízení obecně je činnost hluboce filozofická. Odpoledne jsem se vydal ostříhat vršky révy a postříkat vinohrad. Poté, co jsem zjistil, že jsem si nevzal postřiky, jsem propadl skepsi. Nechtělo se mi jet zpátky, byť by to už nebyla námaha, ale ztratil bych půl hodiny, a to mi vadilo. Naštěstí jsem našel cosi od loňska, takže jsem byl spasen.
    Když jsem začínal, spotřeboval jsem jednu konev, teď dvě. Důvody neznám. Po práci jsme s kamarády ještě chvíli poseděli a mudrovali.
Úterý. Před polednem jsem vyrazil do Prahy, kde jsem se setkal nejprve s OK a jeho kamarády na Kampě, na zahradě ekonoma TS. Tam jsem se dověděl, že moje favoritka B. Kroužková zmizela z obrazovek proto, že po čtyřicítce nečekaně slehla. Obávám se, že se na obrazovky vrátí dřív, než mi bude milo.
    Z Kampy jsem pokračoval do Růžovky. Sešli jsme se jen dva. Po víně jsme zašli do Jazz Republic, vstup byl sponzorovaný, ceny nápojů od minule vzrostly o pětinu. Ovínění jsme byli dost, takže to nevadilo. Hrálo trio kytaristy A. Tvrdého, basu ovládal Fr. Uhlíř, bubeníka neznám. Hudba byla příjemná, konec před půlnocí, takže žádné ponocování; u strýčka na Skalce jsem byl chvíli po půlnoci.
Středa. Den zásadní pro můj velkoměstský život. Po ránu jsem zajel do centra kdeco vyřídit. Zašel jsem do banky, prošel Žitnou a našel konečně proslulý rumový dům (otevřeno denně 17-02!), poseděl v kavárně v Novoměstské radnici a zamířil na výstavu o roce 1968 v Knihovně V. Havla v Ostrovní.
    Výstava se skládá z několika panelů se zajímavými informacemi, z nichž zásadní vyvrací nedávnou zprávu, že německá rozvědka znala datum invaze už na jaře. Neznala. Padlo asi týden před 21. srpnem, pravdou je, že od jara Rusové o způsobu řešení vojenskou silou uvažovali. Dojem z výstavy kazí neuvěřitelné množství chyb v textech, hrubky nevyjímaje. 
    Po poledni jsem byl zase na Skalce, protože kamarád z M. měl naložit věci patřící na grunt. Naložili jsme vše, ba až moc. Jedna krabice s knihami měla zůstat, protože pojede do Harrachova.
    Pak jsem vyjel zase do centra, na Barrandov, podívat se na byt. Přesněji na nebytový prostor. Předtím jsem si zašel do Světozoru na pohár. Za mnou stáli manželé, totálně neschopní. Šli koupit kamarádovi pohár „s alkoholem“. Prý o něm básnil. Nevěděli ani, co to znamená – pohár s griotkou či vaječným koňakem pro byl zjevně španělskou vesnicí. Nebyli s to ho v nabídce ani objevit, takže si ho jako „pohár s alkoholem“ objednávali...
    Stal se zázrak – potkal jsem před Světozorem mladší dceru. Je to poprvé za celou dobu, co ji mám (starší jsem ještě nepotkal), bohužel neměla čas to oslavit. Zato mi ukázala kavárnu vedle Škody ve Vodičkově ulici, kterou jsem neznal.
    Na Barrandově jsem obhlédl dům, kde místnost měla být. Dům pěkný, Barrandov je na dolním konci úžasný, ale okno odpovídající popisu nikde. Když přijel makléř a majitel domu, ukázalo se, že je to místnost ve zvýšeném přízemí (2 m nad zemí), renovovaná, 15 metrů, s klasickým panelákovým oknem. WC sice v suterénu, ale sprchový kout udělat půjde, s odvodem do stávajícího umyvadla. Až snové bydlení.
    Kul jsem žhavé železo, přiměl makléře i majitele k uzavření rezervační smlouvy. Realitka je jedna z největších, takže majitelů jsem se nebál. Jsou to totiž Rusové. Ona mladá, asi 35, panovačná až běda. Manžel zjevný podpantoflář. Žena pročítala smlouvu, tu a tam se zeptala. Pak si vyžádala někoho, kdo umí rusky. Byl naštěstí k dispozici.
    Okamžik stojící za zaznamenání: na něco se zeptala makléře. Mezitím se k ní naklonil jeho rusky mluvící kolega. Než něco řekl, makléř chtěl odpovědět. Aniž se na něj podívala, udělala tak panovačné gesto, k tomu ostře sykla, že makléř ani nepípnul. Dělal jsem, že to nevidím. Po skončení jsme spolu odcházeli a ona venku pravila, abych si ověřil ten rezervační účet (nezdál se jí). Poslušně jsem řekl „ano“. Bylo to jednodušší (ale troufale jsem to neudělal). Na to, že prodává místnost v domě, jež jí patří, se chovala dost neinformovaně, takže je možné, že smlouvu nepodepíše.
    Se zpožděním jsem se dostavil opět na Skalku, kde se postupně objevil muž pro knihy a kamarád TD, k němuž jsem se měl se zbytkem věcí přesunout. Protože přestěhování na Barrandov je otázkou měsíce, dvou, ztratilo stěhování smysl a se strýčkem jsme se domluvili, že to doklepu u něj. TD jsem však neošidil, zajel jsem se s ním podívat do Klecan na jeho děti, holčičky, protože se na mne těšily; já jsem ostatně pojal úmysl v Praze už nespat. Kupovaný byt mě rozhodil, a tak jsem si řekl, že zmizím rovnou půlnočním vlakem.
    Holčička se mě dočkala jen jedna, druhá absolvovala kojení, takže pak usnula. Matka se se mnou jen pozdravila a usnula také. Kamarád se rozhodl, že nebudeme rušit a odvezl mě do Kobylis do úžasného nočního baru, kde se dá sedět až do rána. Stahují se tam kupodivu ne bezdomovci, ale spíše lidé na srazy a hlavně po nich na doražení. Alkoholickou výbavu by jim mohly mnohé podniky závidět. Tam jsme poklábosili a já nakonec vlak stihl tak tak. Jak se ukázalo, spěchal jsem zbytečně.
Čtvrtek. Rychlík Euronight opět nezklamal. Už na výjezdu měl nesmyslné zpoždění, do Brna udělal půlhodinu. Protože tam má asi tak dlouho pauzu, mohl odjet včas. Ne. Opět jen popojel a stál u nádraží, až tu půlhodinu zase skoro nahnal. V noci už je zima, vlak však pilně chladil, takže jsem na grunt dojel v půl šesté docela prochladlý a šel jsem hned do postele, ačkoli jsem původně plánoval dojet až do Kyjova a vzít si tam deponované auto.
    Před polednem jsem vyrazil do UH, kde jsem si v CZC.CZ vyzvedl nějakou elektroniku, prošel se UH, navštívil v blízkém SM obchody a prohlédl si štípačky na dříví a lednice. Jedna americká s výrobníkem ledu se mi líbila, byla v akci „Na splátky o 20 % levnější“. V praxi to ovšem znamená, že zaplatíte původní cenu, čemuž se jinak říká splátky bez navýšení. Tuto praxi by dozorčí orgány státu měly také zatrhnout.
    Na zpáteční cestě jsem se zastavil na koupališti ve Vracově, už bude v provozu jen týden. Do sklepa jsem nešel, raději jsem posekal trávu před domem. Už za tmy mě v rozjímání o životě vyrušil JL, tak jsme si dali po dvou pohárcích vína a probrali novinky. Já jsem cítil potřebu dospat cestování, o to žádoucnější, že jsem – jak jsem psal – nečekaně, invenčně a netypicky vyřešil problém s editorem HTML.
Pátek a víkend. Ráno jsem odvezl auto do servisu k zatmelení několika kosmetických vad, probral s technikem ojetá auta a odmítl jím doporučovanou oktávii jedničkové řady. Auto se musí i líbit. Pak jsem ta místa nastříkal z dvou sprejů se stejným číslem barvy, ale jiného odstínu, protože byly od různých výrobců. Ať žije standardizace. O víkendu by měli přijet zájemci.
    V poledne jsem se vydal do Hodonína na nákupy. Pořídil jsem v bazaru nejdoucí hodiny do kuchyně, strojek mám. Objevil jsem tam parádní podlahové hodiny za dobrou cenu, nevím nevím, jestli odolám. V Moutfieldu jsem pořídil štípačku na špalky, přejdu na samozásobení. Unihobby jsem navštívil kvůli baterii ke dřezu, neboť kapání nešlo opravit z prostého důvodu – prorezlá trubka. A našel jsem rámování obrazů, kde beze všeho spraví starý rám nebo ho zmenší na jiný obraz. Rámů mám spoustu a oprava stojí zlomek toho, co dnes dáte za nové.
    Večer jsem se cestou na zkoušku zastavil v zámku, kde byla jakási seniorská zábava, v publiku však byla spousta adeptů na ten věk. Také řada členů sboru, takže bylo jasné, že zkouška na nedělní vystoupení nebude.
    Sobotu jsem začal dopisováním GD, přičemž mi běželo ČT24. Takže jsem si uvědomil, že i prostý výraz Einfach leben, který zazněl coby charakteristika způsobu života, je překladatelským oříškem. Uvedené Prostě žít má dva významy – žít bez toho, abychom si život čímkoli zbytečně komplikovali, nebo žít nenáročně na zdroje a vydání. S Jednoduše žít si také nepomůžeme, opět dva významy, byť ten druhý je posunutý jinam. Napadlo mě jedině Zkrátka žít, ale nejásám. Asi bych zvolil Žít! – ten vykřičník mluví za vše.
    Odpoledne přijel kupec až ze Šumperka a odvezl si umyté a vyluxované auto. Pak jsem se zastavil v nedalekém Vlkoši, kde se pořádala mikroregionální olympiáda v různých nesmyslných sportech, odtud jsem zamířil do Vracova na koupaliště a pak dál do oblasti sklepů, kde probíhala vinná část dožínek. Navštívil jsem známé, popil a pojedl a po desáté jsem už odjel.
    V neděli jsem jen laxně uklízel, hledal na webu auta, odpoledne na sebe hodil kroj a vyrazil k hospodě, kde byl sraz mužského sboru. Odjeli jsme na zpívání do Šardic, zdárně ho absolvovali, po návratu jsem se osvěžil a už jsem spěchal na zámek, v jehož zahradě hráli hroznolhotští ochotníci svou hru Dovolená ólinkluziv. Zdařilou inscenaci poznamenal v první polovině vypadávající zvuk, celkově pak až neúnosná délka představení (130 minut), jež hru zbytečně rozmělnila.
    Na závěr malý zázrak: na jaře jsem u sklepa zasadil několik kolků tramínu. Ujaly se, ale přim sekání trávy je kdosi strunovou sekačkou zklividoval. Leč teď, v srpnu, z ničeho nic, jeden zase vyrašil...
Mediální chucpe (Meditorial), 29. 8.

Rozhovor s A. Brichtou vedl zkušený J. Malinda, ale nevyhnul se laciné demagogii ve stylu ČT24 a J. Krásné. Brichta zmínil, že Klaus si v politice nenahrabal jako jiní, načež Malinda připomněl „a co Institut VK?“. To je hodně ubohé...
    V pátečním Interview tlačila pipina usilovně na Kmoníčka, aby řekl, že váhavým politikem, pokud jde o kvóty, myslel Zeman Sobotku. Ten v tomto případě mimořádně váhavým není. Věděla to ta pipka, nebo měla zadání z Kmoníčka ten nesmysl vyrazit? Ten jí ostatně elegantně unikl...
    K zákazům burek se vyjádřil Zb. Petráček v pondělních Lidovkách v tom smyslu, že „kdo u nás viděl na vlastní oči ženu v burce?“. Jako že jde o marginálii. Jenže zákaz se netýká nás a burku jsem já třeba viděl, aniž bych byl v K. Varech. A i kdybych neviděl, tak co?
    Vskutku hloupý je páteční titulek v MfD „Merkelová to v Česku nezvládla: žádné kvóty“. Přitom bylo dobře známé, že naše odmítavé stanovisko je zásadní a ani se o jeho změně jednat nemělo. O den později jsme se v tomtéž listě dočetli, že Merkelová jinak jednala velmi tvrdě, takže to spíš zvládla...
    Napsat článek s titulkem „České mýty o Angele Merkelové“ není nic jiného než novinářské chucpe. Kde se asi ty mýty vzaly? Dodaly sobotní Lidovky.
Redaktor: Ivan Straka, grafika: Tom Vild, ikonky: Mi(c)i
Copyright (C) 1998-2018: Ivan Straka, Tom Vild
All Rights Reserved
:: Home   :: Ze společnosti   :: Co se děje   :: Vrba   :: Fórum   :: Archiv vydání